Překvapeně jsem sebou trhla. "Liame? Co tady děláš?" vydechla jsem překvapeně. Liam se posadil vedle mě, nic neřekl a pustil se do svého salátu.
"No, chodím na tuhle školu." podíval se na mě a usmál se. V očích mu jiskřilo a mě se opět vracely staré vzpomínky...
*Flashback:*
"Liame, no tak, pusť mě!" smála jsem se nahlas a máchala rukama. Nic neříkal, taky se smál.
"Ne, říkala jsi, že tě bolí nohy, tak tě nenechám chodit." šli jsme - vlastně on šel k němu domů, kde jsem měla ten den přespat. "Jsem pravý a nefalšovaný anglický džentlmen." zasmál se a konečně položil na zem. Stáli jsme u dveří jeho domu. "Miluju tě, Naomi." vydechl a políbil. Jemně ale zárověň chtivě. Mohu říct, že Liam umí líbat úplně nejlíp na světě.
"Taky tě miluju, Liame." vtiskla jsem mu po polibku rychlou pusu. Chytil mě za ruku, otevřeli jsme dveře a vešli do jejich domu.
"Mě už tohle dál nebaví, Geoffe!" uslyšeji jsme křik. "Víš, pořád jsi na služebních cestách a když jsem vrátíš..." plakala Karen "Tak mě ani neobejmeš, nepolíbíš. A-a já už na tohle nemám. Koupila jsem dům. Společně s Liamem se tam přestěhujeme. Pořád tě miluju, ale na tohle už prostě nemám..."
*Konec Flashbacku.*
"Počkej, vy jste se nakonec přestěhovali sem?" vyjekla jsem překvapeně, až se na mě podívaly všechny mé kamarádky a zároveň polovina jídelny. Omluvně jsem se na všechny podívala a poté stočila svůj pohled zpět k Liamovi.
"No, vlastně jo. Ale rodiče jsou zase spolu. Nechtěli se vracet zpět do Londýna. Prý jim to tady více vyhovuje." na vidličku si napíchl kuřecí maso, rajče a salát a strčil to do pusy. Chvíli přežvykoval, potom spolkl a dořekl. "Ale co tady děláš ty, Naomi?" napíchl si další sousto a podíval se na mě.
"Nevím, proč se mí rodiče chtěli přestěhovat zrovna sem." zasmála jsem se. "Jsem tady teprve od včerejška." usmála jsem se a začala dojídat svůj oběd.
"Vážně? Tak to bych ti to tu někdy mohl ukázat, co?" šťouchl do mě loktem a zasmál se.
"No, jo. Jasně."
*****
"Kdo to byl, Naomi?" vyzvídaly holky, zatímco jsme šly do šatny.
"To byl Liam Payne. Kdysi žil v Londýně. Byl dva roky můj přítel. Potom se jeho máma s tátou rozvedli. Máme Karen ho vzala sem, dneska jsem zjistila, že jsou jeho rodiče opět spolu ale do Londýna nechtěli. Ale, když se odstěhoval, museli jsme se rozejít."
"Aha. No, vypadal mile." zachichotala se Sarah, nacož jsem se na ní pobaveně podívala. "Byl to skvělý kluk." okomentovala jsem ještě a šla směrem ke své skříňce, která byla - jako jediná - pryč od ostatních.
Ohnula jsem se pro své boty, které jsem si nazula a potom se ještě natáhla pro můj kabát, který jsem si pouze přehodila přes ruku, protože se během dopoledne vyjasnilo, a bylo celkem teplo. "Naomi? Jdeš už?"
"Už běžím." usmála jsem se na holky, které již netrpělivě čekaly u vstupních dveří. Rozeběhla jsem se k nim, mezitím jsem si černou gumičkou stáhla vlasy a udělala volný drdol. Vyšly jsme před školu, kde jsme se rozloučily se Sarah a Jenn, které bydlely na opačné straně města, než já a Lisa. Zjistila jsem, že bydlí jen dvě ulice od nás. Taky jsme se domluvily, že se tedy každý den sejdeme na rohu její ulice, kterou mám při cestě.
"Jsem ráda, že jsem tě poznala, Naomi, vypadáš moc fajn. Takže zítra tady? V osm třicet?" otočila se naposledy u branky domu jejích rodičů, zatímco do klíčové dírky strčila klíč a vešla dovnitř.
"Jo, jasně." usmála jsem se na ní. "Tak ahoj, Liso." zamávala jsem jí, otočila se na patě a rychlou chůzí se vydala domů. Neochladilo se nějak?
*****
Opět jsem přes své prochladlé tělo přehodila kabát, který jsem si přitáhla blíže k tělu a ruce zastrčila do kapes. "Ztratila jses?" ozvalo se vedle mě. Ale ne.
"Ani ne. Jen jsem si spletla ulici, ve které bydlíme." Ano, opravdu jsem si jen spletla strany - věřili byste, že když jdu z druhé strany, vidím ulice opačně? Ach, jsem tak chytrá! Hahaha, Naomi - ne. Místo doprava jsem zabočila doleva.
"Oh, vážně?" smál se. Je divnej, hodně divnej.
"Sleduješ mě?" odtáhla jsem se od něj, když mě vzal kolem pasu.
"Nemyslím si. Viděl jsem tě, když jsi šla ze školy a já bydlím nedaleko od tvého domu, takže ne."
"Přesně takové je podle mě sledování. Proč se s tebou vůbec bavím? Vůbec tě neznám, nehledě na to, že ses u mě uprostřed noci zjevil a dělal to, co jsi dělal. Jsi dost strašidelnej!" vyčetla jsem mu a zrychlila chůzi.
"Prrr..." chytil mě ledovou rukou za zápěstí a tím mě zpomalil. Ihned jsem se mu vysmekla.
"Tak jo, co jsi zač! Okamžitě mi to řekni, nebo začnu křičet." podívala jsem se na něj vyjeveně. Vlastně nebyl vůbec ošklivý, měl hnědé kudrnaté vlasy, kterých by se holka chtěla hned dotknout, zářivé zelené oči, které svítily do dálky a to tělo...
"Já jsem..." začal vážně. Potom se ale zašklebil a vycenil zuby. "Neřeknu ti to." zasmál se chraplavě.
"Když myslíš." nadechla jsem se - varovala jsem ho - a začala křičet. Najednou se mi začly podlamovat kolena a zavírat víčka. Nevyšla ze mě ani hláska. Padala jsem k zemi, naštěstí mě zachytily dvě silné paže.
*****
Pozn. Autora: Ahojte lidičky, moc děkuji za komentáře a hvězdičky - a vůbec za to, že to čtete. Tento díl věnuji všem, kdo tohle dělá. Hahaha. No. Každopádně jsem dostala komntář, ve kterém se psalo, jsetli je ta povídka vážně o Haroldovi. Ano, je. No, to je asi vše, miluju vás. Jamie-xx
