1.díl

45 10 0
                                    

Zalapám po dechu a otevřu oči. Rozhlédnu se a snažím se rozpomenout, kde to jsem. Aha, jsem ve s svém pokoji a právě jsem se probrala z velmi nepříjemného snu. Na nočním stolku nahmatám mobil a ten mi ukáže, že jsou teprve tři ráno. Do školy bych za normálních okolností vstávala v šest, ale ten sen mě probral dostatečně na to, abych už znovu neusnula. Vychumlám se z teplé peřiny, obuju své květinkované papuče a sejdu dolů po schodech do kuchyně. Celý dům je v naprostém tichu a mně je jasné, že ostatní v domě stále bloudí v nekonečných krajinách snů. Ze dřezu na mne vykukuje hromada neumytého nádobí. Vyhrnu si rukávy svého pyžama a napustím vodu s jarem do dřezu.

Kvůli brzkému vstávání jsem celý den ve škole unavená a bez nálady. Ještě, že už je pátek! Na oběd nám naše ne moc dobrá školní jídelna připravila kapustovou polévku s brambory a špenát s knedlíkem a já se proto rozhodnu, že bude lepší oběd zcela vynechat. Bezmyšlenkovitě bloumám chodbami a najednou mne napadne, jako dobrý nápad, zajít si do knihovny, protože přece jenom jsem ve školní knihovně jen párkrát, kvůli velkému nátlaku školy a hromadě domácích úkolů. Zatočím za roh chodby a přede mnou se vynoří známé,velké, dřevěné dveře s kovovými prvky, které jsou stočené do všelijakých spirál a různě se mezi sebou proplétají. Zatlačím do dveří a kolem mne profoukne závan vůně listů knih a starého, dřevěného nábytku. Sednu si na své oblíbené místo, které jsem si oblíbila již první den, ke stolu úplně v rohu, kde, jak jsem zjistila, je největší soukromí. Za stolem se táhnou od stěny ke stěně obrovské regály knih různých velikostí a barev. V mém oblíbeném koutku se nachází sekce s fantasy tématikou, mým nejoblíbenějším žánrem. Sednu si ke stolu, natáhnu se rukou za sebe a vytáhnu těžkou knihu s poničenou, tmavě zelenou vazbou. Kniha se automaticky otevře na nejvíce ohmataných a čtených stránkách a já se dám do čtení. Zrovna čtu mé nejoblíbenější věty, když v tom se mi začnou samy od sebe klížit únavou víčka. Snažím se je otevřít, ale marně, temnota už obklopil celou mou mysl.

VIZEKde žijí příběhy. Začni objevovat