Úlekem odskočím a otočím se k cizincovi. Je to kluk jen o pár let starší než já. Otevřu ústa, abych promluvila, ale nevyjde z nich nic jiného než pouhý výdech. Chlapec si mé reakce všimne a snaží se to rychle napravit: ,, Promiň, nechtěl jsem tě vylekat, nejprve jsem se ti měl představit.", řekne a usměje se na mne. Tentokrát si všimnu, že mi jeho hlas připadá velmi známý, jako bych slyšela hlas někoho, s kým jsem vyrůstala celé dětství, důvěrně známý hlas, který nikdy nezapomenete. ,,Odkud znáš mé jméno? Kde to jsem?", zeptám se ho. Pozorně se na sebe koukáme a já ho přejíždím pohledem od halvy až k patě. Pohled se mi zastaví na jeho rukou, velkých, ale přesto vypadajících jako ruce umělce, připadají mi také podivně známé. Když přemýšlím, z jakého důvodu mi připadá kluk povědomý, vybaví se mi záblesk vzpomínky. Vzpomínka na sluneční paprsky, vůni květin a tyto ruce jemně držící štětec od barvy. Ze zamyšlení mě vytrhne jeho hlas: ,,Emily, Em.", pronese mé jméno způsobem, kvůli kterému mi naskočí husí kůže po celém těle, ,,Kdo by si tak vzácné a nádherné jméno nepamatoval?", dořekne. Koukám na něj jako omámená. Jak by mohlo mé jméno připadat někomu nádherné? A už vůbec nechápu, proč by si to měl myslel někdo tak nádherný jako je on? Tak nadlidsky krásný kluk s opálenou pletí, hnědými vlasy stočenými do malých prstýnků a s nebesky modrýma očima, si přece nemůže zapamatovat někoho, jako jsem já. Osoby tak obyčejné tuctové a naprosto nevýrazné, jako jsem já, Emily Collins. Celá zmatená a ponořena v myšlenkách jen řeknu:,, Odkud mě znáš?", odmlčím se a pak se ještě dodatečně zeptám: ,,Z Mayerovy střední? Protože já si nevzpomínám, že bych tě někdy viděla na chodbě.".Nadechne se k odpovědi a já k němu nevědomky vykročím, v tom si všimnu stínu zděšení, které mu najednou přelétne přes obličej. Příliš pozdě se zastavím. Jeho silueta se rozplyne a tam, kde ještě před chvílí stál překrásný, podivně známý chlapec, se mihotají pouze barevné skvrny až úplně vymizí. Než se stihnu vzpamatovat, uslyším školní zvonek.
ČTEŠ
VIZE
FantasyPředstavte si, že je vám 16 a vaši rodiče se rozhodnou z nějakého důvodu, o kterém vám nic nechtějí říct, přestěhovat. Od mala jste zvyklí na život v bytové řadovce a ruch velkoměsta, ale teď se stěhujete do rodinného domku. Musíte opustit všechny s...