On je holka?

6. Děsivá noc

„Takže milostpaní se rozhodla spát se mnou?"

„S tebou bych teda vážně nespala," ušklíbla se modrooká dívka a rozbalovala si spacák. Sasukemu došlo, co řekl za dvojsmysl.

„Puberťačko!"

„Nadrženče!"

„Kačeno!"

„Troubo!"

„Blbečku!"

Sasuke to už nevydržel, chytl Yumiko za ramena a prudce si ji k sobě přitáhl. Než se nadála, cítila jeho rty na těch svých. Oči se jí zděšením rozšířily, srdce začalo bít jako na poplach, po tváři se rozlil ruměnec. Prudce ho od sebe odstrčila.

„Co si myslíš že děláš?!" vyjekla, stále zcela mimo.

„Jiný způsob jak tě umlčet nebyl," trhnul rameny černovlásek a otočil se k ní zády, dělajíc, že se nic nestalo a jemu je vše putna. Opak byl ale pravdou. Odvrátil se od ní, aby neviděla touhou se lesknoucí oči. Ačkoliv je Sasuke ledový princ, je kluk, není se čemu divit.

„Jsi vážně výhodný balení! Idiot a úchyl v jednom! Jiraya je proti tobě slušňák!" vyprskla popuzeně, stáhla si rychle šortky a zalezla do spacáku.

„Jiraya? Odkud ho znáš?" zeptal se překvapeně. S otazníky v očích se na ni otočil.

Dopr...kvůli tomu idiotskýmu nadrženci se ještě prokecnu!

„Ty knížky co píše se prodávají všude, je to perverzák!" zahučela napruženě. Pak nastalo ticho, oba leželi zády k sobě, v hlavách se jim honily vlastní myšlenky. Černovlasý chlapec myslel na dívku, co od něj ležela na dosah ruky. Čím dál víc měl pocit, že mu něco podstatného uniká. Navíc se děsil sám sebe, co ho to jen napadlo? Líbat zrovna ji...?! Yumiko byla sama sebou také zděšená. Má tak měkké a hebké rty, chutnaly tak sladce...Ááá!!! O čem to proboha přemýšlím!? Já jsem Uzumaki Naruto, ne žádná Yumiko a on je Uchiha Sasuke, kluk, který je mým rivalem! Fajn, hezky jsem si to ujasnil, takže hlavně klid. Dělat, že se nic nestalo, jo, to půjde. Nikdy bych neřekl, že má tak božský rty...Doprdele!

„Spíš?" ozvalo se dlouhé chvíli ticha, kterou přerušovaly jen kapičky deště, dopadající na plachtu stanu.

„Jo," přišla vzápětí odpověď. Sasuke se pobaveně ušklíbnul.

„Tak jaktože odpovídáš?" zeptal se, skrývajíc pobavení. Yumiko by si nejraději nakopala zadek, to je vážně tak hloupá?

„Právě jsem usínala!" ohradila se a pevně stiskla víčka. Možná doufala, že jí to pomůže do pěti vteřin usnout.

„Já jen že...mno...uhm...chtěl jsem se ti omluvit, za to co jsem udělal," šeptnul rozpačitě Sasuke a v duchu si říkal, jestli má tohle vůbec zapotřebí. Je Uchiha, ti se neomlouvají, neprosí, prostě si berou, co chtějí. Yum oči zprudka otevřela a otočila se k Sasukemu čelem.

„Co jsi to řekl? Já asi špatně slyšela...ty ses omluvil?" její hlas zněl vážně překvapeně.

„Hn," brouknul jen Sasuke. Za žádnou cenu to nebude opakovat, už jenom to že se donutil k tomu omluvit se, to ho stálo dost přemáhání.

„Já žasnu, pan dokonalý se omlouvá," rozesmála se blondýnka, nevšímaje si rozzuřeného pohledu svého spolunocležníka.

„Nesměj se!" zavrčel popuzeně a otočil se k ní zády.

„Ale no tak, Sasu," zakřenila se modroočka, šimrajíc ho prstíkem po rameni. „Přece by ses neurážel, jen se pros..." nestihla doříct, protože ji zacpal pusu. Zamračila se.

„Pst," dal si ukazováček na pusu a připravil si kunai. Yumiko se zaposlouchala do deštěm rušeného ticha. Už to také zaslechla. Kroky. Někdo byl venku. Po tmě zašátrala rukou a vytáhla si kunai.

„Jdeme," šeptl Sasuke a vylezl ze stanu. Yum ho následovala. Jak je možný, že ostatní nic neslyšeli? Kiba a Akamaru mají výborný sluch, měli by být vzhůru, dumala v duchu Yumiko. Oba dva se k sobě postavili zády, připravujíc se tak na boj. Stáli tiše, oči upírali do tmy, jestli někoho nezahlédnou. Najednou se před nimi zjevila tmavá postava. Yumiko cítila, jak se Sasukemu napnuly svaly, byl připraven zaútočit.

„Kdo jsi?" zavrčel bojovně.

„Ten kdo tě připraví o život a tvou krásnou slečnu o čest," zachechtala se chladně postava. Yum cítila, jak v ní začíná vřít krev. Adrenalin prostupoval každou částečkou jejího těla. Jak si ten hajzl může dovolit ji urážet?!

„Zabiju tě!" zasyčela zlověstně a vrhla po něm kunaiem. Lehce se mu vyhnul.

„Takhle asi těžko, zlato," postava vystoupila ze stínu stromu, i když byla tma a déšť zhoršoval viditelnost, viděli, že muž je maskovaný ninja. Jaký znak měl na čelence ovšem vidět nešlo.

„Uklidni se," ozval se vedle stojící Sasuke a rozhodl se zaútočit. Maskovaný vykryl všechny jeho útoky, načež ukázal svou tajnou zbraň- rychlost. Než se Sasuke nadál, ninja stál za ním a bodl jej do břicha. Černovlásek bolestně zaskučel.

„Sasuke!" vykřikla vyděšeně Yumiko a přiklekla si k němu. Útočník ji pobaveně sledoval.

„Musíš...musíš ho dostat..." vysoukal ze sebe ztěžka Sasuke. Z úst mu vytékal pramínek krve. Po tvářích blonďaté dívky stékaly slzy. Nesmí ho ztratit! To nedovolí!

„Za to zaplatíš!" zavrčela na maskovaného. Stoupla si, z těla se jí začala uvolňovat červená chakra, Kyuubiho chakra. Rozzuřeně hleděla na svého protivníka červenýma očima se zúženými zornicemi. Jestli Sasuke umře, nepřežiju to, je to sice arogantní namyšlenec, ale je to můj přítel! Nikdy v životě necítila takovou potřebu pomsty. Jakoby se v ní zároveň s uvolněnou démoní chakrou zrodila zvířecí, až bestiální chuť zabít. Krutě zabít. Sasuke to sledoval napůl v mrákotách, bolest mu prostupovala celým tělem.

Yumiko vyrazila na překvapeného ninju. Stačilo jedno silné skousnutí a muž se mrtvý zhroutil k zemi s prokousnutým hrdlem. Yum si otřela hřbetem ruky krev na puse. Chakra pomalu mizela, stejně tak i ostré špičáky a drápy, otočila se na Sasukeho, krev mu prosakovala skrz triko.

„Vydrž ještě chvíli, dojdu pro Sakuru," zamumlala se slzami na krajíčku blondýnka. Strach, který nyní pociťovala, byl obrovský.

„Už od začátku jsem tušil, že nejsi ta, za kterou tě všichni považují, Naruto," vydechl chraptivě Sasuke a pousmál se. Yumiko si teprve teď uvědomila, že se díky neohlídané Kyuubiho síle prozradila.

„Nikomu to neříkej," šeptla ještě, potom si stoupla a běžela ke stanu, kde spaly dívky. Rozevřela zip, nakoukla dovnitř a překvapením se jí málem zastavilo srdce. Vevnitř bylo vše potříštěno krví a na zemi ležela dvě mrtvá těla. Ino a Sakura. Yumiko se slzami v očích vyběhla ven, to nemůže být pravda! Nepřemýšlela a vtrhla ke Kibovi. I zde se nacházela krev a mrtvá těla, patřící Kibovi a Akamaru.

„Néé!" chytila se za hlavu. Slzy jí smáčely tvář. Přiběhla k Sasukemu.

„Všichni jsou mrtví!" křičela zoufale a položila si hlavu na chlapcův hrudník. Srdce mu tlouklo čím dál pomaleji.

„Nenechávej mě tu Sasuke! Bez tebe nebudu nic, tak sakra neumírej! Já tě potřebuju!" z hlasu jí čišelo zoufalství s hysterií dohromady.

„O-omlouvám se...za to...za to, že jsem...nebyl silnější," šeptl Sasuke a pohladil Yumiko po vlasech.

„Neomlouvej se, to já ti měla pomoct! Sasuke, prosím..." naléhavý šepot se rozléhal tichou krajinou, i déšť už přestal padat. Černovlásek se pousmál.

„Chce se mi spát..."

„Ne! Hlavně to ne! Neusínej! Nechoď za světlem, to světlo na konci tunelu je špatný! Nechoď za nim!" věděla, že mluví naprostý blbosti, ale zoufalství jí zastínilo rozumné myšlení.

„Mám tě rád," jeho černé oči se zavřely, hruď se přestala zvedat.

„Sasukééé!!!" výkřik zoufalství se rozlehl po mýtince i hlouběji v lese.