On je holka?

12. Neznámý

Zaraženě se dívala před sebe. Jestli je to opravdu on, jakože je, musí vymyslet sakra dobrej plán. Jinak se připraví o šanci získat svou starou podobu a o šanci žít. Bez víc než dobrého plánu je mrtvá, to je víc než jasné. Proč to musí být zrovna on?! Jsem téměř bez šance...moje schopnosti a jeho, začínám mít tušení, kdo se stane vítězem souboje, přemítal v duchu Naruto. Než však stačil něco kloudného vymyslet, muž sedící na kameni ho zmerčil. Rychlostí blesku se dostal Yumiko za záda.

„Co tu děláš?" ozval se jí u ucha hluboký temný hlas. Po zádech jí přejel mráz.

„Přišla jsem, abych... ti řekla, že tu nemáš co pohledávat," snažila se, aby její hlas zněl pevně, bohužel na něj to nijak nezapůsobilo.

„Takže ty mě odtud vyhazuješ," ušklíbl se.

„No, já bych to nazvala jinak než vyhazování. Spíš přátelské požádání o opuštění tohoto místa," vyhrkla blondýnka.

„To je to samý, ne?" odvětil ten za ní.

„Ne, je to úplně něco jiného. Tedy, podstatu to má stejnou, ale je to řečeno mnohem jemněji, kulti...," nenechal ji doříct, to co chtěla, poněvadž si ji otočil čelem k sobě a umlčel ji polibkem. Blondýnce se rozšířily oči překvapením. V tu chvíli, co se jeho rty dotkly těch jejích, jakoby celá zdřevěněla. Jakmile se od ní odtáhl, znovu našla řeč.

„Co si myslíš že děláš?!" rozkřikla se.

„Moc mluvíš, nemohl jsem si pomoct," ušklíbl se mírně pobaveně.

„Za tohle zaplatíš, mě nebudeš líbat jak se ti zlíbí!" zavrčela podrážděně a nahmatala v pouzdru kunai, vytáhla ho, připravena zaútočit. On je jen ušklíbl, už zase. Yumiko to příšerně rozčilovalo.

„Tímhle mě neporazíš, nejsem typ, co by se nechal zabodnout kunaiem."

„Vím moc dobře co jsi zač, Uchiho Itachi," usmála se ledově Yum.

„Takže víš kdo jsem, to mě těší. Aspoň budeš znát jméno svého vraha," řekl chladně a v tu chvíli začal boj. Zpočátku to bylo celkem vyrovnané, Yumiko věděla, že se mu nesmí dívat do očí, mohla by upadnout do genjutsu, ovšem po nějaké době byl jasně vedoucím Itachi. Lehce ničil všechny klony,co Yumiko vytvořila a vyhýbal se jejím útokům.

„Proč to nevzdáš? Proti mě nemáš šanci, to snad víš," zeptal se jí během boje starší Uchiha.

„Nikdy to nevzdám!" vyprskla podrážděně blondýnka a setřela si krev, jež jí tekla ze rtu. Itachi využil své rychlosti, dostal se k ní a přitiskl jí zády ke stromu. Její ruce jí pevně držel nad hlavou.

„Možná by jsi to ale měla vzdát," zašeptal. Jeho dech ovanul dívčinu tvář, byl tak blízko. A proč má tak podmanivý hlas?

„Nikdy," zamračila se modroočka. Itachi se malinko pousmál. Pak se k ní sklonil a přitiskl své rty na ty její. Yumiko pevně semkla rty k sobě, nedovolí mu, aby si z ní dělal líbacího panáka! Itachi to bral jako výzvu. Svou špičkou jazyka jemně kroužil po blondýnčině spodním rtíku, dokud nevědomky lehce nevydechla. Černovlásek využil situace a plně se pohroužil do polibku. Vydráždil Yumiko zapojit se do hry s jazyky. Hladový polibek neměl konce. Chutnal trochu kovově, díky dívčinu lehce krvácejícímu rtu. Pustil její ruce a svými dlaněmi sklouzl na Yumiččiny boky. Blondýnka využila toho, že má obě ruce opět na svobodě, jenže místo toho, aby ho od sebe odstrčila, tak ho objala kolem krku. Ani kousnout ho do jazyka jí nenapadlo. Nechápala čím to bylo. Jestli za to mohly jeho hluboké oči, ve kterých se lidé často ztratí, nebo jeho záhadná a tajemná povaha, co tak lákala rozluštit aspoň část jeho složité osobnosti. Možná to bylo prostě tím, že zakázané ovoce nejlíp chutná. Když jí však rukou vklouzl pod tričko, vzpamatovala se. Vši silou ho od sebe odstrčila.