On je holka?

19. Akatsuki útočí

Yumiko se ráno probudila dřív než Sasuke. Pohlédla vedle sebe a hlavou jí proběhly vzpomínky na minulou noc. Proti své vůli zčervenala. Jak se teď k sobě budou chovat? Vždyť tím totálně zničili jejich přátelství! Vždyť je jisté, že spolu nezůstanou. To že spolu strávili noc, neznamená, že spolu budou trávit i zbytek života. Jak teď spolu budou vycházet? Kdyby aspoň nevypadal tak kouzelně.

Yumiko potichu vstala, hlavou jí vířilo tisíce otázek, na které nedokázala nelézt odpověď. Jak jen mohla dopustit to, že se s ním vyspala?! Trpce se ušklíbla, věděla, jak to mohla dopustit. Zamilovala se do něj, do Uchihy Sasukeho. Věděla to už delší dobu, ale potlačovala to v sobě, včera to však vyplulo na povrch samo a ona si to konečně přiznala.

Ohlídla se, jestli Sasuke stále spí. Nechtěla s ním teď mluvit, tvářit se, že se nic nestalo a tak dále. Spal. Blondýnka po špičkách odcupitala do koupelny, kde si stoupla pod sprchu a smyla tak ze sebe „důkazy" včerejší noci. Vzpomínky však zůstaly. Ty se spláchnout nepodařilo. Když vylezla z koupelny, oblékla se a šla si připravit snídani. Po kuchyni se pohybovala automaticky. Nepřemýšlela nad tím, co dělá, ani co si chystá, její mysl se stále zabývala následky nočního zkratu. Bála se Sasukeho reakce, bála se i své reakce. Tušila, že jejich vzájemné chování už nebude tak uvolněné a naplněné kopou vtípků na toho druhého, jako tomu bylo předtím. Teď kolem sebe jistě budou chodit po špičkách ve snaze neupozornit na sebe a pro jistotu o sebe nezavadí pohledem. Celé tohle přehrávání si brzké budoucnosti Yum drásalo nervy i srdce. Poznala co to je milovat, jenže při své smůle se musela zamilovat zrovna do něj! Stejně za to může to zpropadené dívčí tělo. Už v něm nevydrží, musí získat své staré, tak se se vším mnohem lépe vypořádá.

Vstala od netknuté snídaně, rozhodnuta přeměnit se znovu na Naruta, ať už se to Tsunade líbí nebo ne, ona už dívkou nemůže být. Rychlým krokem zamířila ke dveřím a ještě než zmizela, zaslechla jakýsi zvuk linoucí se ze Sasukeho ložnice – jasný důkaz toho, že se vzbudil. S povzdechem zabouchla dveře a přes střechy domů skákala přímo do kanceláře Hokage. Jakmile stanula před dveřmi do kancelář hlavy vesnice, způsobně zaklepala. Ano, nezvyk, jenže ona si nesměla rozhněvat Pátou ještě dřív, než ji vůbec řekne o své žádosti. Po tichém ‚Dále' vešla.

„Yumiko?" Tón, jaký Tsunade použila, byl překvapený, byla zvyklá, že ona nikdy neklepe. To nevěstilo nic dobrého.

„Dobré ráno, Tsunade-sama," pozdravila úslužně blondýnka. I tohle Pátou překvapilo.

„Co se děje? Jako bys to ani nebyla ty. Ťukáš, jsi zdvořilá... o co jde? Byla jsi tu včera, nezdá se ti, že ty návštěvy přeháníš?"

„Děje se to, že vás jdu požádat o to, abyste mě změnila zpátky na kluka," odpověděla klidně Yum.

„Včera jsme se o tom bavili, lék dostaneš, až budeš mít natrénovanou tu techniku." Tsunade se zamračila.

„Já vím, ale já už to v tomhle těle déle nevydržím! Prosím, netrapte mě a udělejte o co vás žádám!" Z dívčina hlasu čišela čirá zoufalost, její oči se prosebně upíraly na Hokage. Ta jen mlčky koukala před sebe, na uzoufanou blondýnku. Netušila, že je to až tak zlé s jejím současným tělem. Ještě nedávno tomu tak nebylo, něco se muselo stát.

„Stalo se něco, že se toho těla chceš tak zbavit?" Yum uhnula očima, nechtěla odpovědět, ale Tsunade tohle jako odpověď stačilo.

„Dobrá, dám ti ten protijed, ale počítej s tím, že proměna neproběhne z minuty na minutu. A ještě něco, budeš opatrná, chci říct opatrný. Akatsuki je teď naše největší hrozba." V modrých očích se nadšeně zablesklo.