Diabolik Lovers - Z Deníku Důvěrnice (Character x reader)

2. část: Muzeum Voskových Figurín

Spávala jsi sice jako zabitá a dnešní chladná noc nebyla žádnou výjimkou, ale ty ses přesto probudila. Rozespale ses posadila na posteli a přehodila jsi své krátké dětské nohy přes její okraj. Tvé hrdlo vydalo jakési přidušené zabručení, když sis uvědomila, že to, co tě vzbudilo ze snů, je totéž, co obvykle. No co, když už ses probudila, mohla by ses aspoň zajít do kuchyně napít.

Tvá cesta do kuchyně vedla kolem ložnice tvých rodičů a tvé domněnky, proč jsi vzhůru, byly rychle naplněny. Celou chodbou se rozléhalo vzdychání obou rodičů. Postavila ses na špičky a přitiskla jsi oko ke klíčové dírce. Moc jsi toho ale neviděla; nic nového, co bys neviděla už předtím. Naskytl se ti pohled na mámu, jak poskakuje na posteli. Tátu jsi sice neviděla, ale podle zvuků, které vydával, máma poskakovala po něm. Nevěděla jsi sice, co provedl, že si zasloužil takové zacházení, ale bylo to jedno. Jindy se zase zdálo, že má navrch on, a taky to bylo často nerozhodně.

Namířila sis to tedy do kuchyně, vylezla na stoličku, napustila si do sklenice trochu vody a pak jsi stejným způsobem z lednice vytáhla vanilkový pudink. Posadila ses na zem a pudink v tobě zmizel, jako by tě rodiče týrali hlady. Hlavou se ti honily různé věci.

Už posledně ses na konání svých rodičů ptala kamarádek ve škole. Ty se na tebe tehdy koukaly trochu skepticky a zároveň vystrašeně a jedna z tvých kamarádek rychle prohlásila, že bys takové chování měla nahlásit panu policistovi, protože její strýček prý mlátil její tetu a ta potom chodila s modřinami po celém těle. Trochu nervózně ses zavrtěla, protože sis všimla modřin na končetinách obou rodičů. S odhodláním, že začneš jednat, ses odebrala do pokoje. Z ložnice rodičů se už ozývalo jen hluboké oddechování; patrně byla jejich rvačka u konce a oni už neměli síly. Zavřela ses do pokoje, přitulila se ke svému plyšovému tučňákovi a za chvíli jsi usnula.

Ráno ses připlazila do kuchyně a naskytl se ti pohled na tvou energickou mámu, jak tancovala kolem kuchyňské desky a tiše si pobrukovala-

„Ahoj mami," zamumlala jsi a vyšplhala jsi na židli.

„Ale, tady je můj spáč! Dobré ráno!" zasmála se, přišla k tobě a políbila tě do vlasů. „Dáš si kakao?"

„Jo, prosím!" přikývla jsi, zatímco ona před tebe postavila misku s rýží a fermentované sójové boby nattó. „Fuj mami, to já nechci!" zaprskala jsi a odsunula nattó co nejdál od sebe.

„Ale no tak, víš přece, že je to zdravé!" zamračila se na tebe máma a přistrčila je znovu blíž k tobě.

„N-Ne! Smrdí to jak tátovy ponožky!" začala ses vztekat. Bylo ti sice osm, ale občas ses chovala jak pětiletý rozmazlený spratek.

„Fufu, to máš pravdu," zasmála se máma. Byla jsi jedináček, takže ti ani jeden z rodičů nedokázal příliš dlouho odolávat. „Tak dobře, udělám ti tamagoyaki," řekla rezignovaně a vzala misku fermentovaných sójových bobů pryč z tvého dosahu.

„Jupí!" zahalekala jsi a pozorovala ji, jak připravuje vajíčko, zatímco jsi hůlkami dloubala do rýže a sem tam trochu ujedla. „Mami, tatínek je zase nemocný?" zeptala ses najednou a podívala ses na ni zkoumavým pohledem.

„Hm? Ne, pročpak, zlato?" broukla máma přes rameno, ale nepodívala se na tebe.

„No... Zase leží jako mrtvola, zatímco ty jsi plná energie," zahučela jsi podezřívavě. „Je to tak vždycky potom, co se v noci perete!"