Al'anir; Ztracené příběhy Staré Republiky 2

4.

Plán to byl přímo dokonalý.
Al'Anir se libil hlavně proto, protože se nacházela v přední vlně. Sice to bylo nebezpečné - a jí bylo čím dál tím hůře -, ale cítila se, že smrt jejího mistra nebyla zbytečná. Že dělá něco, pro co byla vycvičená. Ochraňuje Republiku. Mír. Spravedlnost.
Dorazili k chodbám, do kterých se stáhli Sithští lordi a lady, jak jim s posměchem říkala Al'anir. Chodby bránili Sithští vojáci. Sice byli silní svým počtem, ale slabí v odhodlání. Pro Farfallu a jediské jednotky, které se na ně chystaly zaútočit, představovali pouze symbolickou překážku. Poslední bitva o Ruusan se rychle proměnila v hromadnou kapitulaci, při níž nepřátelé skládali zbraně a prosili o život.
Farfalla procházel mezi svými vojáky a dohlížel na celou operaci. Generál Hoth se držel v těsném druhém sledu s převážnou částí armády. Než dorazí na místo, s překvapením zjistí, že válka je u konce.
„Jak to jde?" zeptal se Farfalla jednoho z velitelů jednotek.
„Sithští vojáci jsou v převaze tři ku jednomu," odpověděl nevrle velitel. „A všichni se najednou chtějí vzdát. Nějakou dobu to asi potrvá."
Farfalla se upřímně zasmál a poplácal ho po rameni. „Zní to zajímavě," souhlasil. „Někdy mám pocit, že se lidé přidávají k Sithům jen proto, že vědí, že v případě porážky je nepřipravíme o život."
„Opovažte se mě zajmout, Farfallo," ozval se přerývaný hlas. Farfalla se v mžiku otočil a spatřil podsaditého Twi'leka, který ležel zraněný na zemi.
Twi'lek se vydrápal na nohy a Farfalla s překvapením zjistil, že má na sobě roucho sithského lorda. Obličej měl celý od krve, z větší části své vlastní, a tak Jedimu chvíli trvalo, než poznal, o koho jde.
„Kopecz," řekl konečně a vzpomínal přitom na dávnou dobu, kdy byl Kopecz ještě Jedi. „Jste zraněn," pokračoval Farfalla a podával mu ruku na znamení přátelství. „Složte zbraně a my vám pomůžeme."
Twi'lek svou mohutnou rukou Farfallu odstrčil. „Svou stranu jsem si zvolil už dávno," vyštěkl. „Slibte mi smrt, a já vám dám varování. Prozradím vám Kaanův plán."
Jediný pohled na Sithova zranění utvrdil Farfallu v tom, že nepříteli už nezbývá příliš mnoho času. „Co víte?"
Kopecz se začal dusit krví, která se mu nahrnula do hrdla. „Nejdřív mi dejte slib," zasípal.
„Zaručím vám smrt, pokud ji doopravdy chcete. Přísahám."
Twi'lek se zasmál a u úst se mu objevila růžová pěna. „Dobře. Smrt je dávná přítelkyně. To, co má v plánu Kaan, je mnohem horší." A poté pověděl Farfallovi o myšlenkové bombě, čímž mu způsobil mrazení v zádech. Když Kopecz skončil, sklonil hlavu a zhluboka se nadýchl, aby nabral sílu, a potom zažehl svůj světelný meč.
„Slíbil jste mi smrt," řekl. „Přeji si padnout v boji. Pokud se budete držet zpátky, budete to vy, kdo tu dnes zemře. Je vám to jasné?"
Mistr Farfalla neradostně přikývl a zažehl svou vlastní zbraň.
Lord Kopecz bojoval navzdory četným zraněním statečně, ale odpočatému a nezraněnému mistru Jedi se nemohl vyrovnat. Nakonec mu Farfalla splnil jeho přání.
Al'anir celý souboj sledovala a když Farfalla konečně dobojoval, nenápadně se nachýlila ke svému novému mistrovi a zašeptala:„Mistře, co budeme dělat?"
„To nevím, Al'anir," odpověděl starostlivě mistr Be'ein. „Ale nechce se mi to líbit.

****

Výjev, který generál Hoth spatřil, když se svou armádou dorazil na bojiště, byl nečekaný a zároveň vítaný. Celou dobu se připravoval na krvavý masakr, nelítostný a nemilosrdný boj znepřátelených stran. Představoval si, že uvidí hromady mrtvých těl, pošlapané těmi, kteří stále ještě zoufale bojovali o život. Domníval se, že uvidí obraz války.
Místo toho se stal svědkem něčeho tak neuvěřitelného, že jeho první reakcí byla nedůvěřivost. Jedná se o nějaký trik? Past? Jeho obavy se rozplynuly ve chvíli, kdy kolem sebe rozpoznal známé, usmívající se tváře ostatních Jediů.
Když se seznamoval s výsledky poslední bitvy o Ruusan, i na jeho tváři se objevil úsměv. Byla zde jen hrstka mrtvých a jejich oděv prozrazoval, že jen málokterý z nich sloužil v Armádě světla. Většina nepřátel byla zajata: seděli klidně ve velkých skupinách na zemi, obklopeni ozbrojenými Jedii. A přestože Jediové své zajatce pozorně hlídali, smáli se a vtipkovali mezi sebou.
Přivolal k sobě Sílu a ucítil vlnu úlevy a radosti, vyzařující z Farfallových jednotek. Vojáci, kteří byli pod jeho vedením, to cítili také. Když už nepochybovali o vítězství, rozběhli se za mohutného jásotu a smíchu vstříc svým kamarádům, aby to oslavili. Hoth potlačil nutkání dát jim povel, aby se znovu seřadili, a nechal je běžet.
Nekonečná válka byla u konce!
Když ale procházel zástupy svých lidí a přijímal od nich pozdravy a gratulace, uvědomil si, že něco není v pořádku. Bitevní pole bylo plné poklidných, neozbrojených Sithů... ale neviděl mezi nimi ani jednoho temného lorda.
Mistr Farfalla, který se k němu řítil nejvyšší možnou rychlostí ze vzdálené strany bojiště, jeho znepokojení příliš neutišil.
„Generále," vyhrkl Farfalla, zatímco se snažil popadnout dech. Krátce zasalutoval. Absence jeho typické přemrštěné poklony ještě přiživila Hothovy sílící obavy.
„Než jsem shromáždil své jednotky, uplynula delší doba, než jsem předpokládal," zavtipkoval generál v naději, že se ukáže, že Farfallův neklid je bezdůvodný. „Zdá se, že jste válku vyhráli i beze mě."
Farfalla zavrtěl hlavou. „Válka ještě neskončila. Ještě ne. Kaan a Bratrstvo - skuteční Sithové - se ukryli v podzemních chodbách a chystají se použít nějakou sithskou zbraň. Jmenuje se to myšlenková bomba."
Myšlenková bomba? Hoth slyšel o této zbrani kdysi dávno, když studoval pod vedením svého mistra v Chrámu Jediů na Coruscantu. Podle legendy měli pradávní Sithové schopnost utvořit z temné strany Síly kulovitý útvar, jehož energii pak použili k jediné ničivé explozi. Každého, kdo dokázal vnímat Sílu - ať už to byl Sith, nebo Jedi -, exploze pohltila a jeho duši uvěznila v ohromném vakuu vzniklém v epicentru výbuchu.
„Kaan se zbláznil?" řekl nahlas, i když samotná otázka v sobě obsahovala dostačující odpověď.
„Musíme odsud zmizet, generále," naléhal Farfalla. „Musíme odsud dostat všechny, a to co nejdříve."
„Ne," odpověděl Hoth. „To by nemělo smysl. Pokud ustoupíme, Kaan a Bratrstvo nám uniknou. Zanedlouho opět shromáždí armádu a začnou tuto válku nanovo."
„Ale co myšlenková bomba?" zeptal se Valenthyne.
„Pokud má Kaan takovou zbraň," vysvětloval zachmuřeně generál, „použije ji. A když ne tady, tak někde jinde. Možná na Světech Jádra. Možná na samotném Coruscantu. A to nesmím dopustit. Kaan chce být svědkem mé smrti. Musím jít do jeskyně a postavit se mu. Musím ho donutit, aby bombu odpálil tady na Ruusanu. Je to jediný způsob, jak s tím skoncovat."
Farfalla před ním poklekl. „V tom případě budu stát na vaší straně, generále. Stejně jako všichni moji lidé."
Generál Hoth natáhl své silné, unavené ruce, chytil Farfallu za ramena a pomohl mu vstát. „Ne, můj příteli," řekl s povzdechem, „vy mě nemůžete následovat na této cestě."
Když začal Farfalla protestovat, Hoth zdvihl ruku, aby ho umlčel, a pokračoval: „Pokud Kaan použije svou zbraň, všechno živé v jeskyni zahyne. Zničí to všechny Sithy, ale já nedopustím, aby byl zničen i celý náš řád. Až tahle válka skončí, galaxie bude Jedie potřebovat. Vy a ostatní mistři musíte žít, abyste je vedli a abyste bránili Republiku tak, jako jsme to dělali my od doby jejího vzniku."
S moudrostí, která byla v jeho slovech obsažena, nebylo možné polemizovat, a tak po chvíli přemýšlení mistr Farfalla sklonil hlavu na znamení souhlasu. Když znovu vzhlédl, v očích se mu leskly slzy.
„Snad tam nepůjdete sám!" namítl.
„Rád bych tam šel sám," odpověděl Hoth. „Ale temní lordi by mě jednoduše zabili světelnými meči. A to by nic nevyřešilo. Kaan musí vidět, že jeho jedinou možností je se vzdát, nebo..." Svou myšlenku nedokončil.
„Budete potřebovat dost Jediů, abyste Bratrstvo přesvědčil, že boj by neměl smysl. Alespoň sto. Pokud by jich mělo být méně, nezaktivoval by myšlenkovou bombu."
Hoth přikývl. „Nikomu nebudu přikazovat, aby se mnou šel. Požádejte dobrovolníky. A ujistěte se, že chápou, že nikdo z nás odtamtud nevyjde živý."