Lásku nepřekonáš!

Miami and unexpected surprise - Dakota

Pusťte si ji hned a když skončí, tak můžete znovu. Pěkně tam zapadá.

Ráno jsem vstala v půl osmé, můj snoubenec byl už dávno pryč. Jako pokaždé.

Šla jsem do kuchyně, kde už byla hospodyně a moje snídaně. Dneska mám odletět a nic nemám zabaleno ale kam pospíchat. Nejdřív se v klidu najím.

U snídaně jsem začala přemýšlet o mém a Georgovo vztahu. Poslední dobou se spolu neprobouzíme ani o víkendech, a přes týden jsem se vedle něho probudila, jenom když měl volno a když zrovna nebyl v pracovně.

Někdy mi přijde, že jsme sice zasnoubeni ale nejsme spolu, ale jenom vedle sebe. Chápete mě?
Spíme spolu, mluvíme spolu, ale nejsme spolu... nepovídáme si o tom, jak bude vypadat naše budoucnost. A když jo, tak se pohádáme, protože já děti chci nejdřív za 4 roky, ale on by je chtěl klidně hned po svatbě. Pokaždé se pohádáme tak, že spolu pak celý den nemluvíme.

Stejné jako když jsem se k němu nechtěla hned stěhovat. Začal mi říkat, že ho nemiluju, že s ním nechci být, a tak jsem se nastěhovala abychom se už nehádali, ale s dětmi mu neuhnu! To ani náhodou.

Se Sebastienem jsme takový problém nikdy neměli. Vždycky jsme se o společné budoucnosti shodli, nebo jsme si o tom popovídali, ale s Georgem nikdy. Vždycky musím uhnout já nebo nikdo. Samozřejmě, že jsme se Sebastienem taky měli problémy a hádky a ty opravdu nebyly malé, ale nikdy jsme to neměli nastavené tak, že prostě jeden názor a ty se podřiď, nebo bude tichá domácnost či hůř rozchod!

No nic, nechám to být. Stejně odlétám, takže to nemám proč řešit, ještě k tomu budu v Miami nejspíš až do pondělí, i když máme spousty tréninků a někdy i 2x nebo 3x denně ale chci si dát pár dnů volna, protože jsem pracovala od vánoc nepřetržitě.

Takže teď si dám rychlou jógu a pak se vrhnu na balení.

O pár hodin později.

"Lásko, tak já už jdu! Dole na mě čeká auto!" Zavolala jsem ode dveří.

Najednou se ozvalo dupání a George přiletěl jako, kdyby mu až teď došlo že dneska odlétám. "Oh, miláčku, tak brzy? Ztratil jsem pojem o čase. To víš ta práce, ale až přijedeš tak už budu mít víc času, to ti slibuju!"

"Jo jo, sliby chyby. Hele v pět mi to letí, takže už opravdu musím. Uvidíme se nejspíš v pondělí." Pohladila jsem ho po jeho neoholené tváři a dala mu rychlou pusu.

"Jak myslíš nejspíš?" Chytl mě za ruku, kterou jsem zavírala dveře od bytu.

"Možná u táty zůstanu déle," a vytrhla jsem ruku z jeho sevření.

"A co tvoje tréninky a práce? A proč tak dlouho?" Zavolal na mě naposledy.

"To není tvoje věc, lásko. Papa!" Zamávala jsem a nastoupila do našeho luxusního výtahu.

Miluju ho ale ta jeho starost o naši/jeho společnost je přehnaná.
V tomhle má můj táta pravdu, ale před Georgem bych to neřekla, protože můj táta je další špatné téma. Dochází mi, že vlastně skoro nic ohledně mojí rodiny nebo naší budoucnosti není dobré téma.

Ach, co se to se mnou děje? Proč takhle špatně uvažuji, vždyť ho miluju!
Ale miluješ ho jako Sebastiena? Vyskočila mi otázka sama na sebe najednou.
Na tohle znám odpověď a není zrovna taková jaká by měla být.

Poslední dobou na Sebastienem uvažuji čím dál častěji. Nedávno jsem si totiž přečetla článek, že dodělal vysokou v Californii a už o něj je celosvětový zájem a jako kdyby se mi vrátil do života. Ale měla bych o něm opravdu přestat přemýšlet, protože nad čím přemýšlíme to přivoláváme. A když se za chvíli budu vdávat? To by bylo hodně špatný vesmíre! Opovaž se!