Lásku nepřekonáš!

I love you, but... - Dakota

Šli jsme spolu na oběd ale dopadlo to tak, že je osm večer a my spolu sedíme na pláži u oceánu a jenom si vyprávíme, co jsme oba těch 5 let dělali, když jsme se nevídali. 

"- a teď si to představ! Já na zkoušce, v obleku a kravatě a pak jenom koukají ty ponožky s hranolkami a kečupem. No profesoři si mysleli, že si z nich dělám srandu a málem mi ten diplom nedali. Co jedny blbý ponožky můžou nadělat?!" Zakřičel a zasmáli jsme se. 

"Ach bože, to si dokážu představit. Ještě k tomu na tak prestižní škole. Sebo, Sebo." Kroutila jsem soudně hlavou a smála se jako pomatená.

"Takhle jsem se nesmál už spousty let." Najednou bylo ticho, a on se na mě otočil, chytl mě za ruku, kterou jsem měla schovanou pod trochou písku. Pak si s mnou propletl prsty a já se cítila tak skvěle, ale srdce nahradil mozek a já svou ruku z té jeho vytrhla. 

Vstala jsem abych se oprášila ale kvůli mým botám na podpatcích, které mi Sebastien radil, abych sundala ale já protestovala, tak se mi to teď vymstilo, a já jsem celým tělem spadla na Sebu, který byl taky očividně v šoku. 

"Ach, ježiši, promiň. Já nechtěla, já - " Začala jsem se omlouvat a zvedat se, ale on mě znovu stáhl zpátky na jeho hrudník. Zapištěla jsem a nechala to tak. 

"Hrozně krásně voníš. Nikdo nevoní krásněji než ty." Zašeptal a mezi našimi rty byla ani ne centimetrová mezera, ale já ji tak moc chtěla zničit, tak moc jsem ho chtěla políbit - a tentokrát srdce nad mozkem vyhrálo a já tu mezeru mezi námi přerušila první. 

On mě chytil za boky a vysadil mě na něj ale ruce tam pořád nechával. Líbali jsme se tak dravě a vášnivě.
Otřela jsem se o jeho rozkrok a on zavzdychal, a tak jsem do jeho úst pronikla jazykem a začala válka jazyků.
Bože, tak krásně líbal.
Tak moc mi chyběli jeho rty, jeho tělo, jeho hlas. 

On celý mi tak zatraceně moc chyběl. 

Když nám došel vzduch, slezla jsem z něj a ihned jsem měla nával viny.

"Tohle se nesmí opakovat, nikdy." Zašeptala jsem udýchaná a zajela si rukama do vlasů a zaklela, i když jsem už tušila, že se to bude opakovat.

"Proč ne? Neříkej mi, že naší chemii necítíš? I přestože si odjela, jsem tě nepřestal milovat. Pořád tě zatraceně moc miluju Dakotko, nechápeš to?" Vydechl Sebastien a natáhl se, aby mě pohladil po zádech, ale já jsem sebou ihned cukla. 

"Já, já se budu vdávat. Jsem zasnoubená a já - já nejsem typ, který podvádí Sebastiene." Zvedla jsem se a snažila ze sebe oprášit písek a přitom i zadržet pláč, protože se mi tak moc právě chtělo brečet.

"A to jako znamená co? Zasnoubení není manželství. To můžeš zrušit. Já ti tu vyznal lásku a ty mi odpovíš takhle? Vím, že mě miluješ Dakoto. Vím to a ty to víš taky, tak si přestaň hrát na Manhattanskou ženušku, do háje." Proč to musí dělat ještě těžší, než to je.

"Sebastiene, já nemůžu. Potřebuju čas, nemůžu skákat od jednoho muže zpátky k druhému. Jsem dospělá, opravdu dospělá, už mi není devatenáct." Koukala jsem na něj - on mě na oplátku propaloval pohledem. 

"Odvez mě domů. Prosím." Zašeptala jsem extrémně potichu, protože na víc jsem neměla sílu, ale on mě slyšel a začal vstávat z písku. Já jsem vystřelila jako blesk k autu s předstihem, abych byla chvilku sama a nechala utéct pár slziček, co se draly na povrch. Do čeho jsem se to zase zamotala? Řekla jsem si v hlavě.

Celá cesta proběhla v tichosti, ale jeli jsme v kabrioletu a byla stažená střecha, takže aspoň nebylo úplné ticho a šel slyšet ruch z floridských ulic.