Lásku nepřekonáš!

I missed you so much, Ann - Dakota

Když jsem přiletěla, tak jsem na nic a nikoho nečekala, protože jsem přiletěla ve tři odpoledne, což znamená, že George byl ještě v práci a ani jsem mu nenapsala, že dneska přijedu.

Přijela jsem taxíkem k našemu bytu, zaplatila flirtujícímu taxikáři a zamávala na našeho dveřníka, aby mi pomohl s mými kufry, protože nevím jak to, ale jsou těžší než když jsem letěla na Floridu.

Poděkovala jsem mu za pomoc s kufry a vyjela bez nich nahoru s tím, že jsem věděla, že mi je dovezou před dveře. Byla jsem až moc vyčerpaná na to abych je táhla pořád jenom já, i když jsou to moje kufry.

Vystoupila jsem a první, co tu na mě čekalo byla Ann.

Vsuvka: Od doby, co jsem se přestěhovala do New Yorku, tak jsme se vídaly jenom první rok sem, tam ale tím, že Chicago je spousty kilometru odsud a Anglie taky, plus Ann pořád cestovala, tak jsme na sebe měly čím dál méně času, takže určitě jsme se už víc než 3,5 roku neviděly. Vlastně ani nevím jestli je pořád s Trevisem.

Jediní moji kamarádi, kteří mi zůstali ještě z Chicaga jsou kupodivu Francezska a Daniel Hayns. Jsou teď manželé. Jediný důvod, proč jsou jediný se kterými se vídám je ten, že taky bydlí v NY. Někdy spolu o víkendech někam zajedeme, ale posledních pár měsíců jsem byla nepřetržitě ve studiu, takže jsem neměla čas na nic a na nikoho.

Vůbec se nezměnila, jen jí přibyla malinká tetování, ale krátké bílo-šedé vlasy nad ramena s malými loknami jí zůstaly spolu s jejími neobvyklými outfity.

"Ann?" Zeptala jsem se v obrovském šoku.

"Ach, zlato, co se to s tebou děje?" Povzdychla si a plácla se do čela.

Když se mě zeptala, nemohla jsem jí odpovědět. Ne, že bych nechtěla, ale spíš se sama odpověď nevěděla. A tak jsem se jednoduše přiznala. "Ann, já nemám ani tušení." Povzdychla jsem si.

"Tak už konečně pojď ke mně! Víš kolik let už to je? Spousty, že to radši ani nebudu počítat, i když vím, že ty už si to udělala." Zasmála se a roztáhla svoji náruč.

Já se slzami, které se mi už kutálely po tvářích, a spolu s vysokými boty se k ní rozeběhla a přitulila jsem se. "Ann, tak moc si mi chyběla! Tak strašně moc! Já bez tebe můj život nezvládám. Do všeho jsem se zamotala, dost lidem ublížila a na některé vykašlala, včetně tebe."

"Šššš, to bude všechno dobrý zlato. Už jsem tady a připravená vyřešit ten tvůj podělaně zmatený život spolu s tebou. Jsi moje malá sestřička, to se nezměnilo." Zašeptala a já jí přes můj pláč nemohla ani odpovědět.

"Dostaň to ze sebe, a pak konečně otevři dveře než někdo přijde." Zasmála se a já se o to pokusila s ní.

Trošku jsem se uklidnila a pustila Ann, abych mohla otevřít dveře. Když jsem je otevřela, tak přiběhl i poslíček s mými kufry, takže jsem si je rovnou převzala. Sice jsem měla ještě červené oči od pláče a mokré tváře od slz ale když jsem mu dala dýško, tak ho pak nic nezajímalo.

Ano, v tomhle domě je to dosti podobné jako na hotelu ale společné snídaně ani pokojová služba tu bohužel není, nebo bohu-dík, podle toho jací jsou v tomhle domě někteří lidi. Jedním slovem - nechutní bohatí starci. Já a George jsme tu snad nejmladší.

"Co tam tak postáváš? Tady je pěkně teploučko, pojď už!" Když jsem se zamyslela, tak jsem ani nestihla zajít dovnitř. Nějak jsem dostala domů mé kufry a běžela si sednout na gauč za Ann.

O dvě a půl hodiny později.

Smály jsme se spolu a pily u toho Georgovo bílé víno, kterého tady má snad 100 litrů, protože ho miluje ale toho jednoho si ani nevšimne.