You were my dream ✓ || Changki

21. prosinec

21. prosinceKihyunČásti nebe, ve které žiji se přezdívá Vánoční přání. Je to místo, kde jsou andělé, kteří plní přání lidí, dole na Zemi, která myslí upřímně od srdce. Někteří nám říkají vánoční andělé, někteří jen přání. Plnili jsme už spoustu různých přání, většinou jsou to děti, co si něco přejí, ale nikdy jsem nebyl na Zemi.Najednou, když se procházím v zahradách, tak mé tělo začne celé zářit a já se překvapeně zadívám na své ruce. Chvíli nevím, co to znamená, než ke mně doběhne Minhyuk."Někdo si tě přál!" zahihňá se, zatímco já pomalu mizím. Nevím, co si pod jeho slovy mám představit, nikdy se mi nic podobného nestalo. Ale najednou cítím tlak, cítím jako by mě vcucnul obrovský a silný vítr. A pak se najednou objevím někde, kde to neznám. Překvapeně mrkám kolem sebe, tohle je lidský svět? Moje nohy se boří do něčeho studeného a mokrého, předpokládám, že je to sníh. Naproti sobě vidím menší domeček, má velké skleněné dveře dovnitř a vevnitř se svítí. Udělám krok ve studeném sněhu, abych nakoukl dovnitř. Leknu se a ucuknu, když se ve dveřích najednou objeví postava, drží v ruce divnou věc, a když se k ní přiblíží zvláštním světýlkem, tak z té věci začne stoupat kouř. Co je to za věc?"Halo?" ozvu se tiše, někdo si mě přál a já musím zjistit, kdo. Udělám k tomu člověku pomalu krok a stáhnu strachem trochu křídla, když se na mě upřou jeho hnědé oči."K-K-Kdo jsi a co děláš u mě na zahradě!" vyjekne ta osoba, v jeho hlase cítím strach a on si vezme divnou věc, která vypadá jako dřevěná tyč a na jejím druhém konci jsou divné štětiny. Lidé jsou zvláštní."Jsem anděl přání a někdo si mě přál, tak jsem tady." Zamrkám na něj, třeba ví, kdo si mě přál."T-To...to přání se vážně splnilo?" překvapeně se na mě zadívá a já si uvědomím, že ten, kdo si mě přál je právě přede mnou. Přikývnu na jeho otázku. Chvíli na mě překvapeně kouká, začne zmatkovat, když vidí, že stojím bosýma nohama ve sněhu. Pozve mě dovnitř a já zvědavě přikývnu. Lidé mají ve svých domech tolik zajímavých věcí. On někam odběhne, tak já začnu chodit po obrovské místnosti a koukám po věcech, které tu má. Tolik věcí, u většiny ani nevím k čemu se používají."T-Tady," doběhne zpátky ke mně a v rukou drží komínek s oblečením. "aby...aby ti nebyla zima." Střelí ke mně pohledem a já přikývnu. Posadím se na sedačku, abych se převlékl a nechám zmizet svá křídla, aby mi nepřekážela. Obléknu si věci, které mi donesl a usměju se na něj, když si mě prohlíží."Jmenuji se Kihyun," usměju se na něj. "do posledních vteřin tohoto roku ti budu dělat společnost a plnit tvá přání." Mile na něj zamrkám."J-Já jsem Changkyun." Taky se na mě usměje a opatrně se posadí ke mně. Začneme si povídat o tom, co by rád dělal a já mu odsouhlasím, že s ním rád projdu všechny vánoční zvyky. Od toho tu přece také jsem, od toho, abych plnil přání toho, kdo si mě z hlouby srdce přeje.

21. prosince

Changkyun
Vždycky jsem byl sám, kam až moje paměť dosáhne, si nevybavuji nikoho...Rodiče mě opustili ještě dřív, než jsem dokázal chodit a prarodiče buď zemřeli anebo se o mě nezajímají, jedno z toho. Přátele nemám a nikdy jsem neměl. Jednoduše řečeno, jsem opravdu sám. Jsem uzavřený a introvertní člověk, takže mi to po většinu času ani nevadí. Ale když přijde ten čas...když přijdou Vánoce a já vidím, jak mají všichni své druhé polovičky, kamarády, rodiny, přijdu si najednou tak...tak prázdný. Dnes už jsem to nevydržel. A svoji prosbu obrátil k bohu, nevím, jestli existuje ale...ve filmech to tak bývá ne? Lidé se o Vánocích obracejí s přáními a modlitbami k nebi. Proč bych to nemohl být já, proč by se moje přání nemohlo splnit? Sednul jsem si do prázdného domečku, je sice malinký ale útulný, a tak akorát pro dva, takže mě samotnému...přijde veliký, zhasl jsem světla a začal se modlit. Odříkával jsem své přání stále dokola, až mi slzy tekly nad tím, jak moc jsem si to přál. Mé přání bylo jednoduché, nechtěl jsem bohatství, drahá auta, světový mít, chtěl jsem pouze společnost. Přál jsem si někoho, s kým bych mohl trávit svátky. Přál jsem si abych...aspoň jednou nebyl sám.Když se pak zjevil, řekl mi, že je moje přání, chtělo se mi plakat. Řekl mi svým nádherným hlasem jméno, Kihyun...nahlas jsem to neřekl ale děkoval jsem mu. Je nádherný, dává to smysl, protože je anděl, ale někoho tak nádherného jsem nikdy neviděl. Chtěl jsem se dotknout jeho křídel, zjistit, jestli jsou pravá, jestli se mi to nezdá, ale vzhledem k tomu že se mi objevil na krytém dvorku, bos...přeci by mě někdo nešálil jen tak, navíc. Kdo.Vyslechl mě, když jsem mu říkal svá bláhová a prostá přání. Nesoudil mě, spíš se tak hezky usmíval a poslouchal každé mé slovo a já zapomněl jaké to je mluvit s lidmi. Jako spisovatel jsou moje knížky vše, díky tomu promlouvám se světem a nepřipadám si sám. Jak bych mohl prožívám tolik životů, tolik situací, tolik světů. Že můj reálný život mi nepřijde důležitý. Se svým vydavatelem jednám přes emaily, a kromě prodavaček v obchodě nebo s někým na úřadech...s nikým nemluvím...zapomněl jsme jaké to je mluvit s někým kdo vás poslouchá, kdo chce slyšet co říkáte.Mé první přání 21Už dlouho jsem pozoroval ostatní, jak navštěvují trhy, pijí svařák, jedí pečené kaštany a nakupují zbytečnosti za zvuku koled a pohledu na krásně ozdobený stromek na náměstí. Kolem trhů jsem procházel jen když jsem šel nakoupit do potravin. Aspoň jednou bych si to tam chtěl projít. Kousek od trhů je nákupní centrum, možná bychom se do něj mohli i podívat. Zažít ten vánoční zmatek a hon za dárky...Druhé přání 22Chtěl jsem s někým upéct cukroví, chtěl jsem aspoň jednou domácí cukroví, ne kupované, z krámu. Pustit si film, nebo koledy, u toho vykrajovat a promazávat kousky cukroví, zatím co by se z trouby linula nasládlá vůně.Třetí přání. 23Můj dům vždycky na Vánoce zdobila větvička stromu, na které byla zavěšená jedna ozdoba. Chtěl bych...aspoň jednou mít opravdový stromek, veliký až ke stropu, a chtěl bych ho s někým zdobit, udělat si tu krásnou atmosféru, ozdobit společně s ním i dům, pár světýlky stačí...Čtvrté přání 24Štědrý den byl pro mě vždy den, kdy jsem si dal pár dárků, po kterých jsem toužil, zabalil jsem si je, dal si je pod stromeček a sám jsem si je rozbalil. Pak jsem si ohřál jídlo v mikrovlnce a díval se na pohádky. Chtěl bych s někým uvařit opravdovou štědrovečerní večeři, někoho, pro koho bych koupil dárky, kdo by je rozbalil a měl by z nich radost, kdo by i pro mě...aspoň jeden dárek měl.... Někoho, s kým bych si pak lehl na gauč a sledoval pohádky...aspoň jednou zažít opravdové Vánoce.Páté přání 25Tohle přání je možná dětinské, ale já to nikdy nezažil. Jsou to hrátky ve sněhu, stavění sněhuláků, koulování, válení andělíčků, chytání vloček. Vždy když procházím kolem dětí a vidím, jak se v parku baví, jakou mají radost z toho zmrzlého deště. Jako dítě jsem to nezažil a aspoň jednou bych chtěl zažít tu radost. Kolikrát jsem procházel kolem i kluziště, které je postavené v parku. Viděl jsme na něm děti ale i páry a skupiny přátel, rodiny, jak se drží za ruce a klouzají se, jak se smějí, když někdo upadne, pijí svařák zatím co jezdí pořád do kola za doprovodu koled a magické záře z osvětleného parku...nikdy jsem to nezkoušel, nevím, jaký je to pocit mít na nohách brusle...ale aspoň jednou bych to chtěl zažít.Ani jedno z mých přání mu nepřišlo dětinské, špatné nebo hloupé. Vyslechl mě, čekal jsem, že mi splní jedno, že si něco vybere ale řekl mi, že můžeme splnit všechna má přání. Na nic nečekal a souhlasit že spolu půjdeme nakupovat, že se projdeme po trzích a společné si užijeme tu vánoční atmosféru. Hned jsem mu připravil bundu a společně jsme vyšli z domu. Překvapeně hleděl na vyzdobené město a na davy lidí. Bál jsem se, že se mi ztratí tak jsem ho chytil za ruku, odpovědí mi byl jeho vřelý úsměv a já po několika letech, možná snad i poprvé já už ani nevím...cítil dotek jiného člověka...a moc se mi líbil. Snil jsem o tom tak dlouho ale cítil jsem se hloupě jít na trhy sám, a i přes to jak moc dlouho jsem to chtěl zažít, nevnímal jsem ani jeden ze stánků, vnímal jsem jen jeho jak se nadšeně rozhlíží a nad vším žasne."takhle lidé tráví Vánoce" špitnul a pohledem přejížděl po stáncích. Koupil jsem nám kaštany a oba jsme se zasmáli nad tím, jak nám z pusy šla pára, když byly vařící. Ani jsem si to neuvědomil ale stále ruku v ruce jsme došli do obchoďáku a začali jsme se rozhlížet po nazdobených vitrínách."co by sis přál ty" zadívám se na něj a ukážu na oblečení, šperky a další krámy, které máme poblíž."co by jasy si přál ty" usměje se na mě tím nádherným úsměvem. Nakonec jsme spolu prošli snad všechny obchody. Nakoupili jsme spousty dárků a pak jsme unaveně došli domů."děkuju" nevydržel jsem to a musel jsem mu poděkovat, jen zakroutil hlavou. Ukázal jsem mu, kde je koupelna, kde je postel a on s vypísknutím zaběhl do koupelny kde se nějakých pár hodin čvachtal. Když vylezl ven tak jsme společně zabalili dárky a schovali je do ložnice."dobrou noc" popřál jsem mu a on mi odpověděl tím nádherným hlasem, s úsměvem na rtech jsem si lehl na gauč a zadíval se na strop, letos...to bude jinak.