Changkyun
Cítím se skvěle. Jooheon se na nic neptal ohledně toho, kdo je Kihyun. Celý rok jsem mu o něm vyprávěl jen tak zamlženě, ale je mi jasné, že musí mít spoustu otázek, otázek, na které teď neznám odpovědi. Společně jsme se všichni najedli a sedli si na sedačku a zapnuli film, hlavně jako pozadí. Celý večer jsme si povídali a smáli se každé blbosti. Nakonec jsme společně večer došli na náměstí a já nadšené držel Kihyuna za ruku. Kaštánek se posadil u jednoho ze stánků, kde jsme si koupili svařák a klobásu a postavili jsme se k jednomu ze stolků. Začali jsme si opět povídat.
„A co to je?" zamrká na mě a usměje se Kihyun. Vysvětlím mu, co je svařák a on přikývne a napije se. Nakrčí nos nad chutí a pak zakroutí zběsile hlavou, když mu chci svařák vzít. Zasměju se a kupuju mu další a další dokud se roztomile nehihňá a neculí.
„Je na čase, abychom šli asi domů." zasměju se a vezmu Kaštánkovo vodítko a prostrčím ruku okem, abych ho měl jako náramek a podepřu Kihyuna. Jooheon na nás zamává a Jackson se usměje a popřeje nám hezké svátky, což mu oplatím. Kihyun po cestě něco roztomile žvatlá a já se musím culit. Jdeme pomalu, jednak, protože Kihyun není schopný pořádně chodit a jednak, protože Kaštánek nemůže chodit moc rychle. I když jsem mu zaplatil operaci a nohu mu trochu srovnali, pořád to není takové, jaké by to mělo být. Loktem bouchnu do vypínače a zaúpím, když se bouchnu do brňavky. Položím Kihyuna opatrně na sedačku a hned na to odepnu Kaštánka a ten si nadšeně lehne do pelíšku. Natočím Kihyunovi vodu a sednu si vedle něj. „Zítra tě bude bolet hlava," zasměju se, když vypije celý obsah sklenice. Zahihňá se a nahne se ke mně, že mi vtiskne pusu. Zakroutím se smíchem hlavou a pusu mu vtisknu. Obejme mě kolem krku a slastně zavrní. Překvapeně na něj za mrkám a za boky ho od sebe trochu odtáhnu. Nechci na něj spěchat. „měli bychom jít spát." vtisknu mu pusinku, vezmu ho náruče a odnesu ho do postele, měl jsem v plánu ho tam jen položit, ale on mě pevně chytil za triko a stáhl mě na sebe.
„Ale já nechci spát." zašeptá a každé slovo převaluje svůdně na jazyku. Zamrkám na něj.
„Kiki, jsi opilý nechci toho využívat." zakroutím hlavou, ale on si odfrkne a pohladí mě po zádech.
„Ale já chci, abys toho využil." zavrní, a když se vpije do mých rtů, tak na něj překvapeně vytřeštím oči a po chvíli se vzdám jakéhokoliv boje. No ne, že bych teda bojoval statečně... začneme se něžně líbat a já si vychutnávám jeho chuť doprovázenou chutí svařeného vína. Pohladím ho po bocích, a když jsou mi odměnou jeho vzdechy, tak se přestanu držet.
Bylo to něžné, chtěl jsem, aby to bylo něžné, chtěl jsem, aby to, co zažil bylo to nejkrásnější v jeho životě. Místnost se pomalu oteplovala, jak se naše těla o sebe třela, jak jsme se k sobě tiskly a vzdechy zaplavovali ticho noci. Něžně jsem ho líbal a nespěchal na něj. Ale i tak jeho steny zaplavili můj dům, ne-li celé sousedství. Jeho nehty se draly pod mou kůži, přinášeli mi příval rozkoše s lehkou bolestí. Rty jsem přejížděl po celém jeho nádherném těle a snažil se, aby se cítil tak skvěle jako já. Jeho záda se prohýbal do mých pohybů a my se hýbali jako jeden. Ta dominance, líbila se mi, líbilo se mi ale hlavně to, že jsem ho dokázal přimět cítit se tak skvěle. Šeptal mi do ouška, jak moc se mu to líbí, jak moc mě chce víc a víc. Chytil jsem jeho ruce za hlavou a díval se do jeho slastí zkřivení tváře. Díval jsem se, jak je nádherný s každým vzdechem, který opustí jeho rty. Díval jsem se, jak se celý napnul, zaklonil hlavu, žíly na krku se mu napnuli a on hlasitě křičel moje jméno, zatímco pevně tisknul víčka k sobě. Rukama jsem se přesunul na jeho tělo hladil jsem ho kdekoliv jsem mohl. Zatím co jeho ruce si hráli s mými vlasy. Pevně svíral moje ramena a já pokračoval, dokud jsme oba nedošli k tomu nádhernému vrcholu. Jeho slastný křik se ještě chvíli rozléhal mým domem, než vše utichlo a pokojem se rozléhali jen naše zběsile oddechování. Celá místnost byla nasáklá tím vzrušením. Odnesl jsem ho do sprchy. Kde jsem ho jemně hladil ve vlasech a líbal na krku, zatímco jsme se oba umývali. Pomohl jsem mu se obléct do mého vršku od pyžama, což byla šedá kostkovaná košile a já si oblékl kalhoty od toho pyžama, viděl jsem to ve filmu a vždycky se mi to líbilo. Posadil jsem ho na sedačku a než jsem převlékl postel a pak jsme oba unaveně zalehli. Nemusel jsem ani natahovat ruce. Přitulil se ke mně sám a já bez dalších slov usnul. Ráno jsem se vzbudil. Místo vedle mě bylo prázdné. Trochu jsem zpanikařil, ale uklidnilo mě, když jsem slyšel tlumené zvuky z kuchyně. Opatrně jsem otevřel dveře a musel jsem se usmát, když jsem viděl Kihyuna jak, jen v mé košili, připravuje snídani. Je to opravdu krásný pohled, nedivím se, že to do těch filmů pořád cpou. Pomalu jsem došel až k němu a zezadu jsem ho objal. Lehce se polekal, ale ve chvíli, kdy jsem rukama objal jeho tělo a pohladil ho po břiše, jsem cítil, jak se usmál.
„Dobré ráno." zašeptám mu do šíje a položím si hlavu na jeho rameno.
„Dobré ráno." zašeptá s nakřápnutým hlasem a já se musím zasmát, dnes nejsem jediný, komu trochu skřípe hlas. Pohladím ho po bocích a vtisknu mu pusu na tvář.
„Běž si sednout na sedačku, dodělám to, mh?" usmál jsem se na něj, zakroutí hlavou, ale já ho vezmu do náruče, něco vypískne a pak se zahihňá. Když ho položím na sedačku, tak mu vtisknu pusu a usměju se, když mi rukama vjede do vlasů a moje původně nevinná pusinka se přemění na líbání, kdy Kihyun vzrušeně rukama přejíždí po mé hrudi. „nejdřív se najíme, mh?" vtisknu mu několik konečných pusinek a slyším jeho nesouhlasný povzdech, když se od něj oddálím. Zasměju se a dojdu do kuchyně připravovat snídani.
YOU ARE READING
You were my dream ✓ || Changki
FanfictionBýt osamělý je smutné. Být osamělý na Vánoce ještě smutnější. Co se, ale stane, když si Changkyun bude přát, aby na Vánoce nebyl sám? Co se může stát, když se zamiluje do anděla, který mu ztělesňuje jeho Vánoční přání? A...jaké to může být, když...v...