You were my dream ✓ || Changki

24. prosinec

24. prosinceKihyunŠtedrý den. Slyšel jsem, že je to opravdu nádherný den, který má nádhernou atmosféru. Jako předchozí dny, i tento jsme začali společnou snídaní. A já cítím, jak si zvykám. Zahnal jsem sice tyto myšlenky hluboko do mojí mysli, ale i tak...co když si zvyknu ještě víc a...jak se potom budeme loučit? Ani nevím, jak dlouho s ním budu moci být. Nikdy jsem se nesetkal se situací, ve které se nacházím, nikdy jsem nemluvil s andílky, kteří se stali po vánoční čas lidským přáním. Ale teď na to nechci myslet, ne, dnes je štědrý den a to je den lásky a štěstí.Připravíme se a oblékneme. Lidé platí za věci v obchodech penězi, to už vím. Ale já peníze nemám a abych mohl Changkyunniemu koupit vánoční dárek, tak jsem ho požádal, aby mi nějaké dal. Domluvili jsme se, že vždycky do každého obchodu půjdeme společně, ale zkusíme si dárky koupit jako překvapení. A já najednou cítil potřebu, že opravdu chci, aby měl krásné překvapení. Skončili jsme v jednopatrovém menším domě, kde byla delší chodba a po jejích stranách byly různé druhy obchodů. Peníze od Changkyunnieho jsem si schoval do provizorní peněženky, kterou mi půjčil a vyrazil jsem sám okoukávat obchody, abych mu vybral dárek. Changkyunnie udělal to samé, ačkoliv jsem viděl, že se i přes vitríny rozhlíží mým směrem, aby mě měl na očích.Vejdu do obchůdku s názvem zlatnictví. Vlastně jich je tu několik, ale vybral jsem si jeden menší. Nevěděl jsem, co tam může být, ale hned vzápětí jsem to zjistil. To jsou ty věci, kterým lidé říkají šperky. A je jich spoustu druhů, všechny září a já chvíli jen procházím kolem a koukám na tu krásu. Ale pak zavadím pohledem o něco, co mě zaujme. A usměju se. Poprosím prodavačku, aby mi danou věc podala, zjistím, jestli mám na to dostatek peněz a nechám si dáreček zabalit. Se spokojeným úsměvem schovám krabičku do kapsy, poděkuju a vydám se najít Changkyunnieho. I on vypadal, že svůj dárek našel. Začneme zbytek obchůdků procházet spolu, vybereme si navzájem pár drobností - třeba roztomilé hrníčky, které byly původně pro páry, vánoční deku a každý jsme si vybrali roztomilý chlupatý polštářek s motivem vloček.Málem jsme zapomněli, ale díky procházení kolem papírnictví, si na to Changkyunnie vzpomněl, koupí balící papír a lepící pásku. Doma si uděláme horkou čokoládu a každý se zavřeme v jednom z pokojů a zabalíme si navzájem dárky. Já mám balící papír vánočně červený s tmavějším šrafováním a Changkyunnieho balící papír je zlatý.Spokojeně, že se mi to alespoň nějak povedlo se usměju a pak dárečky zaneseme pod vánoční stromeček."Něco mě napadlo." usměju se a chytím ho za ruku, dovedu ho na sedačku, na kterou si sedneme a on se na mě překvapeně zadívá. "Vadilo by ti...kdybych...měl taky nějaká přání? Já jen...jsem v lidském světě prvně a...slyšel jsem o pár věcech, které bych chtěl zkusit." zamrkám na něj a on se zářivě usměje."Jasně, že nevadilo!" začne kroutit hlavou skoro až zuřivě. "A co by sis přál?" pohladí mě po ruce a mnou projede příjemný elektrošok.26. prosinec - první přáníRád bych koupil sazeničky stromečků, které si většinou lidé kupují na Vánoce. Je jich tolik kusů, které se musí z lesa vytrhnout, aby si je lidé koupili a já bych rád jel do lesa a zasadil tam stromečky nové, aby nikdy nedošli. Možná to někomu přijde zbytečné nebo bláhové, ale já bych byl rád, aby stromy nikdy nevymizeli a aby jich bylo dost pro všechny. Vždycky.
27. prosinec - druhé přáníSlyšel jsem o tom, že lidé mají divadlo a kino. Rád bych jedno z toho navštívil, nevím, o co jde, ale asi je to něco jako televize, kterou má Changkyunnie v obýváku. I tak bych tam rád šel a viděl to na vlastní oči.
28. prosinec - třetí přáníSlyšel jsem, že lidé mají zařízení, kterým se říkají útulky. Jsou prý pro zvířátka, které nikdo nechce nebo které někdo vyhodil a nemají domov. Rád bych se tam zastavil a strávil s nimi den - vyvenčil pejsky, hrál si s kočičkami...chtěl bych potěšit v tenhle vánoční čas nejen Changkyunnieho, ale i tyhle tvorečky, které v životě neměli štěstí stejně jako on.29. prosinec - čtvrté přáníSouvisí to hodně s předešlým přáním, ale rád bych navštívil místo, kterému lidé říkají ZOO. Je tam prý spousta druhů zvířat a já bych je rád všechny viděl a poznal. Chtěl bych se naučit jejich jména, odkud jsou a co jsou zač.30. prosinec - páté přáníChtěl bych s Changkyunniem nachystat všechno potřebné na Silvestrovský večer. Mohli bychom koupit balónky a nějakou novoroční výzdobu. Bojím se, že to bude můj předposlední den, tak toho nechci moc, hlavně chci být s ním a užít si náš společný čas.Potěší mě, že se moje přání Changkyunniemu líbí. Vlastně z toho byl stejně nadšený jako já. Prý jsou to místa a aktivity, které chtěl taky navštívit, ale nechtěl tam jít sám a tak...budeme to moct zažít společně a splnit si své dny.Nachystáme štědrovečerní večeři, posadíme se společně ke stolu a zapálíme svíčky. Sladce se na sebe usmějeme a já se cítím tak krásně jako nikdy. Pustíme si koledy, když se pak posadíme ke stromečku, abychom si rozbalili dárky."Ty první." usměje se na mě a podá mi první dáreček. Nadšeně se zatetelím a začnu rozbalovat. Usměju se, když jsme oba měli stejný nápad. Vytáhnu z krabičky náhrdelník se zlatým srdíčkem a nadšeně se na něj usměju, když se mi jeho dárek opravdu líbí."Je nádherný." zavrním a po srdíčku se pohladím, když mi ho Changkyunnie pomůže nasadit. Hned na to mu podám můj dárek a on se usměje. Taky mu dojde, že jsme měli stejný nápad. Já mu koupil taky náhrdelník, ale se zlatým přívěškem andílka. Aby mě měl vždycky u sebe. Napořád.I ostatní dárky jsme rozbalili se stejným nadšením, hned jsme si na gauč vzali vánoční polštářky i deku a dívali jsme se na pohádky. Už možná...chápu, proč spolu dva lidé žijí a kráčí životem. Možná jsou to ty pocity, které se ve mně probouzejí? Ačkoliv nevím, jak bych je pojmenoval."Možná bychom dneska...mohli sdílet postel?" zamrkám na něj, když se loučíme a přejeme si dobrou noc. Překvapeně se na mě zadívá, zahlédnu mu v očích trošku nesmělosti, tak se usměju, vezmu ho za ruku a pak s ním malými kroky dojdu do ložnice. Oba si tam zalezeme, nevím proč to najednou chci zkusit, ale nedá mi to a já se k němu opatrně přitisknu. Chvíli váhá, ale nakonec mě v posteli obejme."Je to příjemné...lidské objetí." zašeptám a s úsměvem zavřu oči, protože se cítím opravdu nádherně.