You were my dream ✓ || Changki

x

Changkyun

Podepíšu poslední knihu jedné z fanynek a usměju se na ni, zatímco si začnu sbírat věci. Poslední kniha je asi největší hit, jaký kdy moje knihy byli. Je to romance, o anděli a člověku, o tom, jak anděl zachránil toho člověka před smrtí z žalu nad svým životem. Původně jsem to psal, jako deník mých citů ke Kihyunovi. Můj vydavatel, Bufan si vyškemral, abych mu to poslal a hned po tom, jak to dočetl mi poslal prosbu s tím, ať to vydám, že to bude hit. Nakonec jsem souhlasil a kniha byl ihned vyprodaná ve všech knihkupectvích. Je to už rok, co jsem naposledy viděl Kihyuna, ale moje láska k němu je pořád silná. Každý den se dívám na naši fotku, kterou jsem si vytiskl a zarámoval. Ležím posteli a prsty přejíždím po jeho tváři, a i když moje tváře zdobí slzy, tak se pořád usmívám. Někdy si říkám, jestli to nebyl jen sen...

„Kyun, půjdeš k nám trávit Vánoce?" usměje se na mě Jooheon. Od té doby, co Kihyun odešel se toho dost změnilo. Díky němu a tomu, jaké to bylo mít někoho ve svém životě, jsem si našel přátele, nejdřív to byl Jooheon, pracuje v nakladatelství, kam jsem začal jezdit osobně. Potkali jsme se tam a skamarádili se. Jooheonovův přítel Jackson se po chvíli stal také mým kamarádem a já najednou přišel na to, jaké to je mít přítele. Je to moc hezký pocit.

„Ne, já...Vánoce...," zadívám se na něj a zakroutím hlavou. „budu doma." usměju se a on se na mě s obavami podívá.

„Jackson sám říkal, že můžeš být u nás, bude moc rád." usměje se na mě, ale já zakroutím hlavou.

„Ne, já opravdu, chci Vánoce trávit sám." usměju se a on po chvíli přikývne. Dopiju kávu a zaplatíme. Vyjdeme z kavárny ven a oba se usmějeme, když začne padat sníh. 21. prosince. Povzdechnu si a oba se rozloučíme a popřejeme si krásné svátky. Pomalým krokem se vydám do krámu a začnu nakupovat. Nakoupím maso, potřeby na pečení a ingredience na bramborový salát a s úsměvem vezmu pár konzerv. Nákupní tašky dotáhnu do auta, které mám na parkovišti před nákupákem a pak se zarazím, když vidím stánek se stromečky. Dojdu k lidem, co stojí ve frontě a pánovi ukážu, jaký se mi líbí. Zabalí mi ho a já ho nějak odtáhnu do auta a pomalu se rozjedu domů. Když zaparkuju před domem, tak se usměju, když se začne ozývat štěkot. Vezmu nejdřív tašky a s nákupem a odnesu je k předním dveřím a kdy vylovím klíče a otevřu, tak se zasměju, když po mě skočí Kaštánek. Začnu ho drbat za ušima a hlasitě se směju. Když Kihyun odešel...trvalo to týden, než jsem byl schopný vyjít z domu. A první, co my přišlo do mysli byl on...hned jsem se do útulku vydal a s velikou radostí jsem si ho vzal domů. Odnesu tašky na linku a pak se vrátím k autu, zatímco Kaštánek, i přes svou zraněnou nohu, dovádí ve sněhu. Podaří se mi dotáhnout stromeček dovnitř a zavřu za námi vchodové dveře a zamknu a stromeček vyndám ven na zahradu a postavím ho do stojánku, aby se hezky roztáhl. Vyndám světýlka a vylezu na žebřík a začnu na okap věšet osvětlení. Hned, jak mám hotovo, tak dojdu dovnitř a nandám Kaštánkovi jídlo do misky. Překvapeně zamrkám, když mi zazvoní telefon

Jackson má strach, jestli ti nebude smutno, vážně nechceš strávit štědrý den u nás? Můžeš sebou vzít i Kaštánka, vždyť víš

Usměju se nad zprávou od Jooheona

Nebudu osamělý, ale děkuju, já čekám na něj.

Na koho?

Na anděla

Usměju se a začnu vše vevnitř připravovat a hned, jak mám hotovo, tak si povzdechnu a skousnu si ret. Kaštánek leží v pelíšku a já si zatím vezmu svíčku a sednu si na zem. Sepnu ruce a zavřu oči.

Vím, že si toho přeji moc. Tentokrát nechci, aby tu se mnou byl na Vánoce kdokoliv. Chci jen jeho, jen jeho, chci, aby tu se mnou byl, chci viděl jeho nádhernou tvář, slyšet jeho překrásný hlas. Chci, aby tu byl anděl, kterého miluji. Chci, aby tu se mnou byl navždy. Pomodlím se vzduchu, pevně sevřu svoje ruce a začnu šeptat jen jeho jméno, dokola si opakuji Kihyun, Kihyun. Dokud neuslyším jemné zaklepání na okno, trhnu sebou a vytřeštím oči. Do očí se mi naženou slzy. Na nic nečekám. Rozeběhnu se k němu a prudce otevřu dveře. Zadívám se na jeho tvář, kterou zdobili slzy jako tu mou. Chytnu ho za ruku a ani ho nemusím k sobě přitáhnout, protože se ke mně sám nahrne a zaboří mi hlavu do hrudi. Děkuju...děkuju. Začnu šeptat a hladit ho po zádech.