Někdy až hloupý příběh ,plný gramatických chyb.

Další nádech

Celej svět úplně fuck up. Celý svět poslat do prdele. Znám ten pocit až moc dobře. Ležím v posteli se sluchátkama. Co v nich hraje je nepodstatné. Stejně budou stékat slzy po tváři.

Casem to prejde, casem to prijde
Zatim co tu lezim nevim co s tim
Ja citim se skvele, ale presne kde
Zatim co tu lezim a nevim s kym

Je to zbytecne jako krev v mem tele
Ten pohled z okna na ulici do tmy
A dalsi myslenka me zase semele
Ten pohled na moje vlastni sny

A topim se v tom jako kdysi ja sam
Zkusim se vypsat, treba to pomuze
Pred ocima cerny stin a tvuj klam
A jak vypada svet, kdyz nespadnu nize

Zapomnel sem na to, jak mam se smat
Na tvari slza, na zemi vsude krev
Vedle stinu pod lampou muzu stat
A v hlave tve jmeno, meho snu nazev

Konec je prej novej začátek, ale na lepší den už moc neveřím. Možná že se mi libíla protože vypadala tak nezkaženě dobou. A škoda že se mé sny nepotkávají s realitou.

Někdy ani pořádně nevim jaká slova použít, a někdy mám tolik myšlenek že to nestíhám psát. A můj svět bez barev dávnejch. Je to můj život který jsem si zkurvil já sám. Mojí vlastní naivní povahou. Která mi davá naději vždycky ikdyž realita je vždycky jiná. Tak jako když myšlenka v hlavě na papíře vypadá jinak. A že se mnohdy v těch myšlenkách topím až tolik že nevím co mi pomůže.

Dvě tváře. To bude pro tebe už vždy typické. Behěm vteřiny, jak kdyby někdo luskl prsty. Ale ten signál je už mrtvej. Jako byli tvá slova vůči těm mým. Mám strašný strach a nechci aby o tom veděla. Strach že ikdyž mě to bolí tak o tebe příjdu. I tak brečím když mám tu stát sám.

Taková ta předsatva strachu co bude zítra. Jsem už jiný člověk, copak mi stojíš za tolik slz? Evidentně ano, možná kvůli tomu chodím spát tak brzo. Ale déšt bude stále padat.