Příběh dvou zamilovaných

1

Vstával jsem do školy jako každý jiný den. Ležel jsem na zádech a koukal do stropu a přemýšlel o všem možném. Když už jsem se konečně dokopal k tomu aby jsem vstal tak jsem nemohl najít kalhoty. Kam jsem je jen já blb dal? Po chvíli nadávání a hledání jsem je konečně našel. Všichni už byly pryč. Díky bohu. Neměl jsem náladu na jejich zvídavé otázky. Co by jsem měl psát. Na snídani není asi nic zajímavého. Při odchodu do školy jsem se ještě pomazlil s mým nemocným psem. Chudák jeden. Má ochrnuté zadní nohy ale i přes tu bolest bojoval dál a pořád to byl mazel co by zloděje spíš umazlil než odstrašil. Když jsem došel do školy už mne čekala má ztřeštěná třída.  jeden druhého obmotával lepící páskou, další ještě spal na lavici a tak dále. Sedl jsem si do své lavice, podal si ruku se spolusedícím a kecali jsme do zvonění. První hodina byla matika se skvělým učitelem, Takže dobrý začátek dne zajištěn. Učitel vešel do třídy, pozdravil nás ale spolužák stále spal. Podíval jsem se na učitele a řekl "Pane učiteli. Mohu?" učitel se zákeřně usmál a řekl "Jistě Georgy." Opatrně jsem vstal ze své židle a přišel k lavici spícího spolužáka. Celá třída potichu odpočítávala "Tři....Dva...Jedna...Teď!"  Na teď jsem napřáhl svou ruku a otevřenou dlaní dal ránu do lavice spícího spolužáka. Ten okamžitě vyletěl, div že nespadl ze židle a pištěl jako malá holka. Celá třída se svíjela smíchy jen on byl rudý vzteky. Po tom co se učitel přestal smát tak se vážně podíval na raní ptáče a řekl "Thomasy, možná že to bylo trochu kruté ale říkal jsem ti že na mých hodinách se spát nebude." Spolužák se na něj nenávistně podíval ale učitele už to nezajímalo a pokračoval ve výuce. Zazvonilo na hodinu a naše třída si sbalila věci. Sotva co jsem vyšel na chodbu Tak jsem spatřil ji. Srdce se mi rozbušilo, smysly otupily a oči nemohl uhnout z těch jejich. Možná že se jen míjíme na chodbě ale já...já.. já se do ní zamiloval! Už tomu tak trvá nějakou dobu ale až dnes ráno mi došlo že to je opravdová láska. Ale jak tomu už bývá v knížkách a filmech... Jsem srab a ona zadaná... Plus..Nevím jak jí to říct. Asi k ní jen tak nepřijdu a neřeknu "Hele už dlouho po tobě koukám. Nebudu to prodlužovat ale miluji tě." Navíc jsem se ještě bál že když to řeknu tak se mnou už nikdy nepromluví. Konečně jsme vešli do třídy. Za ta léta tuhle zchátralou školu dobře znám takže to že jsem nebyl při smyslech mi nevadilo a bez problémů jsem trefil. Dřepnul jsem si na židli a čuměl na prázdnou tabuli. Přemýšlel jsem nad ní. Jak jen muže být tak dokonalá, Znal jsem jejího přítele a věděl jsem že si jí nezaslouží. A z jejích očích bylo vidět že je s ním smutná a nešťastná. Z přemýšlení mne vytrhl až zvonek značící začátek hodiny. Nevnímal jsem ani slovo a přemýšlel jen nad ní. Už byl konec dne a já na cestě domů. Zašel jsem do květinářství že udělám mámě radost a koupím jí růži. Však můj obsah peněženky se vztahoval pouze na malou, umělou. No nic. Beru a jdu. Ale čistou náhodou jsem spatřil tu překrásnou dívku jak jde ze školy bohužel s tím svým. Snažil jsem se před ní vypadat co nejlépe. Proto jsem umělohmotnou růži zastrčil do kapsy aby byla pro ni viditelná. Bohužel šli kousek stejným směrem tak jsem si řekl že se pokusím být co nejvíce v pohodě a až budu vedle nich procházet tak budu pro ní vypadat co nejlépe. Kdy jsem se rozešel stáli asi 15m přede mnou a ačkoli mám v mobilu plno rockových a metalových písniček našel jsem jednu z mála romantických a pozastavil jí v první sekundě. Když byly ode mne sotva 3m tak jsem pustil písničku a trochu přidal do kroku. S růží v kapse jsem vedle nich prošel. Nevím jestli se mi povedlo udělat dobrý dojem na dívku ale doufal jsem to. Když jsem přišel domů Tak jsem mámě dal kytku a sedl si do svého pokoje kde jsem celý den jen přemýšlel o té dokonalé dívce.