Příběh dvou zamilovaných

3

Už je to pár dní a stále jsem bez odpovědi. Počkat! Právě mi napsala! Už jsem začínal propadat beznaději a ona mi napsala. Ta úžasná dívka. Srdce mi asi vyletí ven ale musím být v klidu. Jedno vím jistě. Musím jí vidět. Už si píšeme pár dní a ona zrovna není doma. Škoda. Chci jí vidět. Čekám každou její zprávu a hltám každé její slovo. Možná si píšeme jen nějakou chvíli za den ale to je dost na rozbušení srdce. Zítra se konečně ale uvidíme. Jsem popravdě celkem nervózní. Co když řeknu něco špatně a už na mne nikdy nepromluví. Láska ve mne ale překonala obavy. Sraz byl na náměstí a já pro jistotu přišel o 15 minut dříve. Blížil se čas schůzky a viděl jsem jak se Lucy blíží. Mé srdce bilo jako o závod. Stáli jsme u sebe a pozdravili se. Její andělský hlas byl jako pohlazení pro mou duši. Dal jsem jí kytku se slovy "Pro krásnou slečnu." Stálo mne hodně odvahy to říct. Řekli jsme si že se půjdeme projít. Sotva co jsme ušli pár metrů tak jsme potkali pár fetek co je pro tohle město typické. "Utrhni mi taky kytku vole!" řekla ta ženská když viděla mou květinu pro Lucy. Počkali jsme až budou pár metrů za námi a rozesmáli se. Vůbec jsme nevěděli kam jdeme ale pro mne bylo nejdůležitější že jí mám po svém boku. Ačkoli jsme většinu dne mlčeli tak slova občas nebyla potřeba. Topil jsem se v jejích očích. Nakonec jsme se zastavili u rybníka. Sedli jsme si pospolu na lavičku a dívali se na blíštivou hladinu vody. Když najednou do vody skočili o pár let starší kluci. Nezájem. Měl jsem oči jen pro ní. Když najednou se ozvalo cinknutí z mého telefonu. Opět mi napsal ten její. Ptal se jestli jsem s ní. Podíval jsem se na Lucy a řekl "Co ho trochu vystrašit?" Ona přikývla na znamení souhlasu a společně jsme ho strašili. Lucy mi během toho vyprávěla co je to za imbecila a tak dále. Když náhle přestal odepisovat rozezněl se Lucy její telefon. Volal on. Lucy mu na jeho nátlak řekla že jsme u rybníka a bylo slyšet že jde za námi. Ukončil hovor a já se zákeřně podívala na Lucy se slovy "Utečeme mu?" Lucy se tak nádherně usmál a souhlasila. V klidu jsme odešli k večerce. Opět jí volal. Ne že by jsem poslouchal ale byly dost jasně slyšet že brečí. Nezbylo nám nic víc než mu říct kde jsme. Než přišel Lucy mi vyprávěla co vše ji provádí. Jak já ji litoval. Po nějaké chvíli přišel se slzami v očích. Vím. Možná jsem krutý ale v jeho bolesti jsem se tak nějak vyžíval. Sedli jsme si (bohužel ve třech) na malé dětské hřiště. Na jedné lavičce já a na druhé ti dva. Ticho prolomil až jeho příšerný hlas "Chci si s tebou promluvit." A odvedl Lucy o pár metrů dál. Zůstal jsem sedět ať si to vyřídí společně. Když jí to dořekl tak se vrátily. Lucy si sedla ke mně na místo k němu a já byl jen za to tak rád. Ale on se podíval na ni a div se nerozbrečel. Lucy její zlaté srdce nedalo a sedla si zpět k němu. Avšak pokaždé když jsme se na sebe podívali tak nám to nedalo a museli jsme se usmát. Po nějaké chvíli Lucy musela jít domů. Chtěl jsem ji doprovodit ale on mně nenechal a odešel s ní směrem k jejímu domu.