Příběh dvou zamilovaných

6

V noci jsme si opět psali dokud Lucy neusnula. Já nemohl ještě pár hodin usnout. Pořád jsem nad ní přemýšlel. Ta dokonalá dívka a já. Jak je to jen možné? Usnul jsem konečně až ve 2:30 ráno s myšlenkou na ní a představou jak mokré tričko ukazovalo křivky jejího dokonalého a křehkého těla. Okolo 10 mne vzbudilo cinknutí zprávy.  v hlavě mi proběhla "Jestli je to kdokoli jiný než má Lucy ať si mne nepřeje." a opravdu. Byla to zpráva od Lucy. Poslala mi svou fotku s textem "Dobré ráno lásko." Krásnější probuzení jsem si ani nemohl přát. Oplatil jsem jí to také svou fotkou s textem "Děkuji. Tobě také princezno." Její překrásný úsměv hned  z rána zářil z obrazovky mého telefonu. Svět se hned zdál krásnější a hezčí. Jelikož byl aspoň víkend tak mi čekání na dívku zkrátila raní posilovna. Chodívám tam každým dnem k večeru a o víkendech dopoledne. Můj trenér a letitý kamarád, voják z povolání, na něm něco poznal a začal si mne ze srandy dobírat. Společně jsme se smáli jeho narážkám. Po hodině a půl cvičení jsme se rozloučili a já věděl že jsem o něco blíže k Lucy a aspoň jsem udělal něco pro to aby jsem se jí vzhledově líbil. Z na Lucy nedočkavosti jsem ani neobědval. Hodil jsem na sobě svou trampskou tašku známou jako "žracák" a vyrazil.  Na místě srazu jsem schválně čekal o pár minut před srazem a Lucy tam už seděla na lavičce se sluchátky v uších. Neodolal jsem situaci a přišel k ní zezadu. Lucy si mne nevšimla a to bylo dobře. Vyndal jsem jí jedno sluchátko tak aby si myslela že jí vypadlo. Chtěla si ho nasadit zpět ale přerušil jí můj hlas co jí říkal "Copak posloucháš krásko?"  Chudák Lucy se trochu lekla a podívala se na mne. Okamžitě jsem využil situace a políbil jí. Ona trochu zčervenala a já se usmál. Po dlouhém rozhodování kam půjdeme jsme se konečně rozhodli že se půjdeme alespoň projít. Mraky a začali zatahovat a vypadalo to na déšť. Bylo nám to úplně jedno, hlavně že jsme mohli být spolu. Prošli jsme asi půl města a já na sobě ucítil dopadat kapky deště. Asi půl minuty na to byla úplná průtrž mračen. Má duše romantika mi nedala. Přišli jsme pod lampu a já neodolal. Postavil jsem se před Lucy a chytil jí za obě ruce. Dívali jsme si do oči až nám to nedalo a pořádně se políbili. Stáli jsme pod lampu v polibku a za zpěvu ptáků okolo nás padali kapky deště. Když jsme se pustili z polibku tak jsem sáhl do svého žracáku a vytáhl z něj bundu od své armádní uniformy. I přes odpor Lucy tak jsem jí tu bundu přehodil přes záda aby mi nezmokla a nenastydla. Byl na ní vtipný pohled jak tam šla s bundou co jí byla skoro až po kolena. Zalezli jsme se pod menší střechu obchodu a čekali až déšť přejde. Bylo vidět že by si Lucy chtěla sednout ale nebylo žádného suchého místa. Sedl jsem si na vystouplý spodní okraj výlohy. A Lucy si posadil na nohy. "Pohodlné?" zeptal jsem se jí s nejistý úsměvem na tváři. Ona se usmála a přikývla na znamení souhlasu. Seděla tak že jsem jí mohl vidět do těch jejích nádherných očí. Držel jsem jí jednou rukou tak aby nespadla a druhou jsem neodolal a položil jsem jí na její tvář. Srdce mi bušilo jako o závod. Topil jsem se v těch jejích očkách. Oba jsme mysleli na to samé. Naše rty se začali přibližovat blíž. Vzdechem jsem ještě potichu a s trochou vášní v hlase řekl "Miluji tě!" a Lucy vzdechnutím odpověděla "A já tebe.". Déšť bubnoval na plechovou střechu a naše rty dělil jen kousek. Ta chvilka nervozity obou se zdála nekonečná ale nakonec jsme ji společně přemohli. Vášnivě jsme se políbili. Jeden  polibek nám ale nestačil. Padal jeden polibek za druhým. Ani jsme si nevšimli že déšť ustal.