Nic neříkáme ani jeden jen stojíme, objímáme jeden druhého a je nám báječně. Nevěřil bych, že můžu být tak šťastný jen z toho, že se objímám se svým nejlepším kamarádem no dobře už ne kamaráde teď už přítelem. Je mi jedno, že na nás kluci koukají a...
Je tu ticho až moc velké ticho a to mě deptá. Všichni někam zmizeli. Brook a Robbie šli do gymu, Mikey, Jack a Alex jeli do města na oběd a Andy .... počkat o Andym nic nevím takže tady zůstal, ale proč tu je takový ticho. Rozhodl jsem se, že se půjdu na Andyho podívat a tak jsem zaklepal na dveře jeho pokoje a nakoukl dovnitř. Viděl jsem Andyho jak spí aww on je vždycky tak roztomilí. Opatrně jsem vyšel z pokoje a šel dolů abych udělá něco k jídlu přece jen Andy ještě neobědval a já taky ne. Rozhodl jsem se, že si udělám palačinky takže snad nepodpalím dům ( no dobře toho bych byla schopná já 😅).
Když jsem se vzbudil měl jsem hlad, sice jsem to chtěl ignorovat, ale znám Rye takže jsem se vydal do kuchyně. Jen jsem otevřel dveře tak mě přivítal Rye :„ Tak jak se vyspinkala princezna moje ?“řekl mi :„ Ale jo docela dobře. Hmm co to tu tak krásně voní? “ odvětil jsem a přešel jsem ode dveří blíž k němu. Něco měl za zády vím to, ale nevím co. Rye se trošku pousmál když viděl, že se snažím zjistit co schovává za zády.:„ Á naše princezna je hladová. To je dobře. Ale no tak posaď se a já ti to dám. “řekl „ Ale nejdřív zavři oči a nepodváděj.“ dodal a pak přede mě něco postavil :„Otevři oči princezno.“ udělal jsem jak řekl a uviděl jsem před sebou talíř s palačinkami : ( když mám na ně chuť i já tak vy budete mít taky 😈)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jen jsem je uviděl hned jsem se na ně vrhnul, chutnaly tak dobře jako vypadaly.
Bylo vidět, že mu chutnají za což jsem byl velmi rád. Vypadal jako malý dítě jak se tam těma palačinkama ládoval. Proč musí být tak děsně roztomilý ať dělá cokoliv. Počkat nad čím to sakra zase přemýšlím? Když už to měl Andy snědený tak jsme oba přemýšleli co budeme dělat, ale ani jednoho nic nenapadalo. Za normálních okolností bych byl u Niki nebo Niki u nás, ale dneska měla něco naplánovaného s kamarádkou. No abych pravdu řekl nevím jak se nám to povedlo, ale nakonec jsme skončili u Andyho v pokoji a mazlili se. Po dlouhý době Andy vypadal, že je zase všechno v pohodě. Byl zase veselý, uvolněný a bezstarostný. Bylo to děsně příjemný a já si užíval každičký jeho dotek. Je to divné, ale tohle jsem nikdy s Niki nezažíval. I když už na tom místě jeho prsty dávno nebyly já cítil jako by tam byly. Cítil jsem jak pod jeho doteky přímo taju neschopen něco dělat, a když mi začal líbat krk awwww....... ještě, že jsme leželi jinak bych se asi složil k zemi. Oba jsme si užival doteky toho druhého. A když mi ten malý ďáblík chtěl udělat cucflek tak jsem ho začal lechtat a on sebou začal házet jako ryba na suchu. Vypadal celkem vtipně, ale i roztomile no a ten jeho smích aach hudba pro moje uši. On má totiž tak krásný a přímo nakažlivý smích, který tady asi poslední půl rok chyběl. Když jsem ho přestal lechtal jen se mi schoulil do hrudi a nechal se objímat. Rád jsem viděl, že se zase usmívá a nemá deprese nebo se nesnaží si nějak ublížit. Ano před pár dny jsem ho přistihl jak v kuchyni zrovna na takovém místě kde není moc dobře vidět zkoumá ostrý nůž ve své ruce. Kdo ví by co by se stalo kdybych tam nepřišel včas .
Tohle mi tak chybělo. To mazlení s ním, jeho přítomnost a pocit že jsem chtěný, že o mě někdo ví a že nejsem vzduch. Pomalu jsem začínal být ospalý a tak jsem se uvelebil na Ryanově hrudi a zavřel oči:„ Andy“,oslovil mě Rye,:„ Ano“ odpověděl jsem mu:„Nepustíme si nějaký film?“,„ Hmm klidně můžem.“ odpověděl jsem unaveně:„ Ale jak tě tu vidím tak by to asi nemělo ani cenu vždyť ty tady skoro spíš.“ řekl se smíchem v hlase Rye. Myslím, že se ještě na něco ptal, ale tomu už jsem nerozuměl. Propadal jsem se do říše snů v jeho obejití a hlazení po zádech. V jednu chvíli jsem myslel, že spadnu z postele, ale naštěstí mě Rye pořád držel v objetí:„ Kam letíš?“ zeptal se smíchem. Smích ho však přešel, když si všimli mého vystrašeného obličeje:„ Co se ti vlastně zdálo Andílku?“ zeptal se a já chvíli váhal zda mu to mám říct nebo ne. Nakonec jsem se odhodlal a začal vyprávět.
Zlatíčka, můžu vám hrdě oznámit, že menší problém se mi už podařilo vyřešit docela rychle. Jsem za to docela ráda. Docela dost by mě mrzelo kdybych vás nemohla rozmazlovat kapitolama. Doufám, že se vám kapča líbila. Můžete zanechat hvězdičku a nějaký pěkný komentík ráda si ho přečtu. A pokud budete mít nějaký nápady na příběhy tak mi je taky můžete napsat budu ráda a budu mít radost z toho, že udělám radost vám. -Alis
