Light in the Dark ✔️

🍫

Rye
Andy

„Seděl jsem na okraji útesu a sledoval rozbouřené moře pode mnou. Nevím kde jsem byl, ale bylo tam krásně. Krásně, ale pusto. Ne pusto jako pusto, ale připadal jsem si osamělí nebyl tam se mnou nikdo. Seděl jsem tam dál a nevím proč, ale najednou se mi v hlavě začali tvořit myšlenky na to jak skáču dolů a ta samota mizí. Nikdo tam nebyl a já byl opravdu sám a...a já jsem si stoupnul na kraj útesu roztáhl ruce a začal se naklánět dopředu. Cítil jsem jak padám volným pádem a okolo mě slyším jen vítr, to jak vlny rozbouřeného moře hlasitě bijí do skal a ...a nic víc. " dokončil jsem své vyprávění a do očí se mi začaly hrnout slzy. Jedná nezbedná slza mi začala stékat po tváři. Rye se na mě usmál, vzal si mou tvář do dlaní a palcem mi setřel onu slzu :„Andy neboj se tohle se nikdy nestane. A i kdyby se něco takového dělo tak před tím než bys skočil tak bych tě já zachránil. Jsi můj kamarád, ten vůbec nejlepší nedopustím aby se ti něco stalo, protože kdyby se ti něco stalo a já věděl, že jsem tomu mohl zabránit tak bych si to vyčítal do konce života." řekne Rye a koukne se mi do očí jako by něco hledal. Nakonec mě obejme tak pevně až mi přijde, že mě udusí.

Chudák. Jak se takovému úžasnému stvoření může zdát něco tak hrozného? Nebo spíš takhle, proč se tak úžasnému stvoření děje něco tak hrozného? Vždyť chudák Andy není schopný to zvládnout sám. Pevně ho obejmu a hladím po zádech a hlavě. Po chvíli jsem navrhl, že by jsme si mohli jít dát něco k večeři a pak si pustit nějaký film. Samozřejmě Andy souhlasil. Dole v kuchyni nikdo nebyl a ani nebylo slyšet, že by byl někdo kromě nás doma. K večeři jsme si dali zbytek palačinek a pak jsem nám udělal horkou čokoládu. Šli jsme ke mě do pokoje a pustili jsme si Jak vycvičit draka 1. Nechtěli jsme nic složitého spíš něco odpočinkového a tohle se zdálo jako dobré volba.

Bylo mi dobře. Ležel jsem na Ryanově posteli, vedle mě on a ruce mi hřál hrnek s horkou čokoládou. Koukali jsme na Jak vycvičit draka a já měl zase na chvíli pocit, že je všechno jako kdysi, když jsme já a Rye byli pořád jeden po boku toho druhého. Měl jsem pocit, že jsem všechno lepší. Jen škoda, že takovýhle pocit nemůžu mít na pořád. Když jsme film dokoukali byl jsem unavený a tak jsem popřál Ryanovi dobrou noc a než jsem se zvedl tak mi dal pusu na čelo a popřál mi taky dobrou noc. Trochu mě to potěšilo, že se zase chová jako když ještě neznal Niki  Já vím možná jsem paranoidní, ale prostě mi na ní něco nesedí. Ulehl jsem do postele a uvelebil se. Když už jsem byl v poloslánku uslyšel jsem, že začalo pršet. Doufám, že nebude bouřka ty nemám vůbec rád. To bylo poslední co jsem si stihl pomyslet než jsem se propadl do říše snů.

Dneska trošku kratší, ale je to z důvodu, že kvůli tomu problému s mobilem mi zmizely předepsané kapitoly tak to teď musím psát znova. Takže tak no. Doufám, že se kapitola líbila můžete zanechat hvězdičku nebo nějaký hezký komentík a uvidíme se v pátek u další kapitoly.
-Alis