Light in the Dark ✔️

🥑

Rye
Andy

Andy po chvíli usnul a tak jsem film vypnul a pozoroval ho. Chtěl jsem si co nejvíc zapamatovat, jak vypadá jeho obličej, když nemá žádné starosti, když je klidný. Mě samotnému se začínalo chtít spát. Jenže jen jsem zavřel oči, Andy sebou začal házet a tekly mu slzy. Byl na něj strašný pohled. Pořád dokola křičel :„ Rye vrať se zpátky prosím neodcházej !“ jemně jsem s ním zatřásl, aby se probudil, ale bez úspěchu. Zkusil jsem to znovu,ale tentokrát trošku silněji a nic. Nakonec jsem se sebral, vzal jsem prázdný hrnek a napustil do něj studenou vodu, kterou jsem mu následně vylil na obličej. Tohle už účinek mělo. Okamžitě se vymrštil do sedu, zprudka oddechoval a pohledem kmital po pokoji, až se nakonec zastavil u mě a natáhl ke mě ručky, jako malý dítě. Bylo to roztomile gesto, ale tvářil se smutně a vyděšeně. Okamžitě jsem ho obejmul a on se posadil na můj  klín. Hlavu měl položenou na mé hrudi a brečel :„R-Rye ... slib mi, že neodejdeš, že mě nenecháš na tomhle strašném světě samotného.“ šeptl skoro až neslyšně Andy :„ Neboj se, já tě tu samotného nenechám. Vždycky tě budu chránit.“ zašeptal jsem mu do ucha a lehce mu skousnul ušní lalůček. Andy zavrněl a podíval se na mě. Dal jsem mu pusu do vlasů a položil se s ním zase do postele.  Pořád jsem ho uklidňoval a bylo vidět, že už je klidnější.

Konečně jsem se uklidnil a jen se nechával Ryanem dál opečovávat. Rukou mi přehraboval vlasy, broukal mi nějakou hezkou melodii a já s hlavou na jeho hrudi poslouchal tlukot srdce. Nevím, jak dlouho jsme tu leželi, ale muselo to být dlouho, páč venku už se začínalo šeřit. Rye mi položil ruku na čelo a podal mi teploměr. Po chvíli jsem mu líně teploměr podal, dál poslouchal tlukot jeho srdce a prstem jsem mu po hrudi kreslil kolečka:„ Andy, vůbec se mi to nelíbí, pořád máš 39.8. Vem si ještě prášek a zkus se prospat. Já zatím připravím něco menšího k večeři ju.“ Cože! 39.8, ale vždyť mě není nějak špatně, hlava mě nebolí, nemotá se mi není mi ani horko, ani zima je mi příjemně. Rye mi podal prášek a já si ho vzal. Opět jsem si na něj lehnul a uvelebil se mu na hrudi. Zase se mi začínalo chtít spát a nakonec jsem po chvíli usnul. Probudil mě až hlasitý zvuk a mě hned došlo o co jde. Rye tu nebyl, nejspíš šel na záchod a já tady byl sám. Znovu se to ozvalo ....znovu začal jsem panikařit a ovládal mě strach. Slzy mi tekly po tvářích a já se choulili v rohu a snažil jsem se uklidnit.

Když jsem se vrátil ze záchodu, viděl jsem Andyho, jak se krčí v rohu. Nejdřív jsem nechápal co se děje, ale pak jsem pochopil. Ozval se hrom a světlo z blesku osvítilo pokoj. Je bouřka a on se bojí. Vlezl jsem si za ním do postele a obejmul ho. Trochu sebou trhl a pak se na mě zase víc natiskl. Bylo mi ho líto. Je mu špatně, má horečku a ještě ke všemu je bouřka. Tiskl jsem ho k sobě, šeptal mu uklidňující slova a hladil ho po hlavě.  Pořád se klepal a slzy mu stále tekly proudem po tvářích.  Položil jsem mu ruce na uši, aby nemohl slyšet další blesky a koukal se mu do očí. V tuhle chvíli nebyla slova potřeba. Andy mi brečel do hrudi, ale už byl trošku klidnější. Nakonec usnul. Seděl mi na klíně, opřený o mou hruď, schoulený v klubíčku a jeho tělo se nepatrně nadzvedávalo při každém nádechu a výdechu. Chudáček, musel být už unavený. Pořád hladím to malé, křehké, roztomilé a stále spící stvoření po zádech a nakonec i já sám usnu.

Ráno mě probudily sluneční paprsky  co pronikaly skrze závěsy do pokoje. Protřel jsem si oči, trošku se protáhl a uvědomil jsem si, že jsem na Ryanově hrudi. Okamžitě jsem slezl. Určitě se mu muselo celou dobu špatně dýchat, když jsem na něm ležel. Cítil jsem se už dobře, takže to byla nejspíš jen taková ta rychlá nemoc. Rye něco zamručel, přetočil se na bok a přitáhl si mě zpátky do objetí. Trošku jsem se uchechtl a dal mu malou pusu na nos. Rye otevřel oči a místo toho aby mi popřál dobré ráno mě hned políbil. Jen jsem se do polibku usmál a opětoval jsem mu ho:„ Už se cítím dobře. Co budeme dneska dělat?“ zeptal jsem se ho a čekal co mi odpoví „ To rád slyším. No já nevím. Co kdyby jsme šli na nějaký film nebo nakupovat oblečení ať mi můžeš dělat poradce a ať máme zase čím trošku zlobit Roadies až si zase budeme nějaké věci půjčovat?“ navrhl s úsměvem Rye a znovu mě políbil :„ Jo to zní dobře. Takže kdy vyrážíme?“ nějak se nám přece jen povedlo se domluvit, že tak kolem 2 pojedeme do města nakupovat a když zbyde nějaký ten čas tak si zajdeme na nějaký film.
  Nějak se nám povedlo se dostat z postele, obléct se a jít se dolů nasnídat. Jen jsme vešli do kuchyně hned jsme toho litovali. U sporáku stali Jack s Brook a snažili se o lívance. Za kuchyňským pultem se krčil Robbie s talířem v ruce a pořád dokola opakoval, že ještě nechce umřít. Takhle ne, že by Brook s Jackem byli nějak špatní kuchaři, ale ta kuchyň pak vypadá jak po výbuch atomové bomby. Rychle jsme si oba vzali do misky cereálie s mlékem a šli jsme zpátky nahoru. Oba jsme seděli na jeho posteli a pak se domem ozval zvonek.