Light in the Dark ✔️

🍰

Rye
Andy

Seděl jsem s Andym v kuchyni a kontroloval ho, že jí. Zrovna někdo zazvonil a tak jsem se podíval na Andyho a řekl:„ Hned jsem tady a než se vrátím ty tady budeš sedět a tak jako do teď hezky papkat ju." Za dveřmi nestal nikdo jiný než moje úžasná přítelkyně Niki. Hned mi skočila kolem krku a přitom zakřičela šťastné výročí. Cože! To už je dneska?! Ty jo ještě, že jsem se připravil. Poslal jsem jí do kuchyně za Andym a sám se vydal nahoru k sobě do pokoje abych jí přinesl dárek. Měl jsem pro ni náušnice, které chtěla už dlouho. Šel jsem dolů po schodech, ale najednou do mě vrazil Andy a rychle se okolo mě protáhl a běžel do svého pokoje. Nevím jestli se mi to jen zdálo,ale přišlo mi, že mu tekly slzy. Měl bych jít za ním, ale dole čeká Niki. Těžký rozhodování. Nakonec jsem šel dolů za Niki:„ Co se stalo Andymu ?" zeptal jsem se Niki. Jen pokrčila rameny a řekla něco co se mi moc nezdálo:„ Nejspíš ho to moc bolelo, protože najednou spadnul ze židle na zem a vzal s sebou i misku s jídlem a přitom dopadu se bouchnul do hlavy. Niki dokončila svoje vyprávění a já se na ní podíval se zdviženým obočím. Nevím proč, ale něco mi na tom nesedělo. A to něco byl Andyho nedotčený talíř s jídlem, který se nacházel pořád na stole. Dal jsem jí krabičku převázanou mašlí a letmou pusu na tvář a šel jsem za Andym.

Rye odešel otevřít a já jsem v kuchyni osaměl. Dál jsem jedl, jako hodný kluk, protože mi Rye slíbil, že když to sním tak si pustíme nějaký film dle mého výběru. Když jsem uslyšel ten vlezlý hlas, který patřil Niki, hned mě přešla chuť a jen jsem se v jídle přehraboval. Vím, že to bude na dlouho páč dneska mají výročí. Dnes je to přesně ten blbí půl rok co jsou spolu. Ten podělaný půl rok bolesti, smutku a toho čemu říkám zázrak, že ještě žiju. Jsem smutný, ale zároveň mám chuť do něčeho praštit. Do kuchyně vejde Niki s povýšeným a mnou opovrhujícím pohledem se dívá přímo na mě :„ Á náš blbeček ještě žije. Ani sebevraždit se neumíš, neumíš nic. Co ty nulo, proč jsi ještě tady kdo by stál o takovou buznu a nicku jako seš ty? Co, můj malý a hloupí Ryanek? Hmm nemyslím si. Vždyť se tě ani dobrovolně dotknout nechce, ale jeho pud sebezáchovy mu radí se aspoň tvářit, že mu na tobě záleží. Se divím, že se takový existenční omyl dostal vůbec do kapely. Se divím, že takovýho tlusťocha mezi sebou trpí.“ Niki se mi posmívala a já jsem byl až příliš ohromený, že jsem měl pravdu, že jsem věděl, že je falešná. Jenže k čemu mi to bude Rye ani kluci mi neuvěří a pravdu budu vědět jenom já. Po ukončení svého monologu mi vlepila facku až jsem spadl ze židle. Vůbec jsem to psychicky nezvládal. Rozbrečel jsem se a běžel nahoru. Na schodech jsem potkal Rye kolem, kterého jsem se protáhl a běžel k sobě do pokoje.  Vzal jsem žiletku a  sedl si na zem k boku skříně kam není ode dveří vidět. Vyhrnul jsem si rukáv a odstranil obvaz. Přiložil jsem žiletku k zápěstí. Ruce se mi třásly, do očí se mi hrnuly slzy. Váhal jsem jestli to mám udělat. Zničeho nic jsem na svých rukou ucítil  něčí ruce a ten někdo mi vzal žiletku z ruky. Cítil jsem jeho vůni. Tu vůni, kterou tak neskutečně miluju a taky jejíž majitele tak miluju. Nemůžu uvěřit, že je opravdu tady a že mě chce zachránit. Je to jako .....jako sen, který se stal skutečností.

Jen jsem vyšel po schodech nahoru Niki na mě začala křičet, protože jí nejspíš došlo, že jdu za Andym. Začala na mě křičet proč se zahazuju s takovým nic jako je on, proč se na něj prostě nevykašlu a že si mám vybrat jestli on nebo ona. Už mě docela začínala lézt na nervy a když začala urážet Andyho a nadávat mu do zasraný buzny, nevydržel jsem to a pořádně jí od plic něco řekl. Co si jako myslí, že může urážet mýho nejlepšího přítele. A přesně kvůli takovým lidem jako je ona, který mu bezdůvodně nadávají do buzerantů a říkají, že jsou tlustý, přesně kvůli takovým lidem se před pár lety( když jsme ještě bydleli u Blaira ) ne, že by se zhroutil, ale cítil se bezcenný a tlustý a pak se stalo to nejhorší co mohlo. Andy přestal jíst. Blair, kluci a já jsme se mu snažili vysvětlit, že není tlustý a že když nebude jíst nic se tím nezmění, že je krásný, ale nijak to nepomáhalo. Nakonec, když jsem s ním byl jednou sám doma, tak se mi ho podařilo přemluvit aby začal zase jíst. Věta vyber si mezi mnou a tou tlustou nulou mě jste víc utvrdila v tom, že není tak milá a úžasná dívka za kterou se vydávala, ale, že je to jen děvka co mě využívala. Nebylo o tom pochyb věděl jsem co musím udělat . Začali jsme po sobě řvát. Já jsem bránil to malé stvoření co se nejspíš zase někde pokouší zabít takže sebou budu muset hodit a ona ho neustále urážela a snažila se mě přesvědčit, že ona je pro mě to nejlepší a že na tom malém a úžasném stvoření jménem Andy nezáleží. Mezi rychlým vyměňováním názorů jsem na ní zařval, že se s ní rozcházím, ať okamžitě vypadne z tohohle domu,  ať už se tady nikdy neukazuje a drží se dal od kluků, mě a hlavně od Andyho. Jen si odfkla, hodila po mě její dárek pro mě k výročí a odešla z domu.
  Andyho jsem našel v jeho pokoji schovaného za bokem skříně  jak sedí na zemi, brečí a třesoucí se rukou si snaží podřezat žíly. Sedl jsem si za něj, vzal  jsem jeho ruce do svých a opatrně mu z ruky odebral žiletku a vtáhl si ho do objetí. Na chvilku jsem ho pustil, ruku mu znovu obvázal a poté ho objal. Zavrtal mi svou hlavu do hrudi, brečel a nevypadalo to, že by jen tak přestal. Tisknul jsem ho k sobě, hladil po zádech a nepřestával mu šeptat slova útěchy.  Měl bych být smutný z toho, že jsem se rozešel s Niki, ale momentálně mi bylo dobře s tím blonďáčkem s oceánově modrýma očima co se mi snažil schovat v hrudi. S Andym mi bylo vždycky dobře a teď ještě víc. On teď potřeboval společnost a podporu a já ...... já ani nevím co momentálně potřebuju. Možná si to všechno srovnat v hlavě. Co jsem vlastně cítil k Niki, co cítím k Andymu a jak mu můžu co nejlíp pomoct.