Agentura mrtvých/POZASTAVENO

Osudová chyba

Pád mi přišel nekonečný. Padal jsem tak dlouho, zároveň jen chvíli a celý život se mi přemítal před očima. Najednou všechno zhaslo. Ocitl jsem se v husté tmě, nikde nic nebylo. V dálce se objevily dveře. Šel jsem k něm blíž a otevřel jsem je. V tu chvíli se mi zamotala hlava, zalilo mě teplo a na víc si nepamatuju.

Pomalu jsem otevřel oči. Ležel jsem v měkké posteli.

,,Byl to pouhý sen.." zabručel jsem a celý spocený jsem si z hluboka oddechl. Doma jsem ale nebyl. Nacházel jsem se v nějaké místnosti co byla prázdná, až na jednu osobu, která spala naproti mě na židli.

Chvíli mi trvalo, než jsem se rozkoukal, ale nakonec jsem tu osobu rozpoznal. Byla to moje nejlepší kamarádka Erika.

Nevím, proč tady oba jsme, ale bylo vidět, že měla celý obličej mokrý od slz. Na nic si totiž ze včerejška nepamatuju a když se snažím tak mě z toho hlava začíná bolet ještě víc. Pomalu jsem se zvedl a šel jsem ji obejmout. Trochu jsem se lekl, když mě objala nazpět a podívala se na mě svými skleněnýma očima.

,,Panebože Benne! Víš, jak moc jsem se o tebe bála?! Tohle mi už nedělej!! " Zapískala na mě a začala mě ještě silněji objímat. Sotva jsem to rozdýchal. Když mě konečně pustila, chtěl jsem se ji zeptat co tu děláme, ale zase mě předběhla.

,,Byla jsem kousek za tebou když si ráno šel do školy, křičela jsem ať na mě počkáš, ale neslyšel jsi mě a pokračoval jsi dál. Když jsi dokráčel před školu, Jack ti dal pěstí a ty si s sebou švihnul o zem a nechali tě tam. Ostatní co prošli kolem dělali, že tě nevidí, tak jsem ti běžela na pomoc. Zkontrolovala jsem jestli dycháš a ze všech sil jsem tě odtáhla na ošetřovnu."

Celý zmatený jsem se na Eriku asi minutu koukal. Sedla si vedle mě na postel.

,,Takže, co že se ti vlastně zdálo?" řekla a usmála se. Nevím jak věděla, že jsem nějaký sen měl, ale to jsem v tu chvíli neřešil.

O pár minut později...

,,No, tak to je teda něco, to spíš nebyl sen, ale noční můra." řekla překvapeně Erika. Nestihl jsem odpovědět, jelikož se do ošetřovny přiřítila sestřička Monika.

,,No dobré ránko ty herečko jedna." pozdravila mě Monika s úsměvem na tváři. Erika se okamžitě po oslovení ,,herečko" držela, aby nevyprskla smíchy. 
,,Dobrý den" zakuňkal jsem.

,,Neboj, nic vážného se ti nestalo. Máš tu jednoho monokla a zkolaboval si." Řekla a při tom mi podala prášek.

,,To je na bolest hlavy, zapij to a mělo by se ti udělat líp. Za chvilku tě zase přijdu zkontrolovat." Jen co to dořekla, zase někam odběhla, nejspíš za dalším ,,pacientem."

S Erikou jsme si zatím povídali o všem možném a čas utíkal rychleji než jsme čekali. Sestřička už byla pryč docela dlouho a pořád se nevracela. Zdálo se nám to divné, tak jsme se jí vydali hledat.

Špatně mi už nebylo a bolest hlavy přestala, jen se mi trošku chtělo spát.

Vyšli jsme na chodbu zaplněnou studenty ze všech různých ročníků. Prodrali jsme se a na konci chodby jsme spatřili jednoho z učitelů. Šli jsme za ním, ale cestou jsem přistihl ostatní studenty, jak si neco šuškají a při tom se vystrašeně koukají na mě. Nemyslím, že na mě bylo něco špatně, jelikož by mě na to Erika určitě upozornila.