Diabolik Lovers: Sestry Irisuki 1

2.

  Proč tady vlastně jsme?

   „Takže, představování by jsme měli, ale myslím, že mi unikl důvod toho proč tady jsme tady," ozvala se Laita hned poté, co proběhlo seznámení. „Mě to taky nikdo neřekl," reagovala Ayka, „že Katano?" obrátila se na sestru s medvídkem. „J-Jo ani Tery o tom nic neví." Rejna si dala ruku na čelo a zavrtěla hlavou. Poté zabodla pohledem Laitu, Ayake a Katanu. „Několikrát jsem vám to říkala. Copak já za to můžu, že nedáváte pozor."  „Není to jedno," přerušila jsem ji, „podle mě je důležitější, kde jsou pokoje pro nás. Chci se vyspat."
Na to reagovala Ayka.
„Ty spíš pořád Shuji."
„Já a moji bratři si máme vybrat nevěstu, to je důvod proč jste tady a teď vás zavedeme do vašich pokojů," ujal se slova červnovlasý kluk s purpurovýma očima a brýlemi, který se mi docela líbil tedy až na to, že mi svým chováním a trochu vzhledem připomíná sestru. „Shu ty Reju, já Shuji, Ayato Laitu, Kanato Katanu, Subaru Ayake a Yui ty máš Yuchira," rozdělil nás na každé z bratrů.
      „Nešmatej na mě ty úchyle!" zařvala Sakura, udělala salto vzad a přitom nakopla Laita do brady. „Sakuro, tohle se nedělá, buď slušná," napomenula ji Rejna. „Laito to platí, i pro tebe," přidal se Reiji. „Ale..." chtěla protestovat, ale to ji nebylo povoleno. „Žádné ale Saku!"  Bělovláska s růžovým melírem se nevzdala. „On mě, ale ošahával!"
„Saku to salto s kopancem bylo dobrý, to mě musíš naučit," plácala jsem si s ní. „Nepodporuj ji v násilnosti. To si jako říkáš starší sestra!" napomenula mě ostře Brejlovka.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

„Konečně postel," vydechla jsem únavou a spadla na ní, když mě ten brejlatec dovedl, po hodině nečekané prohlídky sídla, do pokoje. „V šest hodin je večeře," oznámil a odešel. Neuběhla ani minuta a já usla, ale můj spánek netrval příliš dlouho. Protože...
„Nespi lenochu!!" vlítla mi do pokoje zrzavá sestra a křápla dveřmi.
   „Kdy se kurva naučíš zavírat ty dveře normálně!" vyjela jsem po ní.
   „Ale ale ale ty umíš zvýšit hlas," podivila se.
   „Překvápko. Tak pokud nic nechceš, tak vypadni a běž otravovat někoho jiného."
   „Já a Ayato chystáme vtípek na Reijiho, Rejnu, Subara a Sakuru." oznámila mi nadšeně.
  Je pravda, že občas dělám kraviny, ale po té cestě jsem totálně unavená.
    „To si tentokrát nechám ujít, jsem po cestě moc unavená, musím se prospat." zavřela jsem oči. „Ale notak Shujinko."
„Neříkej mi Shujinko, jsem S-h-u-j-i," vy hláskovala jsem svoje jméno.
„Když jsme byly děti, říkaly jsme ti tak."
„Už nejsme malé."
„Tak fájn, spi si." řekla a práskla dveřmi, při odchodu.
Naučí se někdy zavírat ty dveře? zeptala jsem se v duchu. Asi nikdy.