Diabolik Lovers: Sestry Irisuki 1

5

Já ho nesnáším!! Ne Shuji, ty ho miluješ.

    Probudila jsem se. Chtěla jsem vstát, ale bolelst mě srazila zase zpět do postele. Ale noták, pomyslela jsem si rozhořčeně. Chci vstát, potřebuji se napít krve. Vždyť mám vyschlo v puse. Potřebuji krev na regenaraci. A taky jsem dlouho nepila. Nechci mít křeče. Počka...já nejsem ve svém pokoji, došlo mi po velké době. Ty mé rozhovory sama se sebou jsou docela dlouhé. „Bejt tebou bych se zvednout nezkoušel, ty rány jsou docela vážný," řekl Reiji, který právě přišel. „Ale já se potřebuji napít krve," protestovala a znovu se pokusila zvednout. Bez úspěšně. Bolestně vyjekla a zhroutila se na postel. „Na." natáhl k ní ruku se sklenkou plné krve. Zvedla hlavu. Opatrně se natáhla pro ni natáhla. „Díky," zamumlala. Cucla si a zhnuseně se zašklebila. „Mám radši, když je čerstvá," utrousila. „Nestěžuj si." napomenul ji a položil na postel malou zelenou krabičku. „Co to je?" zeptala se, když měla dopito. „Pomůže ti to s regenerací," převzal si od ní sklenku. „Proč mi pomáháš, když to ty jsi mi to způsobil. Nebo máš snad výčitky svědomí?" povytáhla tázavě jedno obočí. „Trochu jsem to přehnal," přiznal barvu. Sklonil hlavu, jakoby se styděl, což myslím, že jo a na maličkou vteřinu přivřel víčka. „Aspoň si zvládneš přiznat chybu," usmála jsem se. Zvedl hlavu. Naše oči se setkaly. Bylo to nádherné, jako v romantickém filmu, kdy si hlavní postavy hledí do očí ve spomaleném záběru. Tako úžasná chvíle, ale on ji musel zničit. „Potom bičování, vážně sis myslela, že mám krásné oči?" zeptal se s úsměvem. „Ty jsi mi četl myšlenky?!" vykřikla jsem. A mé líce určitě zčervenaly. Jen nevím, jestli studem a nebo hněvem, možná obojím. On jen pokrčil rameny. Flustrovaně jsem zavrčela. „Ty jsi fak neuvěřitelnej!!" „Já jsem jedinečnej," odpověděl docela egoistcky. Sarkasticky jsem se zasmála. „No moc si nefandi."
Zvedl tu krabičku s mastí. „Pomůžu ti. Sundej si vrchní díly."
„I podprsenku?" zeptala jsem se, abych se ujistila, že jsem pochopila, co říkal. Pokýval hlavou. „Copak stydíš se?"
„Že se stydím?! Ty se vážně ptáš, jestli se stydím!? Nikdy jsem nebyla před žádným klukem nahá, takže to je asi jasné!!!" zařvala jsem na něj. „Vždyť nebudeš nahá. Ničeho se neboj." pousmál se. Ten jeho úsměv mě ujistil a já se přestala stydět. Trošičku. Cítila jsem jak mi žhnou líce. Uchopila jsem lem trička a přetáhla si ho přes hlavu. Následně jsem rozepla podprsenku. „Hele jakto, že jsem čistá. Ty jsi mě snad umyl?"
„Možná," potutelně se usmál.
Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou. „Zmetku."

O tři hodiny později jsem už ležela v posteli ve svém pokoji. Zranění už nebolí, zůstanou ale jizvy. V uších jsem měla sluchátka, hrála z nich relaxační hudba. V mém pokoji vládl klid a pohoda, ale tu mi narušila sestřička Ayake. Jako vždy práskla dveřmi. Shuji na to nic neřekla. Nemělo by to účinek. „Potřebuji úkryt!" vykřikla.
„Takže se vtípek vydařil, viď?"
Ayake nadšeně pokývala hlavou.
„Povoloní úkrytu udělono."
„Děkuji!" nadšeně výskla.
Jako malé dítě, ona snad nikdy nevyroste.
Chvíli vydržela zticha, jelikož jsem ji nechala ať si hraje videohru, ale moc dlouho to její ukecanou držku nezavřelo. Vstala a sedla si ke mě postel. Do tureckého sedu přímo naproti. „Jak určitě víš, každý z bratrů si má vybrat jednu z nás." začala konverzaci. To bude zas něco. „Tak jsem se chtěla zeptat, který z nich se ti líbí? Nebo spíš, kterého bys chtěla, aby si tě vybral?"
A je to tady.
„Já nevím," zamručela jsem.
„Shu, Reiji, Ayato, Laito, Kanato nebo Subaru," vyjmenovává všechny bratry, u černovláskova jména jsem se trochu pousmála a jí to neuteklo.
„Takžé Reiji," každou slabiku těch dvou slov protáhla.
„Ne!!" vykřikla jsem. „To proboha ne! Vždyť mě zbičoval a potom, když mi pomáhal měl blbý poznámky!" mluvila jsem docela nahlas. A taky jsem cítila, jak se mi do lící nahání červeň. „Já ho nenávidím!!" vykřikla jsem.
Usmívající se Ayake zavrtěla hlavou. „Ne Shuji ty ho miluješ."
„Ale sklapni. Co ty a Subaru?"
„Jak víš, že mi líbí?" zeptala se naprosto zmateně.
Kdyby jsme byly v animáku mohla by mít v očích otazníky. „To přece jasné."