Diabolik Lovers: Sestry Irisuki 1

3.

Zameškaná večeře

    „Hej Shuji!" zařval někdo Ayačiným hlasem. Otevřela jsem oči. Jop je to Ayake. „Co otravuješ!" prskla jsem po ní. „Prošvihla si snídani, máš se stavit za Reijim!" vychrlila. „Neotravuj," položila jsem hlavu zpátky na polštář. „Ale ne! Neignoruj mě! Já přišla jen o tři minuty a dostala jsem bičem přes dlaně." třásla mi za ramena. „Nech toho!" ohnala jsem se a náhodou se mi ji podařilo odstrčit. Přemístila jsem se někam do klidu, konkrétně na schody, v hlavní místnosti.
    Zase jsem usnula myslíc, že mě už nikdo nebude otravovat, ale při mé smůle přišla sestra. „Shuji, pan Reiji tě chce vidět." oznámila mi. Musí se pořád držet etikety? „Co potřebuje?" otevřela jsem jedno oko. „Chce si s tebou promluvit o té tvojí absence u večeře," oznámila a já vstala. „No jó, vždyť jó. Kam mám jít?" „Do jeho pracovny." Kývla jsem a chtěla za tím idiotem jít, ale sestra mě zastavila. „Počkej!" vykřikla. „Nejdříve mi laskavě řekni proč jsi nepřišla?! Vždyť je to neslušné!" probudilo se to její otravné já. „A...počkat...ty si se ještě nepřevlíkla?!"
Tyhle kecy poslouchat nebudu.
  Povzdechla jsem si a přemístila se před jeho pracovnu, nebo co to je. Zaklepala jsem. Když otevřel spustila jsem:„Čau, co jsi chtěl. Pokud nic, tak já odcházím." Otočila jsem se na podpatku s úmyslem vypadnout a najít si klidné místo na spaní a poslouchání hudby. „Chovej se slušně, jinak si mě nepřej," zasyčel. „A nikam nepůjdeš, protože je čas na tvůj trest." „Trest?" zastavila jsem se a pohlédla na něj. „Vždyť jsem nic neprovedla." „Nedostavila jsi se na večeři, což se počítá za nezdvořilost a ta se trestá." „Co nepleteš si mě náhodou s některou z mých sester. Já jsem přece zdvořilá a poslušná holčička." usmála jsem se. „Takže neotravuj idiote, radši se běž zahrabat do mezi knihy." Ukázala jsem na něj prostředníček. „A teď mě omluv, musím pokračovat ve svém drahocenném spánku."