(CZ) The Black Obsession III (CZ)

19. Jsem tady pro tebe, sestřičko

~ You know full well as I do the value of sisters' affections: There is nothing like it in this world.~ 

- Charlotte Bronte

Bylo již pozdě večer, avšak u Andromedy Tonksové doma stále svítilo světlo. Dvě sestry se snažily dohnat ztracený čas, vyprávěly si, co všechno zažily, co se událo a jak moc si chyběly. Narcissa ve svém náručí chovala malou dívenku, která si právě zívla. 

,,Možná je na čase jít do postele," usmála se Cissy na malou a Andromeda přikývla. 

,,Zítra se opět můžeme sejít, udělám nějaký dobrý oběd a stav se, ano? Bude dámská jízda, protože Tibi bude v práci, viď, drahoušku?" Uculila se na něj a dala mu letmý polibek na rty. 

,,Hlavně to tady nezapalte, dámy," mrkl na Andy a ta jen protočila panenky.

,,Tak dobrou noc, Andy," řekla Hermiona a objala ji. Poté vyšla ven před dům a čekala, až se rozloučí Andromeda s Cissy. Využila tuto chvilku k tomu, aby si zopakovala svou řeč, kterou si vymýšlela celý večer u Andromedy v hlavě. Musela Narcisse říct do očí, co k ní doopravdy cítila, že si ten kousek duše nechala a že už ji nikdy nechce nechat jít. Zažila toho opravdu dost na to, aby si uvědomila, jak jsou věci pomíjivé a jak je lidský život křehký. 

,,Cissy...," oslovila ji, když vyšla i s malou ven z domu.

,,Ano?" Usmála se na ni Narcissa a pohlédla jí do očí. Stála u ní tak blízko, jak jí to jen malá Stázinka dovolila. 

Najednou však Hermionu veškerá odvaha přešla. Dívala se na ni, jak nádherná byla ve svitu měsíčních paprsků, které dopadaly na její tvář a náhle ji opět přepadla nejistota. Co když to všechno byla jen síla okamžiku, ve kterém spolu byly samy, bojovaly po svém boku a mohly se spolehnout jen jedna na druhou? Pomyslela si Hermiona. Co když všechny ty signály, které od Cissy dostávala, byly jen proto, že tam, v tom druhém světě, nikdo jiný z tohoto světa nebyl, ale teď, když už jsou zpátky, jaký důvod by Narcissa měla k tomu, aby nepokračovala ve svém životě a jejich cesty se opět nerozešly? Jen naprázdno polkla.

,,Je fajn být zpátky, že ano?" Dostala ze sebe nakonec. 

,,To ano... jen mi ty jisté chvíle budou chybět," odpověděla a hleděla na ni se smutkem v očích, protože doufala, že řekne něco víc. 

,,To mně taky... ani nevíš jak," povzdychla si Hermiona. ,,Tak dobrou noc."

,,Dobrou, Hermiono," řekla a přemístila se před svůj dům hned po tom, co se Hermiona přemístila k sobě domů. 

Narcissa si uvnitř vyčítala, že ji nezastavila, že ji nechala odejít. Měla ji pozvat k sobě, chtěla to udělat, avšak slova se jí nedostávala. V domě rozpálila krb a šla uložit malou do postýlky. Sama si pak šla napustit vanu, pořádně horkou, takovou neměla už ani nepamatovala. A ta její měkká postel, na tu se také velmi těšila. Jen... bez Hermiony vedle ní. 

Otočila se na prázdnou půlku postele a zavřela oči. Představovala si, jak u ní dívka leží, jak ji objímá, jak se k ní tiskne. Nasála její vůni, kterou si tak dobře pamatovala. ,,Hermiono...," zašeptala a po další hodině snění o hnědovlasé dívce se jí podařilo usnout. 

~ ~ ~

~ O dva týdny později ~

Narcissa se toho rána probudila a za oknem v kuchyni našla tři dopisy. Doufala, že by se jí mohla ozvat Hermiona, ona sama se rozhodla jí nepsat, nechtěla ji do ničeho nutit, přeci jen si stále pamatovala její prohlášení, že až se vrátí, tak s ní Hermiona nechce mít už nic společného a i když to později odvolala, bylo to ve velmi emocionálně vyhrocené chvíli. Bohužel, ani jeden dopis od Hermiony nebyl.