(CZ) The Black Obsession III (CZ)

10. Dosud nepoznaná síla

~ Let your performance do the thinking. ~

- Charlotte Bronte

Hermiona bolestně vykřikla, když ucítila, jak ji kdosi popadl za vlasy a donutil ji se postavit. Měla pocit, že oné osobě v ruce zůstala hrstka jejích vlasů. 

,,Jdeme, ty mudlovská šmejdko!" Uslyšela a když se jí konečně podařilo se na onoho muže otočit, zjistila, že to byl Dolohov. Vedl ji z místnosti někam pryč a čím dále šla, tím znatelněji byl slyšet rozzlobený hlas pána zla. Hermiona sebou ošila a tušila, že je zle. Jestli tehdy měla strach z Bellatrix, teď se jen modlila, aby to byla pouhá noční můra a aby se z ní rychle probudila. 

,,Jak je možné, že opět unikl?" Křičel Voldemort a metal okolo sebe kletby. ,,Všichni jste tak neschopní! Okamžitě mi ho přivedete!" Slyšela Hermiona a když ji Dolohov přivedl do místnosti, všechny pohledy se upnuly na ni. Některým z přítomných spadla brada. Voldemort se jen zamračil. ,,Ale... jak je tohle možné?" Nechápavě pohlédl na ni, na Dolohova a poté opět na ni. 

,,Taky to nechápu, můj pane, ale napadlo mne, že byste se jí možná na pár věcí chtěl zeptat," řekl a Voldemort se spokojeně usmál. Byl to úsměv, při kterém Hermioně přeběhl mráz po zádech.

,,Ano, ano... například, jak je možné, že jsi naživu?" Udělal několik kroků k ní, Dolohov se poklonil a ustoupil stranou. Hermioně se třásla kolena, avšak snažila se nedat svůj strach najevo. Zamračila se, když spatřila Veronicu, která se v okamžiku, kdy se jejich pohledy setkaly, podívala jinam. Voldemort mezitím přešel až k ní a Hermioně vyskočila husí kůže. ,,Zvláštní, měl jsem pocit, že jsem tě zabil, co je tohle za magii?" Naklonil se k ní a vypadalo to, jako by si k ní snad přičichl. 

,,Žádná magie," pípla Hermiona a třásla se hrůzou. ,,Přežila jsem," zalhala a snažila se svou mysl držet uzavřenou. Věděla, že nemůže prozradit, že není ta Hermiona, kterou Voldemort zabil, když zjistil, že Bellatrix byla její milenkou a že pracovala jako dvojitá agentka. Kdyby prozradila, odkud skutečně pochází, riskovala by bezpečí své vlastní reality a to nemohla dopustit.

,,Opravdu? Žádná magie? Hmmm... já si byl jistý, že jsem zabil tebe i tu hloupou krvezrádkyni, jak se patří... ale možná mi to jen nechceš říct. Možná mi, svému pánovi, nechceš prozradit pravdu," stiskl hůlku pevněji v dlani. ,,Tak já ji z tebe dostanu jinak," řekl, namířil na ni a poté už se manorem rozléhaly jen bolestné výkřiky bezmocné dívky.

~ ~ ~

,,Ahoj teto!" Ozvalo se v předsíni a Andromedě, která právě dělala snídani, spadl nůž na zem. Poznala podle hlasu svou neteř Eddie, kterou však dnes neočekávala. Panikařila, jelikož Ted byl právě teď v koupelně. Dívka měla klíče, nechala jí je, protože jí tím chtěla dát najevo, že toto místo bude vždy jejím domovem, kdykoli bude potřebovat. ,,Tady jsi," uculila se Eddie a dala Andromedě pusu na tvář. ,,Doufám, že tě neruším, řekla jsem si, že tě překvapím. Byly jsme teď s Catou v Peru a koukni, co jsem ti přivezla," vytáhla z tašky náramek z kamenů. ,,Avanturín, zelená ti moc sluší," řekla a náramek jí nasadila na ruku. ,,Uff... sedí, jsem ráda, bála jsem se, že ti bude padat. Máš malou ručku," uchechtla se a Andromedu objala. ,,Chybělas mi!" Zavrněla, když ji Andromeda začala škrabkat na zádech. Eddie tohle milovala, bylo to něco, do čeho nutila jak Andromedu po celý ten rok, tak Catalinu, která však neměla ten cit jako Andy. 

,,Děkuji, je perfektní," pousmála se. ,,A taky jsi mi scházela, říkala jsem si, kdy se zastavíš," odpověděla, ale stále se ohlížela na schody. 

,,Copak?" Zamrkala Eddie, která si její roztržitosti všimla. ,,Že ty tady máš Tibiho?" Významně se usmála od ucha k uchu. ,,Už bylo na čase. Chápu, že jste měli nějaké problémy, ale myslím, že se k sobě skvěle hodíte. A je fajn, mám ho ráda," posadila se a kousla si do loupáku s máslem, který měla Andy nachystaný pro malého Teddyho.