Epilog

217 13 4
                                    

~ O 11 let později, září 2012 ~

Malá Sophia běhala po nástupišti sem a tam a radostně se usmívala. Její oříškově hnědé vlasy se zrzavým podtónem, které zdědila po matce, vlály ve větru. Měla světle modré oči a ostře řezané Blackovské rysy. Byla hodně podobná na Andromedu a Bellatrix. Až na ty oči, modré jako studánky, které neměla ani Andromeda, ani Tiberius. 

,,Tatínku," vypískla dívenka, když vlak přijel na nástupiště. ,,Pojedu do Bradavic! Jsem zvědavá, do jaké koleje se dostanu," zamyslela se. Andromeda měla tip. Dívenku zajímaly knihy, byla fascinována uměním a ráda si vytvářela v hlavě smyšlené příběhy, které poté vyprávěla ostatním. Dle ní to jistě bude Havraspár. 

,,Zmijozel," ušklíbla se dívka, která právě se svými maminkami prošla přepážkou. Byla to Anastázie, která teď šla do druhého ročníku. Chodila do Zmijozelu. Její dlouhé blond vlasy, modré oči a světlá pleť už teď ukazovaly její kvetoucí krásu. Byla celá Narcissa. 

,,Přestaň ji provokovat, Anastázie," ušklíbl se Teddy, který malou vždy bránil. Sophia nechtěla do Zmijozelu, byla to jediná kolej, kam si vyloženě nepřála jít. 

,,Pouze konstatuji, že je to možné," uchechtla se Anastázie a pohodila svými blond vlasy a několik chlapců z ročníku se otočilo. 

Teddy šel do čtvrtého ročníku a vypadal úplně jako Ted Tonks, jen vlasy začal od minulého roku nosit modré. Andromeda si nad tím jen povzdychla, ale nebylo nic, co s tím mohla udělat. Byl metamorfomág po Doře a sama věděla, že také ona nosila různé barvy a nejčastěji žvýkačkově růžovou. 

,,Kulatíš se, Hermiono," uchechtla se Andromeda. 

,,No jo, dvojčata, jsem zvědavá, jak zvládnu porod," pohlédla na Cissu, která jí věnovala polibek. 

,,Zvládneš. Budu tě držet za ruku, až naše chlapečky přivedeš na svět," pohladila jí bříško. 

,,A ty dnes jedeš vlakem, Andromedo?" Zeptala se Narcissa. 

,,Ne, jen jsem šla vyprovodit dcerku na nástupiště, velká událost, kterou jsem si nemohla nechat ujít. A za chvíli opět povinnosti v Bradavicích," zazubila se. Andromeda byla před dvěma lety oslovena, zda by nezvažovala po Minervě dělat ředitelku Bradavic. Navrhla ji samotná Minerva a Andy nejprve nechtěla, nakonec však po šálku čaje s profesorkou McGonagallovou souhlasila. Přihlásila se do výběru a místo získala. 

,,To je pochopitelné," přikývla Narcissa. 

,,Tati, už je skoro jedenáct, pusť mne nebo zmeškám vlak," zaprotestovala Soph, když ji Tiberius tulil. Nakonec ji tedy pustil na zem, sklonil se k ní, stejně tak Andromeda. Ta vytáhla něco z kapsy. 

,,Tenhle řetízek mi jednou dal tvůj tatínek, uchovává ty nejkrásnější vzpomínky, které jsme spolu měli. Teď jsi na řadě ty. Můžeš si prohlédnout ty naše a zaznamenat do něj ty své a jednou ho můžeš i ty předat svým dětem," pohladila ji po vlasech a řetízek jí připnula. Objala ji. ,,Milujeme tě, holčičko."

,,Já vás taky, mami, ale musím stihnout vlak," uchechtla se. ,,Děkuji za tohle. Vše si zaznamenám," řekla a poté už vběhla do vlaku do kupé, kde již seděli Teddy a Anastázie a drželi jí místo. 

Vlak opouštěl nástupiště a nová generace kouzelníků s ním. A budoucí zítřky sebou nesly příslib nových dobrodružství, lásky, štěstí a spousty krásných vzpomínek.


(CZ) The Black Obsession III (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat