Far Away (FF One Direction ft. 5SOS) POZASTAVENO

Část 1. - Vodka!

Seděla jsem na okenním parapetu a sledovala dění venku. Stromy se divoce ohýbaly pod náporem větru snad ve všech směrech, jako by se vítr nemohl dohodnout, kde bude foukat. Některé větve už nevydržely tento nápor a tak byly odhozeny daleko od jejich stromu. Válely se bezmocně v trávě a sem tam je vítr opět posunul a kousek dál. Na cestu těžce dopadaly těžké kapky deště a vytvářely bubliny. Vypadá to ještě na dlouhý déšť.  

Síla a směr větru se stále mění a kapky začnou bubnovat do okna. Vytvářejí neznámou melodii. Z komínu se začne ozývat hučení, které vzniká větrem. Všechno je doprovázeno silnou bouřkou, kde se rychle na scéně střídá blesk a hrom. Blesky osvicují celou ulici a někdy zahlédnu i nějaké lidi spěchající zpět do svého domu celý promočení. Tiše se jim zasměju. Z mého přemýšlení mě vytrhne znova silný hrom. Náš dům, jako by se otřásl, tenhle blesk byl asi příliš blízko nám. Neuvěřitelně jsem se lekla, moje nohy, jako by až zkameněly a srdce málem vyskočilo z hrudníku.  

Moje kůže se mírně otřepe, když pocítí hlad z venku. Naskočí mi husina, ale ani to mě nepřinutí se otrhnout od úžasné akce venku. Déšť už mírně ustupuje, ale síla bouřky je stále stejná. Mračna jsou zbarveny až do tmavých odstínů, vypadají jako úplně černé. Z kapsy u kraťasů vytáhnu můj mobil a přihlásím se na svůj účet, když v tom momentu cvakla elektřina a celá ulice se ponořila do tmy. Vypadla elektřina.

"Super" zamumlala jsem si pro sebe.

Mobil jsem odhodila na postel, což mě donutilo vstát z parapetu a postavit se na nohy. Celou dobu jsem si na nich seděla a teď mi v nich snad staví mravenečci nějaké svoje obydlí. Jak já nesnáším tento pocit. Potmě jsem šla přes pokoj a sem tam jsem narazila do nějaké věci na zemi. Možná jsem si myslela, že moje nadávání zázračně teleportuje věci ze země a nebo začnou uhýbat. Neviděla jsem ani na krok. Posadila jsem se na postel a znova vzala mobil do ruky. Momentálně mě nenapadala žádná věc, co bych mohla dělat, když nejde elektřina.

Ozval se znova hlučný hrom. Moje oči se mírně rozšířili. Nemám tušení proč, ale bouřky mě fascinují. Jako malá jsem se vždycky schovávala za skříň, když nějaká začala a teď? Sedím v okně v těch největších bouřkách.  

Uběhlo pár minut a já stále seděla na té zpropadené posteli a nevěděla, do čeho píchnout. Všude byla tma, nic nešlo a já se nudila.  Vstala jsem z postele a vzala jsem moji mikinu. Navlekla jsem si ji na sebe a opatrně jsem prošla bytem a dostala se k dveřím na chodbu. Seběhla jsem po schodech a ocitla jsem se u dveří k hospůdce.

Otevřela jsem dveře do hospody a porozhlédla jsem se okolo. Nic nového, samé staré tváře místních opilců. Uprostřed hospody byl velký barový ostrůvek, za kterým se skrýval můj starý dobrý známý Mikey, který tady míchal snad všechny nápoje. Okolo ostrůvku jsou rozkládané barové židle a pak následuje velký parket a po stěnách hospody boxy. Často se tu pořádají zábavy, ale přes týden je to obyčejná ochlastaná hospoda. Elektřina už zase naskočila a tak lidé pokračovali ve svých činnostech.

Usadím se na bar a mávnu na Mikeho. 

"Jak je?" zeptám se s radostí v hlase a usměju se, když vidím jeho nový účes. Mění ho snad pořád. Jednou blond, teď růžová.

"Stoprocentní čtyřprocentní gay co?" zasměju se a poukážu na jeho vlasy.

"Dej pokoj, moc dobře víš, jak je na tom moje orientace. A ty nevypadáš o moc líp" přeskočí moji úvodní otázku. Má pravdu. Nijak jsem nebyla se svým vzhledem spokojená, ale momentálně bych řekla, že je asi nejlepší za celou dobu. Moje černé vlasy zdobí troška červeného melírů, výrazné skoro černé oči ještě podtrhuje řasenka a mírně zvýrazněné linky.  Moje rty zdobí menší piercing. Co se týče postavy, zrovna anorektička nejsem, ale na své ženské křivky jsem hrdá.