Far Away (FF One Direction ft. 5SOS) POZASTAVENO

Část. 10. - Poprvé v aréně.

"Jenny Morrison!" vzbudil mě jekot toho irského skřeta. Už podruhé za jeden den. Nechápavě jsem se na něj podívala a snažila se přizpůsobit oči ostrému světlu.

"Máš pět minut, jinak s námi nejedeš, už tak meškáme!" řekl a vyletěl z pokoje.

"Proboha!" vyjekla jsem pro změnu já. Už jsme měli být na cestě. Rychle jsem vletěla do koupelny a rozpletla jsem si cop, který byl rozcuchaný na všechny strany a svázala vlasy do gumičky. Přetřela jsem znova jen řasy řasenkou, hodina na sebe mikinu a seběhla shody dolů. Při posledním se mi zamotaly nohy a očekávala jsem bolestivý náraz do země. Ovšem mě chytily něčí ruce. Úlevně jsem vydechla a vzhlédla nahoru.

"Díky ti bože Harry" zasmála jsem se a stoupla si na nohy. 

"Není za co, ono by si stačilo zavázat ty boty" zasmál se mi a poukázal na rozvázané tkaničky.

"Vidíš, vůbec v tom spěchu nevím, kde mi hlava stojí" zakroutila jsem hlavou a sehnula. Zavázala jsem tkaničky a vydala se za klukama, kteří už stáli u auta a nedočkavě přešlapovali z jednoho místa na druhé. 

"Už jdu, už jdu" zvedla jsem ruce v obranném gestu. 

Naskákali jsme do auta na své obvyklé místa a vyrazili k budově, kde už na nás čekali stylistky. Po cestě v autě vládla uvolněná atmosféra, kluci se nemůžou dočkat, až začne turné. A já se taky nemůžu dočkat. Vždycky mě zajímalo zákulisní dění.

"Dobrý den, taky vás ráda poznávám!" podávala jsem si ruce s mým novým týmem. Jako první mě uvítala paní středních let a snědší kůže, která mě provedla celou budovou a vysvětlila mi, co budeme dělat. 

Jako první jsme vytáhli z krabic oblečení a vyskládali ho na poutka na věšácích. Volali jsme si kluky po jednom a každému zkoušeli každý kousek oblečení a oni si vybírali, co si vezmou na tour. 

"Liame, vem si ty kalhoty" požádala Liama jedna ze stylistek.

"Jsou mi těsné, nechci je" řekl a na důkaz podřepl, až se v džínách ozvalo praskání švů

"Jen jsem chtěla vědět, jak na tobě vypadají!" zvýšila hlas a popadla svou hlavu do dlaní. 

Musela jsem se zasmát celé té scéně, kterou jsem viděla. Kluci jsou jako pět uličníků, které nejde ohlídat.

"Tohle je styl Harryho Stylese" řekla tajemně hlavní stylistka Caroline, a dávala Harrymu černý dlouhý kabát. Vypadal v něm jako nějaký detektiv, ale i tak to bylo docela sexy.

"Cítím se v tom divně" namítal Harold a utáhl si kabát blíže ke krku

"Vypadáš jako ten chlápek z vizitky" začala se smát. Harrymu to nepřišlo vůbec vtipné, což mě rozesmálo ještě víc.

"Tohle je styl ukradnu ti tvoji bábi" přiletěl k nám Louis. Měl na sobě těsnou modrou košili a černou bundu.

"Tohle si fakt neber" zakroutila jsem hlavou. "Tím názvem si to fakt vystihl" 

S Harrym byla nejhorší práce. Nic se mu nelíbilo, nebo se to zase nepozdávalo nám. Ale i přes těžký boj jsme vybrali tričko Rollings stones a uplé rifle. 

"Harry prosím, jen jednu normální" snažila se Caroline poprosit, aby si Harryho mohla normálně vyfotit. Stále dělal nějaké pózy, nebo se hýbal a tak ho nemohla normálně zachytit.

"Harry, zlato, jen jednu" přišla k němu a postavila ho ke stěně. Harry si stoupl, ruce si dal za záda a vypadalo to, že konečně bude normálně stát. V tom momentě, kdy stiskla spoušť se Harold nečekaně pohnul a tím zkazil celou fotku. Začal jsem se nahlas smát a Harry se smál se mnou. Caroline jen stála a kroutila hlavou nad Harryho chováním. 

Nakonec jsme všem klukům zdárně vybrali to správné oblečení. Jako další zastávka nás čekala Londýnská aréna. Přesunuli jsme se na místo a vkročili do arény. Bylo to tam obrovské.

"Ukážu vám tu scénu" ozvalo se za náma. Zhasly se světla a rozsvítila se stage, na které byl zobrazený Londýn. Nesměl chybět ani big ben nebo londýnské oko.

"To je hustý" řekl údivem Louis. Byla jsem na tom podobně. Moje ústa se opět nekontrolovaně rozjeli do tvaru písmene o. Bylo to nádherné. Kluci se procházeli po stage a prohlíželi si její navržení. Po bocích pódia byly schody, které vedly na plošinu, která kluky měla přemístit na malé pódium uprostřed arény. 

"Samozřejmě, je tu i druhý plán, kde je scéna navržena do písmena T, kdyby nebyla možnost té plošiny" vysvětloval nám nějaký pán, který s náma procházel celou arénu.

"Výborně, je to opravdu krásné" zhodnotil to Liam. 

Vzadu za jevištěm byly schody, po kterém jsme sešli do nějakého spodního prostoru.

"Tady vám už známé. Vystřelí vás to nahoru, to znáte" ukazoval nám dál ten muž. Kluci mu přikyvovali. Oddělila jsem se od kluků a šla si sednout na místo diváků a kochala se celou tou scenérií. Nemůžu se dočkat, až kluky uvidím tady zpívat. Za celou tu dobu, co jsem tady byla jsem si nestihla uvědomit, kolik štěstí mě naráz potkalo. Získala jsem několik úžasných přátel, mám pohodovou, dobře placenou práci, můžu cestovat a mám to zadarmo. Vlastně mám skoro všechno, o čem jsem kdy snila. 

"Jenny, co tu děláš" vyrušil mě z myšlenek hlas Nialla

"Sedím a přemýšlím" 

"Nad čím?" zeptal se s úsměvem na tváři

"Že vám nikdy nebudu moct dostatečně poděkovat, za to, co jste udělali. Vytáhli jste mě z toho zapadákova a jsem tady a jsem nesmírně šťastná. Já nevím, jak poděkovat, prostě děkuju" dokončila jsem svůj proslov a silně objala Nialla. Po mé tváři se začala kutálet malá slza, kterou jsem nenápadně setřela.

"Nemáš za co, jsem rád, že jsem to mohl pro tebe udělat, si úžasná" usmál se na mě znova. "Proč brečíš?" zeptal se mírně vylekaně. Setřela jsem tu nezbednou kapku vody, co mi vytekla z oka a úsměv mu oplatila.

"Slzy radosti a štěstí, nemůžu si víc přát. Si tady ty, úžasní noví kamarádi, nová příležitost na krásný život" vydechla jsem a musela se pousmát, když poukázala na kluky, kteří dělali blbosti na pódiu.

"A já zase nevím, co bych dělal bez tebe" zasmál se chytil mě okolo pasu a spolu jsme kráčeli k té partě bláznů. 

"Takže ještě jednou, zítra zkouška choreografie, sluchátek, kytar a podobně, další dny to sjedeme kvůli generálce už celé a pak to konečně začne, těším se kluci" věnoval nám povzbuzující úsměv, když v tom se podíval na mě.

"A jedna slečno" zasmál se a já s kluky taky. Rozloučili jsme se a vydali se k autu. Naskládali jsme se do auta a vyjeli směrem domů.

"Počkej!" zaječel Niall Louimu, který řídil přímo ucha. Leknutím trhl volantem a tím jsem vyjekla i já. 

"Mám to pod kontrolou a Horane ty si mě nepřej!" zavrčel Louis.

"Ale nemáme nakoupeno, jedeme do obchodu" řekl už klidným tónem Niall a omluvil se mu, zatím co já jsem stále rozdýchávala šok. Hlavu jsem schovala do Harryho hrudi a snažila se zklidnit tep srdce ze šoku, který mi způsobil Louis. Už jsem nás viděla v příkopu.

Zastavili jsme u nejbližšího obchodu a vyskákali rychle z auta. Kluci se snažili maskovat, aby nás nikdo neviděl. Ale stejně to nepomáhalo a brzo nás obklíčila parta mladých holek. Kluci se rychle vyfotili a vběhli do obchodu. Popadli jsme vozík a začali házet rychle potraviny do vozíku a snažili se nevzbudit velkou pozornost.

"A pohněte, nebo jich tu máme za chvíli plný obchod!" sykl k nám Loui. Regály jsme procházeli tak rychle, jak se jen dalo. Naházela jsem do košíku plno sladkostí a potravin. Když jsme měli plný košík, rychle jsme všechno vyskládali na pokladní pás. Zayn zaplatil kartou a naházel jídlo do tašek, zatímco Loui běžel otevřít auto a zavést košík. Popadli jsme tašky a doběhli do auta a rychle za sebou zavřeli.

"Bože to jsou akce jen kvůli nákupu" vyčerpaně jsem se svezla na sedadlo.

"My už si za ty roky zvykli. Pokud nechceš způsobit hysterii fanynek, musíš si pohnout" vysvětloval mi Zayn a mluvil o tom jako o úplné každodenní normální věci. Ale mě se to normální opravdu nezdálo.