Far Away (FF One Direction ft. 5SOS) POZASTAVENO

Část 13. - Nerváček.

Ráno jsem vstala a první zamířila přímo do našeho malého studia. Prohrabovala jsem se mezi notama, dokud jsem konečně nenašla správné písničky. Pro dnešek budu muset přelouskat šest písniček, abych to vůbec nějak stihla do začátku koncertu. Mám jediné štěstí, že můžu mít svoje podmínky, podle kterých to jednoduše odehraju.

Začala jsem hrát a snažila se trefit správné tóny první písničky s názvem Loved You first. 

"Bože do čeho jsem se to namočila" říkala jsem si pro sebe a položila jsem hlavu na klaviaturu. 

"Do naší skupiny, do toho si se namočila" ozval se za mnou hlas. 

Leknutím jsem sebou trhla, čímž se rozkývala židlička podemnou a já jen tak udržela rovnováhu.

"Doprdele Harolde!" vyštěkla jsem po něm 

"Ale noták, jen jsem se přišel zeptat, jestli kávu nebo čaj" nevinně se zaculil. 

"Čaj a příště mě tak nelekej, málem si mi způsobil šok" prohrábla jsem si vlasy.

"Dobře dobře" zasmál se a odešel ze studia. Pustila jsem se znova do hraní. 

'Za tohle by mi měli přidat' pomyslela jsem si. Vlastně se tu mučím něčím, z čeho nebudu nic mít. Z myšlenek mě probral Harry, který se vplížil do studia. Nejspíš mě chtěl znova vylekat.

"Vím o tobě" informovala jsem ho.

"Sakra" zaklel a podal mi čaj. Usrkla jsem si trochu a hrnek položila na klavír.

"Neměla by si to zase tolik přehánět" posadil se ke mě

"Jinak se to nenaučím" odsekla jsem.

"Nemůžu rozluštit tady tento kousek, prostě to nejde" pohodila jsem vztekle rukama.

"Všechno jde, když se chce" řekl s úsměvem na tváři.

"Přestaň, nesnáším tu větu" vztekle jsem začala narážet do klapek. Prostě to nejde zahrát!

"Ten klavír za to nemůže" pronesl opět s ledovým klidem Harold. 

"Vypadni Stylesi" vyjela jsem po něm. Nesnáším, když mi do toho někdo kecá. Ruce jsem zatnula v pěst a snažila se ovládat.

"Proč bych měl?" usmál se přeslazeně

"Myslím to vážně" zavrčela jsem. 

"Okej, okej" zvedl ruce v obranném gestu a odebral se pryč. V ten moment jsem děkovala bohu, že se nemusím hádat ještě s ním. Stačí, že mám dost práce s tím pitomým klavírem.

Po pár písničkách jsem se zcela vyčerpaně odebrala do obýváku. Je neuvěřitelné, jak vás pár tónů může zničit. Otevřela jsem dveře do obýváku, kde se jako vždy povalovali kluci. Jediní Louis se Zaynem opět chyběli. Ti se snad z té postele nevyhrabou dřív než v poledne. No, ať si užívají dokud můžou.

"Dobré skoro poledne" zavolala jsem do obýváku a sedla si na pohovku. 

"Hele nerváček se nám vrátil" dobíral si mě Harold.

"Stále to můžu odmítnout a nechat vás bez klávesisty" usmála jsem se na něj a sedla si k Niallovi. 

"Dobré" dal mi pusu na líco Nialler. Usmála jsem se na něj. Není možné, jak roztomilý člověk to dokáže být. Vždy jsem ho viděla jen napůl mrtvého, po několika panácích alkoholu. A to roztomilý fakt nebyl.

"Proč nerváček?" pozvednul jedno obočí Liam.

"Nešla jí zahrát písnička a tam bušila do klavíru" smál se mi Harry, zatímco postával u sporáku a snažil se vykouzlit nějaké jídlo. Já ho jednou zabiju za ty jeho poznámky. A pak ho zahrabu a udělám mu pomník.