ONESHOTS

Liam x Zayn

Když jsem byl v šesté třídě přišel do naší třídy nový žák. Byl tmavší pleti, měl hnědé oči a tmavě hnědé až černé vlasy. Sedl si do poslední lavice u okna. Vytáhl si knížku a začal si číst. Nikdo si k němu nesedl. Opakovalo se to pořád dokola, tak jsem se rozhodl, že si k němu sednu a začnu se s ním bavit. Hned co jsem ráno přišel do školy zamířil jsem k zadním lavicím a sedl jsem si vedle něj. Zkoumavě se na mně podíval, ale pak zase stočil zrak ke knize ''Ahoj jsem Liam'' se zájmem se na mně podívá. ''Zayn'' 

 Od té doby se spolu bavíme a staly se z nás nejlepší kámoši. Trávili jsme spolu každou možnou chvíli. Pomáhali jsme si s učením i se spoustou jiných věcí. Takhle to šlo až do našich osmnácti. Jenže pak se mi z neznámého důvodu začal vyhýbat. Netuším proč. Snažil jsem se s ním jakkoliv spojit, ale všude si mě bloknul. Chtěl jsem za ním jít osobně. Jenže kdykoliv se pokusím odejde a já nemám jak ho zastavit. Dozvěděl jsem se, že má jeden kluk ze školy zítra narozeniny a pořádá pařbu. Rozhodl jsem se, že tam půjdu. Tak trochu jsem doufal, že tam potkám Zayna a budeme si moct promluvit, přestože na takové věci moc není. 

Další den v sedm jsem si šel dát sprchu a nachystat se. Vzal jsem si černé skinny jeans, černé triko a košili. Vydal jsem se na cestu. nebylo to daleko, tak jsem se šel pěšky. Před barákem jsem se trochu upravil a proklouzl jsem dovnitř. Hrála tam hlasitě hudba. Všichni tančili, nebo se líbali a nevšímali si ostatních. Zamířil jsem za partou lidí, které jsem znal a dal se s nimi do řeči. Probírali jsme různé věci jako holky a tak. Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel. Holku jsem zatím neměl a ani po žádné moc netoužím. Když se nad tím pozastavím, je to divný. Místo toho abych myslel na holky myslím jen a jen na něj a to i když jsme se ještě bavili. Všechny mé myšlenky se točili kolem něj.

Nechal jsem přemýšlení, místo toho jsem se rozhodl jít si pro něco k pití. Zašel jsem do kuchyně kde kupodivu bylo jen pár lidí, kteří stejně měli namířeno zpět k ostatním. Mezi nimi byl také Zayn. Když si mně všimnul okamžitě chtěl odejít. Rozhodl jsem se, že tentokrát ho odejít nenechám. Nemůže předemnou furt utíkat. Chytl jsem ho za předloktí a otočil zpět ke mě. "Musíme si promluvit. Hned!" Řeknu aniž bych ho pozdravil a začnu ho tahat nahoru, kde doufám bude o trochu větší klid. Snaží se mi vysmeknout, ale já ho pevně držím a nehodlám ho jen tak pustit.

Zavřu nás v pokoji. Měl jsem štěstí, že tu nikdo nebyl. Otočím se ode dveří směrem k Zaynovi, který sedí na posteli se sklopenou hlavou. Sednu si vedle něj. Nevím jak mám začít a tak to zkusím pouhou, klasickou větou "co se děje Zayne?" Vypadá to, že se k odpovědi nemá a tak pokračuju. "Udělal jsem snad něco? Proč ses mi začal vyhýbat? Moc mi chybíš" Při poslední větě se na mně koukne a já mužů vidět jeho skleněné oči.  "Nemůžu ti to říct zhnusil bych se ti" Jak si to může myslet. Nikdy by se mi nemohl zhnusit. "Jak tě to napadlo prosimtě. Ať je to cokoliv slibuju, že tě budu mít pořád stejně rád, jen mi to řekni...prosím."

Chvíli trvá než se rozhodne něco říct, ale pak se nadechne k odpovědi. To co z něj vypadne jsem opravdu nečekal. "Já...já cítím k tobě něco víc než bych měl." Řekne a pak se rozbrečí. Hlavu si opře o kolena. Nejdřív sedím a mlčím. Uvědomím si, že to Zaynovi určitě nepomůže a tak ho vtáhnu do své náruče, kde s ním začnu mírně pohupovat. "Zee mám tě moc rád nevím jestli přesně tak jak by sis přál, ale vím, že holky určitě nejsou nic pro mně. Myslím, že pokud chceš můžeme to zkusit jen nechci, aby nám to pak zkazilo naše přátelství. Víš...kdyby to nevyšlo." Vím, že ho mám rád víc než kamaráda. Nevím jestli je to láska, ale to stačí k tomu, abych věděl, že on je osoba kterou potřebuju k životu. Ať už jako kamaráda nebo něco víc.

Jeho pláč utichne. Podívá se na mne těma štěněčíma očima, které už nejsou tak plné slz a mírně se usměje. "Vážně? Ty se nezlobíš?" Zasměju se. "Není důvod se zlobit Zee." Utřu mu zbylé slzy z očí a pak mu ruce položím na tváře. Přiblížím se k němu a dám mu dětskou pusu na rty. Vytřeští oči a postava si začne přejíždět po rtech. Tomu se musím zasmát. Chytnu jeho ruku, položím ji zpět na postel a opět se k němu natáhnu. Tentokrát mu ale dám pořádnej polibek se vším všudy. Chytnu ho za krkem a přitáhnu si ho tak blíže k sobě. Laskám jeho rty a on se pokusí mi polibky oplácet. Po chvíli se odtáhnu. Zvednu se a natáhnu k němu ruku, které se chytí. Vydáme se ven, ruku v ruce a míříme ke mně, kde se budeme mazlit, jist popcorn a koukat na filmy.

Čauky, takže mám tu druhej díl. Tentokrát je to ship na přání. Popravdě nečekala jsem, že mi někdo napíše hned u prvního dílu takže děkuju moc všem, kteří tohle četli. Ještě jsem přemýšlela jestli sem mám započítat i anime shipy. Takže pokud by jste chtěli budu psát i to. Budu rada když mi napíšete jestli ano nebo ne. eleonora8cmbyn Tak tady to máš. Snad se ti to líbí a je to alespoň trochu jak jsi chtěla. Ikdyž je to řekněme o dost kratší než minulý díl.
Budu moc ráda za názory. Díky 💙💚