ONESHOTS

Theo x Liam

Theo's pov.

Když ji vidím, jak se s ním prochází chodbami školy, ruku v ruce, mám pocit, že se neovládnu a roztrhám ji na kusy. Ten její otravný úsměv mi tak leze na nervy. Copak nikdo nevidí, jak falešná je? Ano, sice jsem ji oživil, ale měl jsem k tomu své důvody a bylo to potřeba. Když nad tím ale teď přemýšlím...měl jsem ji radši nechat mrtvou. Nebo ještě líp. Měl jsem ji znovu zabít.

Možná že zrovna já, Theo Reaken nemám co mluvit o tom, kdo je falešný, ale já nejsem ten kdo Liama od samého začátku nenáviděl. Ne jako ona. Právě naopak. Dokonce už kvůli ní netráví skoro žádný čas ani s tím svým nejlepším kamarádem. Má ho celého pro sebe. A s tím je potřeba něco udělat.

Stojím opřený o skříňky se založenýma rukama a sleduji, jak Liam políbí Hayden na rozloučenou, než se každý z nich vydá chodbou na své hodiny. Přesně v ten moment se s rukama v kapsách a s kapucí na hlavě rozejdu Liamovým směrem. Rty se mi roztáhnou do menšího úšklebku. Ok, pravděpodobně teď vypadám, jako nějaký úchyl, ale moc jiných možností, než se za ním vplížit nemám, vzhledem k tomu, že by si mě sám dobrovolně nepustil k tělu. Nedivím se mu. Pokud si nikdy nevšiml mých hladových pohledů, musel být opravdu slepý. Kdybych s ním měl být jen vteřinu osamotě, alespoň týden by se neposadil. O co myslíte, že se teď snažím.

Když se blížíme ke dveřím do prázdné třídy, trochu zrychlím, tak aby to vypadalo, že ho chcu jen předejít. Upřímně jsem překvapen, že si neuvědomil, že ho sleduju. Opravdu není moc chytrý. Po tom, co se vyskytnu přesně vedle něj, ho pevně chytnu za paži a vtáhnu do otevřených dveří, které ihned zavřu. Hned jak se otočím, spatřím zamračeného Liama, kterému svítí oči zářivě žlutou. Musím se uchechtnout. Stačí tak málo, aby se naštval. Teď si představte, co by asi tak dělal, kdyby to byl kdokoliv jiný, člověk, a on by tu stál, se zářícíma očima. Z mého přemýšlení mě vytrhne zavrčení. Zůstávám naprosto v klidu, není to nic, na co by tu nikdo nebyl zvyklí. Začnu si pomalu sundávat kapuci. Liamovi oči přestanou svítit a vrátí se do původní barvy, když si uvědomí, že jsem to jen já.

"Co chceš?" Vyprskne. Tebe, proběhne mi hlavou, ale nahlas to neřeknu.

"No...já.." Vykoktám. To jsem jako nervózní? Když ze mě nakonec nevyjde ani slovo, Liam se mě pokusí obejít. "Nebudu tady ztrácet čas, zrovna s tebou. Musím být na hodině." Řekne otráveně. "Ne, počkej." Vykřiknu, možná až moc naléhavě a chytím ho za dlaň, ale hned co si to oba uvědomíme, ho radši pustím a jemu...zčervenají tváře?

"Chtěl jsem...nebo, prostě...chci se ti omluvit. A myslím to vážně. Věř mi." Melu doslova pátý přes devátý, ale co už. On se na mě nedůvěřivě podívá. "Dobře no, jen mi prosím tě připomeň, proč bych ti vůbec měl věřit?" Sladce, ale falešně se na mě usměje. Tohle jsem samozřejmě čekal. Na to mu nijak neodpovím, jen udělám pár kroků k němu a bez váhání, si ho přitáhnu do polibku. Opřel jsem si čelo o to jeho a zašeptal. "Stačí ti tohle, jako odpověď?" Než stihne něco říct, začnu ho opět líbat, ale tentokrát, mu po chvíli přejedu jazykem přes ret, v tu chvíli mě ale odstrčí a to dost silně.

"Ok...o co ti sakra jde huh? Snažíš se najít nový způsob, jak nás přinutit, aby jsme ti věřili?" Zeptá se Liam, naprosto zmatený, ale hlavně naštvaný a frustrovaný. Vůbec Theovi nerozuměl, nikdy. Nevěděl, kdy to myslel vážně a kdy ne. "Chtěl jsem tě políbit už v tom výtahu, když jsme bojovali s ghost ridery." S mírným úsměvem vydechnu. "...Nevím, co ti na to říct." Řekne Liam a sklopí nervózně hlavu. "Tak prostě nic neříkej." Po dokončení věty, ho něžně chytím za bradu a zvednu mu hlavu, než mu znovu přitisknu rty na ty jeho. Chvíli je celý napnutý, ale netrvá dlouho a uvolní se. Když se tak stane, položím mu ruku na pas a přitáhnu si ho, tak že jeho tělo narazí na to mé, načež Liam prudce vydechne a položí si ruce na mou hruď. Pokračuji v líbání jeho sladkých rtů a zatímco on chytá do rukou lem mého trička a začíná ho svírat, já svou ruku pomalu přesouvám z jeho pasu níž, na jeho prdelku, na kterou se nikdy nemohu vynadívat. Dívat se na ni je ale v porovnání se svíráním ji v dlaních naprosté nic.