My Life Goal | v k o o k |

,,what's your name?"

jungkook

Probudil jsem se asi okolo desáté ráno, přičemž venku hustě sněžilo a já měl ve škole konečně prázdniny, což mi však neumožnilo nejít na brigádu, která začíná v jedenáct.

Ihned jsem se vyhoupl do sedu a zkontroloval mobil, zda nemám nějaké upozornění. Poté jsem vstal a začal se prohrabávat ve skříni, kde bych mohl najít nějaké čisté triko a kalhoty. Samozřejmě jsem volil každodenní variantu - bílé triko, případně šedá mikina, a světle modré džíny.

Když jsem si oblékl poslední část mého outfitu, vydal jsem se vykonat ranní hygienu. Snídani většinou přeskočím nebo si něco koupím po cestě, když mám hlad.

Před odchodem jsem se poohlédl po obrázku, pověšeném na zdi. Byl jsem na něm vyfocen já a můj bývalý přítel Changminnie. Chybí mi tak moc...

Ještě jsem sbalil černou pracovní košili, na které je logo místa, kde momentálně pracuji, na hlavu nasadil čepku a zahnal jsem všechen smutek. Prodávání oblečení mě baví, tak samo i nakupování, takže jsem se moc těšil.

Cestou tam jsem se prozměnu rozhlížel po zasněženém okolí. V části města, ve které bydlím, nežije moc bohatších lidí, proto jsem byl velmi nemile překvapen, když jsem spatřil černého Mustanga.

Když sem přeci jen někdo takový zabloudí, není to nic dobrého. Buď jdou prozměnu někoho šikanovat nebo zabavit majetek, když někdo nemá na zaplacení nájmu.

Protože jsem měl ještě více než půl hodiny, tak jsem přišel k vozidlu a začal si prohlížet vnitřek přes sklo.

,,Co tu chceš, ty chátro?" ozve se za mnou hluboký hlas a já se rychle otočím.

,,Cožpak se nesmím dívat na cizí auta?" zamračím se nad chlapcovou arogancí, která z něj všude vyzařovala.

,,Možná, ale ne na moje." Nezapomněl zdůraznit poslední slovo, aby to znělo o mnohem více panovačněji než doposud.

Protočím očima a rozhodnu se raději odejít, avšak když procházím kolem něj, chytí pevně mé zápěstí, čímž mě donutí zastavit.

,,Jak se jmenuješ?"

,,Odkdy si tykáme?"

,,Neodpovídej otázkou," zabručí.

,,Budu si odpovídat tak, jak se mi zachce. A teď mě omluvte, pane, musím jít."

Osvobodím mou ruku a rychlým krokem odejdu, muže nechávaje za sebou. Má nálada se poněkud zhoršila, oproti tomu, když jsem vycházel. Ale tak snad si nenechám zkazit zbytek dne nějakým nafrněným zazobaným ibecilem, no ne?

*-*-*-*

velmi se omlouvám, že kapitola je kratší a poněkud nezajímavá, ostatně jako všechny kapitoly, prozatím. chtěla jsem nějak dodržet to, že každý týden bude alespoň jedna nová kapitola. chyby by zde být neměly, ale přeci jen, kdybyste nějaké našli, ozvěte se někdo. :) každopádně doufám, že se vám všem v životě daří!~