Demon

1.

,,Felixi, já se už nemůžu dočkat, až se vydám do světa chránit lidi před stvůrami!" Vykřikl jsem a na tváři se mi objevil úšklebek, který značil nadšení. ,,Rád s tebou tyto chvíle prožívám, ale omluv mě, pokud se nepletu, zítra ti je teprve osmnáct a démona ještě nemáš." Můj nejlepší kamarád si mě prohlíží od hlavy k patě. Musel jsem protočit očima a povzdechnout si. Pochmurná nálada se ale odpaří a mé oči se rozzáří radostí. ,,Můj démon bude nejsilnější ze všech a hlavně věrný svému pánu!" 

Opět jsem uslyšel povzdech, zamračil jsem se na Felixe. ,,Co máš za problém mi řekni?" Probodl jsem ho pohledem a opřel se více o lavičku. Studený vítr se proháněl kolem nás a naše vlasy tančily do rytmu. ,,Nic, jen se o tebe bojím." Řekl zrzek vedle mě a sklopil své zelené oči. Musel jsem se začít smát. ,,Bát se o mě? Prosím tebe, však váš, že má rodina je nejznámější široko daleko, protože byli proslulí lovci."

,,Já vím, ale i tak, Adame, buď na těch cestách opatrný, ano?" Zeptal se a opět zvedl na mě ten svůj psí obličej. ,,Neboj se, slibuji, že se mi nic nestane a budu chránit svět." Usmál jsem se na něho a objal jsem ho. Cítil jsem, jak se na mě více natiskl. Byli jsme nejlepší přátelé už od školky a na něho nedám nikdy dopustit. Už jen z toho důvodu, že je to nejslabší člověk, kterého jsem kdy viděl.

Ono, já se před ním chovám, tak, jak se chovám, ale k ostatním jsem hrubý a chladný, nemám zapotřebí si tvořit přátele, když mám jeho. On mi jako přítel stačí. Pro něho bych dal i svůj život... ,,Um, Adame?" Vyrušil mě z mého přemýšlení jeho hlas. ,,Ano, Feli?" Použil jsem jeho přezdívku z dětství. Na tváři mi hrál úšklebek a Felix se na mě mračil, jako kdyby mi chtěl probodnout tělo kudlou.

,,Hlavně si dej pozor, víš, že někteří démoni jsou vychytralý a budou chtít po tobě smlouvu, kde bude tvá duše." Zněl smutně, povzbudivě jsem se na něho usmál. ,,Neboj se, dám na instinkt, a pokud se mi nebude líbit, tak ho pošlu do prdele." Slyšel jsem nespokojený mlasknutí ,,važ svých slov, Adame." Vytkl mi a pak se ode mě odtáhl. ,,Dobrou noc, Áďo, uvidíme se zítra s tvým démonem, než se vydáš na dobrodružství." Řekl tak jemně, jako kdyby spadl z nebe a zamával mi.

Nechtěl jsem mu mávat, ale udělal jsem to. Ještě chvilku jsem se díval na jeho záda, která mizela v dáli.  Nakonec jsem si prohrábl své havraní vlasy a s úsměvem se vydal domů, kde na mě čekali rodiče. Musel jsem se usmát, když jsem viděl otce leštit své legendární zbraně a matka jak se procvičuje, jako kdyby se chystala na boj ona a ne já.

,, No to mě zrak jen šálí, dva důchodci se procvičují, aby zítra ráno mohli jít na nákup?" Zeptal jsem se s pozvednutým obočím a opřel jsem se o futra. ,,Adame, nebuď tak hloupý, jako kdysi otec." Napomenula ho elegantní žena a došla až k němu. ,,Ano, sám toho teď lituji, smál jsem se rodičům, za to, jak jsou staří a podívej se na mě, jak vypadám." Už jsem chtěl něco namítnout, když jsem ho sjel pohledem, ale matka mi položila svůj dlouhý ukazováček ke rtům. ,,Nemluv."

Jediné slovo, které mě donutilo být potichu a jen se dívat, jak otec pokládá do vitríny svou nejsilnější zbraň. Meč vyrobený ze stříbra, který mu kdysi daroval sám král Trevor. Povídalo se, že tátův démon se dokázal vmísit do toho meče a propůjčit mu tak jeho sílu. ,,Tati, ale furt jsi mi ještě neřekl, proč jsi přišel o svého démona." Řekl jsem opatrně.

Věděl jsem, že je to pro něho opravdu citlivé téma. Matka se lehce zamračila a pohladila mě po rameni. Chápal jsem to, bylo to znamení, abych se již opět neptal, ale já musel.  Slyšel jsem povzdech z otcovi strany. ,,Víš.." Začal, překvapil mě, nikdy o tom nechtěl mluvit. ,,Démon daroval svůj život, aby zachránil tvou matku.." Překvapeně jsem se podíval na matku, která sklopila svůj smutný pohled. 

,,Mami, proč jsi mi to proboha neřekla?" Zeptal jsem se jí opatrně, jen zavrtěla záporně hlavou. ,,Můj démon se jmenoval Sophie, byla  napůl drakem, napůl člověkem. Milovala mě, ale já se v té době znal s tvou matkou a věděl jsem, že ona je pro mě vším. Jednou, když jsem musel zachránit Hyarský vrch tam měla misi i tvá matka. Všemohoucí  Brechové, což jsou nejsilnější démoni se kolem ní seskupili a chtěli jí sežrat. Ale Sophie.." 

V jeho hlase jsem slyšel smutek, opatrně jsem se k němu rozešel. ,,Sophie se změnila na draka a všechny kolem zabila, ovšem vyčerpala svou sílu a ty sám víš, že pokud démoni obětují celou svou sílu, zemřou... A ona mě opustila, zachránila Doru, abych byl šťastný." Poslední slova šeptal. ,,A tys jí tati miloval, že..?" Zeptal jsem se opatrně a objal jsem ho. Jeho nepatrné přikývnutí mi to dalo za pravdu. Nenápadně jsem se podíval na matku, ale nebyla tam.

,,Mámu to mrzí, že?" Zeptal jsem se potichu, abych náhodou něco nepokazil. ,,Chtěla si vzít život, aby dokázala dát Sophii druhou šanci, ale překazil jsem jí to a vzal si jí." Podíval se na mě těma moudrýma očima. ,,Prosím, jeto naše tajemství, ano?" Pak se ale pousmál a vstal. ,,Jdu za tvou matkou a ty jdi spát, ať nezaspíš svého démona." Zasmál se ,,dělají sem tam představení, abys viděl, co ti je přiděleno." Opět jeho smích, pak ale zmizel ve dveřích.

Na nic jsem nečekal a vydal se do svého pokoje. Kašlal jsem na nějaké mytí, prostě chci už svého démona a trochu akce. Lehl jsem si do postele a usnul. Mé sny se pohybovaly kolem démona, jak by tak asi mohl vypadat. Jestli bude dívka, žena nebo chlapec, či muž Je tolik variant. Zda to bude anděl, ďábel, či jiné stvůry. 

Ráno mi začalo svítit sluníčko do obličeje. Nespokojeně jsem zamručel. Proč mi svítí to slunce do očí, když jsem si zatáhl závěsy? Pootevřel jsem oči, ale můj zrak spadl na kluka, který seděl na posteli. Usmíval se a čekal nejspíše, než se probudím. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomil, co se tu děje. Rychle jsem se posadil a začal jsem ho zkoumat pohledem. Měl bílé vlasy, mezi kterými vyrůstaly dva rohy, černé jako uhel.

,,Řekni mi prosím, že jsi nějaký vůdce pekla nebo že jsi nejsilnější démon, protože jestli ty jsi démon, který mi má pomoci chránit svět, tak to ať mi Bůh dá štěstí, protože ty vypadáš jako někdo, kdo vůbec netuší, že je démon." Řekl jsem zoufale.

Tak, snad se vám první kapitola této knihy líbila, můžete mi sem hodit názůrek, budu ráda, na obrázku je náš Adam! <3