Demon

4.

,,Ty ses úplně pomátl!" Křičel na mě zoufale, nezmohl jsem se na nic jiného, než se na něho nechápavě dívat. ,,Sakra, jsi démon, tak se vzpamatuj, máš být silný, nepanikařit, jediný, kdo tady má propadnout panice jsem já, tak se uklidni." Řeknu na můj vkus až moc klidně. Na Yuna to ale očividně začalo působit. ,,Až tě zabijí, tak mi budeš i chybět." Povzdechl si.

Musel jsem se usmát. ,,Jak sladké." Zavrněl jsem a mrkl na něho, on však nabral červenou barvu do tváří a probodl mě pohledem. ,,Nechej si toho, tohle opravdu není vtipné." Zavrčel naštvaně. Pak ovšem zavřel oči a natáhl dlaň před sebe. Kolem něho se vytvořila černá oblaka, která ho zabalila. Založil jsem si ruce na hruď, sledoval ho a čekal, co z toho koulení vypadne.

Nakonec se mlha rozplynula a Yuno držel ve své dlani meč. Po té mi jí podal. ,,Na, jestli chceš ale bojovat s rukama, klidně si to nechám." Odpoví bez citu. Musel jsem se ušklíbnout. ,,Ty mi ale zachráníš život." Odpovím, jako kdyby to mělo být přece jasné. ,,Oh, copak já umím bojovat? Myslel jsem si, že jsem Sněhurka, a ta, pokud si dobře vzpomínám nebojovala." Odpověděl bez zájmu. ,,Uklidni si, tahle stránka se k tobě nehodí." Zavrčel jsem podrážděně.

Yuno však pokrčil jsem rameny. ,,Ty jsi nás sem poslal na smrt, tak si hodlám vybít tu zlost už tady a ne až na bitevním poli." Zamračil se a lehce se dotkl pravého rohu. ,,Co s ním děláš?" Zeptal jsem se ho hloupě. ,,Nah, jen, když je kolem monstrum, tak začne lehce pobolívat, jako Spiderman. Znáš to, ne? Takový pavouk.." Musel jsem ho zarazit. ,,Jak proboha víš o tomhle filmu?" Zeptal jsem se ho se zájmem. Konečně věc, která mě opravdu zajímala.

,,Nejsi můj první pán." Zamumlal a odvrátil pohled. Zhluboka se nadechl a po té se podíval na mě. ,,Tak jdeme." Lehce se na mě usmál a vydal se nejspíše za tím problémem. Cestou jsme potkávali na zemi velké stopy. Nebudu vám lhát, celkem mě to zarazilo. Myslel jsem, že ten problém bude menší. ,,Tak co, máš nervy?" Zeptal se a lehce se usmál.

,,Asi ti ten úsměv vymlátím." Zavrčel jsem a dál se díval na zem, aby mi stopa nezmizela. ,,Úsměv mi vymlátí někdo jiný, ty to nebudeš." Zamumlal a zastavil se. Podíval se na nebe a já neodolal a přidal se k němu. ,,Co tam vidíš?" Zeptal jsem se ho. ,,Jen se chci podívat naposledy na nebe, než nás zabije Dolan." Řekne a po té stočil svůj pohled na mě.

,,Jak víš, že je to zrovna Dolan a ne něco jiného?" Zeptal jsem se se zájmem. Uslyšel jsem povzdechnutí. ,,Teď nevím, jestli si hraješ na hloupého nebo hloupý jsi." Řekl a se zájmem se na mě otočil. ,,Však se podívej na zem. Co vidíš?" Nenechal mě ani odpovědět a už pokračoval. ,,Vidíš dva páry nohou, přední nohy jsou ale jako od slona, ty zadní nohy jsou jako od žirafy. Za tím vším vidíš lehkou šmouhu. To je obtisk jeho ocasu, díky kterému drží rovnováhu, tudíž z toho plyne.." Nedopověděl to, asi čekal na mou odpověď. Proto jsem se na něho podíval a zvedl obočí.

,,Nečekal jsem, že mě po cestě za dobrodružstvím budeš učit." Odpověděl jsem. ,,Celý svůj život se učíš, tak mi dej tvou odpověď." Řekl a zastavil se. ,,Jeho slabina je jeho ocas, pokud ho nějak vážněji poškodíme, narušíme rovnováhu jeho těla a bude to lehčí." Odpovím bez zájmu. ,,Výborně." V jeho hlase šel slyšet úsměv. Což ve mně vyvolalo potěšení.

,,Ale je tu jeden háček, Dolan má mezi zadníma a předníma nohama ještě jeden pár, jsou to jakoby ruce, na kterých jsou drápy. Ty drápy jsou prý tak ostré, že dokáží rozříznout i kmen stromu, ty končetiny chrání ocas, takže si dej pozor." Odpověděl potichu. Jen jsem přikývl, protože jsem věděl, že slova už jsou zakázána.

Kolem nás se třásla země, svou zbraň jsem pevně sevřel v ruce. Podíval jsem se na Yuna, který se na mě celou dobu díval. Lehce jsem přikývl na náznak toho, že je čas boje, jen pokýval hlavou na souhlas. Vyběhl jsem za zdrojem zvuku, ale jakmile jsem se otočil, abych zkontroloval Yuna, nebyl tam. Zarazil jsem se.

Ovšem jsem nepočítal s tím, že by z toho obrovského porostu mohl vyběhnout právě Dolan. Jeho mohutný hlas se roznesl celým lesem a upřeně se na mě podíval. Kdybych vám ho měl popsat slovy. Tak by to bylo ve stylu toho, že to monstrum vypadá jako týraný býk, který byl v Černobilu.

Rozeběhl se přímo proti mně a já měl co dělat, abych se mu vyhnul. Jakmile jsem se ale vyhl, na nic jsem nečekal a rozeběhl se na jeho ocas. Ovšem jsem ale zapomněl, že má končetiny, které ten ocas chrání. To jsem si ale připomněl, když jeho drápy vystřelily proti mně. ,,Yuno, sakra, kde jsi!?" Křičím a snažím se vymyslet strategii, jak vyhrát. Yuno tu ale nebyl, jako kdyby se vypařil. ,,K čertu s tebou!" Dolan se opět rozeběhl proti mně, lehl jsem si a jakmile byl nade mnou, mečem jsem mu rozerval břicho. Modrá krev mi spadla do obličeje.

Odsunul jsem se a jeho tělo spadlo na zem. Otřel jsem si oči a rozhlédl se kolem sebe. ,,To bylo všechno? Tche, myslel jsem si, že umíš něco víc. A pak že potřebuju svého démona, tche!" Začal jsem se smát, ovšem jsem si nevšiml, že se Dolan postavil. To jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy jsem slyšel zběsilý dupot. Podíval jsem se za sebe. Jako kdyby se čas zpomalil. Viděl jsem před sebou běžící aspoň dvě tuny vážící zvíře. Neměl bych šanci zaútočit nebo se vyhnout.

V duchu jsem proklel Yuna aspoň stokrát. Najednou se přede mnou zjevila neviditelná bariéra a Dolan do ní svou silou narazil. Ovšem s bariérou se nic nestalo. Teď vypadal Dolan jako neškodné zvíře. Funěl, slintal a snažil se rozbít bariéru, ale nic. Ani jeho nejsilnější končetiny s ní nic neudělali.

,,Jsi neschopný lovec." Odpověděl Yuno vedle mě. Lekl jsem se ho, prostě se vedle mě objevil jen tak. ,,Kde jsi byl celou dobu, magore!?" Zakřičel jsem. S ním to ani nehnulo. Rozpažil lehce ruce a vykouzlil si dvě dýky. ,,Vidím, že to budu muset udělat sám." Zašeptal a rozeběhl se proti Dolanovi. Sklouzl se po jeho krvi, která byla extrémně kluzká.

Otočil se a pokusil se mu probodnout ocas, avšak Dolanova paže mu chytla ruku, proto Yuno se lehce natočil k té paži, vytáhl druhou ruku s dýkou a končetinu mu uřízl. Dolan zavřískal bolestí a opět se po něm chtěl ohnat, avšak Yuno byl rychlejší a dýku mu zarazil do ocasu. Na nic nečekal a druhou dýku mu zarazil hluboko do srdce, které nejspíše probodl.

,,Tolik chyb na lovce je opravdu hodně, co kdybych tu nebyl a ty bys zemřel? Jen tak, bez cti a hrdosti, jako malá holka?" Zeptal se mě, avšak já nemohl uvěřit svým očím. Jeho pohyby byly tak ladné, jako baletka, která tančila. ,,Jsem Yuno a pocházím z rodiny Červených zabijáků." Odpověděl a lehce se poklonil. Mně však vyrazil dech. ,,Cože?" Vydechl jsem.

Tak a máme tu další dílek, na obrázku je náš Dolan <3 :D

Snad se díl líbil.