Demon

5.

,,Červení zabijáci." Řekl opět a založil si ruce na hrudi. ,,Neumíme sice bojovat, ale víme každou slabinu u jakéhokoliv monstra." Vysvětlil mi. ,,Však já vím, jen jsi mě překvapil." Vydechl jsem, neměl jsem slov. Popravdě jsem nevěděl, jak reagovat. ,,Ale tak, mohl jsi mi to říci dříve, ne?" Zeptal jsem se ho a lehce se zamračil.

,,A poslouchat ty tvoje kecy o tom, že umím jen slabiny a nebojovat?" Zeptal se a povytáhl jedno obočí. ,,No to mě sice zklamalo, ale myslel jsem si, že si ze mě opravdu děláš srandu a jsi jen malé dítě, co chtělo být po mém boku." Zamumlal jsem a zamračil. ,,Umíš se aspoň změnit na něco?" Můj zájem v hlase se stupňoval. 

,,Pokud vím, tak ne, protože jak sám víš, démoni se mění, jen když jsou opravdu naštvaní, takže nevím, protože já moc naštvaný nikdy nejsem, však jsi to viděl." Odpověděl mi, jako kdyby se nic nedělo. ,,No, tak to jsme mrtví, co?" Zasmál jsem se. Jen se pousmál ,,ano, to jsme."

Zavrtěl jsem pobaveně hlavou. ,, Tak máme splněno, kdy dostaneme odměnu?" Zeptal jsem se a otřel si ruce do kalhot. ,,Myslíš, že to bylo všechno?" Zeptal se zmateně a došel k mrtvému tělu. ,,Dolan pokud vím, sám neútočí, muselo ho něco rozčílit. Něco většího." Šeptal si to spíše pro sebe, ale já ho i přesto slyšel. 

,,Takže jsi zabil nevinnou stvůru?" Zamračil jsem se na něho. ,,Abych ti zachránil život, nebo to je snad moje vina?" Zeptal se a pootočil hlavu na mě. ,,No jistě, že je, vystopoval jsi ho ty, zabil jsi to taktéž ty. Tak mi sakra řekni, proč jsme tu?"Opět mě začal popadat vztek, bez důvodu. ,,Tak já se tu snažím, jako idiot, abych ti zachránil život a ty se mi odvděčíš takhle?" Nechápavě se na mě podíval.

,,Jak asi, když jsi tu nebyl dobrých deset minut!?" Rozkřičel jsem se na něho. Bylo mi jedno,  že se díky mému křiku mohlo něco kolem nás vylekat a zaútočit na nás. Došel jsem rychle k němu a chytl ho za triko. Praštil s ním o první strom, který jsem uviděl. ,,Ty jsi tak neschopný!" Zavrčel jsem mu do obličeje.

Jen se na mě díval a povzdechl si. ,,Musel jsem tě zachránit, trocha milosti by ti neuškodila. Jak se tak dívám, tak ti úsměv sluší víc a to ses na mě usmál maximálně dvakrát." Zašeptal a sklopil hlavu. Přepadl mě neskutečný pocit viny. Trochu jsem povolil v stisku a zmateně se na něho díval. ,,Vím, že to je těžký, obzvlášť ty." Pokračoval.

Nebyl jsem schopen slova, jen jsem na něho třeštil své smrtící oči. ,,Ale prosím, zkus se ke mně chovat aspoň jako k člověku. Nechci, abych pro tebe byl jen boxovací pytel. Chtěl jsem být přítel, stát po tvém boku a být hrdý, že to jsem zrovna já, který ti kryje záda." Povzdechl si a lehce popotáhl.

Odzbrojil mě úplně. Musel jsem ho pustit. ,,T-tak jdeme." Řekl to tak zničeně. Však jsem mu tolik zas nic neudělal, ne? Musel jsem se ptát sám sebe. Ale jakmile se jeho tělo dalo do pohybu, musel jsem ho zastavit. Proto jsem ho lehce chytil za dlaň, on ale nejspíše čekal, že s ním chci trhnout a proto se sebou lehce škubl.

,,Yuno" Vyslovil jsem jeho jméno bez žádné špetky znechucenosti. ,,Já to tak nemyslel, prostě.." Nedokončil jsem větu, protože mě přerušila jeho slova. ,,Nedělej to z pocitu vinny. Jakmile bych ti odpustil, vše by se opakovalo, ta nenávist. Já chtěl být silný, opravdu, chtěl jsem ti vyhovět. Chtěl jsem tě chránit, aby jsi byl na mě hrdý, pyšný, cokoliv."

,,Yuno, no tak, vzchop se, jsi přeci silný, ne?" Začal jsem mu lehce hladit dlaň, snad aby se uklidnil, ale nepomáhalo to. ,,Jakmile splníme tento úkol, požádám Vysoké, abys za mě dostal náhradu." Po těchto slovech se na mě lehce usmál a vytrhl svou ruku z té mé. Vydal se sám na cestu a mě nechával za sebou. Jako kdyby mu bylo jedno, že mě tam nechá.

Nebyl jsem schopný pohybu. Stále jsem si přehrával ta jeho slova v hlavě. Možná to tak bude lepší. On je příliš milý na to, aby byl se mnou. Abych ho mohl považovat za kamaráda. Ale Felix je taky takový. Musel jsem se chytit za hlavu. Tolik zmatku v ní najednou bylo. ,,Yuno" zašeptal jsem, snad jsem doufal, že mě uslyšel a vrátil se ke mně.

,,Yuno, sakra, já to tak nemyslel." Zavrčel jsem, byl jsem naštvaný, na sebe. Uvědomil jsem si, že se chovám jako idiot. Nakonec jsem se vydal po cestě, která ani nevím kam vedla. Celou dobu, co jsem šel po cestě bylo ticho. Nikdo mi nedával rady, nikdo mě neotravoval, bylo ticho, klid. Jako kdybych byl sám.

Musel jsem se uchechtnout. ,,Tche, Felix by mi tohle nikdy neudělal." Zamumlal jsem naštvaně. Ne, Felix by odešel hned po prvním křivým slovu. Ozvalo se mé podvědomí. Musel jsem se opět zastavit. Mám se jít vydat Yuna  nebo dokončit úkol sám? ,,Yuno, sakra, kde jsi?" Rozhlédl jsem se kolem sebe a snažil se najít tu chodící rohatou postavu.

,,Yuno!" Křičel jsem na les, ten ale pomalu končil. Místo něho se začalo ukazovat v celé své kráse křišťálové jezero. Můj pohled ale nezaujalo křišťálové jezero, ale Yuno, který lehce poletoval nad čistou vodou. Tento moment jsem si chtěl navždy uchovat někde v temném zákoutí mého mozku. Pomalými kroky jsem se vydal za ním, nechtěl jsem ho rušit.

Vypadal totiž, jako kdyby meditoval. Jako kdyby chtěl očistit vše zlé. Musel jsem se zarazit. Vše zlé jsem ale já, copak on měl zlý život? Nestěžoval si mi, ale i když, taky bych se nesvěřil člověku, který na mě pouze řve. Frustrovaně jsem si povzdechl. Ten kluk mě jednou zabije. 

Avšak, najednou otevřel ty své černé perličky, které se dívaly na mě. Cítil jsem, jak se mi zavrtávají hluboko do  duše. Natáhl před sebe dlaně a naklonil hlavu na stranu. Pousmál se ,,Adame, pojď za mnou." Jeho úsměv byl až nakažlivě nechutný.  Bez rozmyšlení jsem se za ním vydal. Na rozdíl od něho jsem neuměl lítat, tak jsem bez zbytečného svlékaní šel do vody. 

Čím blíže jsem byl u Yuna, tím více se na mě usmíval, lehce se přesunul do vody, asi abych nezáviděl, nebo nevím. Opět měl ale nataženou ruku před sebou. ,,Dlouho jsem ti chtěl říci, že k tobě cítím city." Šeptal, jako by nás někdo poslouchal. ,,Známe se ani ne tři dny Yuno, vzpamatuj se, než něco řekneš." Zavrčel jsem, nechtěl jsem se teď hádat.

,,Chci, abys byl NAVŽDY můj" Jeho hlas se změnil, ovšem to nebylo to jediné. Jeho vzhled se také změnil. Dříve roztomilý obličej se mu změnil na rybí, jeho tělo bylo celé ze šupin. Vypadal jako člověk s rybou dohromady. ,,Adame!" Otočil jsem se rychle za hlasem. Yuno byl na souši a vystrašeně se na mě díval. ,,Vypadni! Hned!" Křičel jako pomatený. 

Tak a je tu další dílek, snad se vám líbil <3