Říkali jí Kontrast {1}

42>

,,Nevím, jestli je správně to, co dělám. Celou dobu jsem myslela, že jejich trápení mi přinese vnitřní uspokojení, že se konečně budu cítit pomstěná.

Myslela jsem, že když mě matka mých citů zbavila násilím, tak mi naskočí taky násilím. Jenže to nejde. Jsem jen hračka ve spárech společnosti" povzdechla si tiše a chvíli mlčela.

,,Je to vše, dcero moje ?" zeptal se znovu vlídným hlasem duchovní.

,,Ne, není.

Vždy, když mě mučili, přemýšlela jsem nad tím, jak to vypadá v normálních rodinách. Chtěla jsem mít milující rodiče, spoustu přátel a velkého huňatého psa," řekla, otřela si slzy a lehce se pousmála.