Nebe bylo ocelově šedé a všude foukal chladný večerní vítr. Vlhko ve vzduchu předpovídalo blížící se bouři a všichni kdo v takovém čase byli venku, tak rychle spěchali domů, aby je bouře nezastihla nepřipravené. Všichni, až na jediného světlovláska sedícího na lavičce v parku nechávajíc studený vírt aby si jemně pohrával s prameny jeho vlasů. Světlovláskovi oči byli zabodnuté do malého kamínku na zemi se kterým si lehce pohrával špičkou své tenisky. Na první pohled by se mohlo zdát, že na někoho čeká, a tak tomu i skutečně bylo, jenže osoba kterou by si tak moc přál spatřit nikdy nepřijde a on si tohoto faktu byl velmi dobře vědom. V mysli se mu promítal obraz této osoby. Nezkrotné, havraní vlasy věčně rozházené do všech světových stran a ty nejnádhernější tmavé oči které při zasmání této osoby vždy jiskřili štěstím jako slunce v čerstvě napadané ranní rose.
Světlovlásek byl tak zabraný svými myšlenkami, že si ani nevšiml když kousek od něj na zem dopadla malá kapka vody, která se jako první dostala skrz mraky aby mohla dopadnout na zem, a stejně tak jako její sestry, které jí oddaně následovali, mohla ukončit svůj krátký život.
Až když se rozpršelo víc a v mracích zaduněl první hrom, se světlovlásek probral ze snění o jeho ztracené lásce. Pomalu se zavřenýma očima zvedl svou tvář k nebesů a nechal tak chladné kapky dopadat na jeho dokonalou tvář sužovanou dlouhotrvajícím utrpení.
Světlovlásek zhluboka dýchal nechávajíc chlad prostupovat jeho zchřadlé tělo. Jeho tělo se chvělo, to však nebylo způsobeno zimou či deštěm nýbrž zoufalstvím a tichými vzliky které jím otřásali.
Jeho slané slzy odnášeli kapky vody ihned poté co opustili jeho oči, maskujíc tak jeho skutečný žal.
Na této lavičce seděl následující hodinu než mezi hlukem deště začal rozpoznávat něčí hlas. Světlovlásek však nebyl schopen promluvit přes neustavávající vzliky. Jediné co byl schopen vnímat byla rozmazaná, oranžová šmouha vlasů jeho kamaráda, který se ho snažil najít a volal plavovláskovo jméno.
Coming soon...
🌹🌹🌹
ČTEŠ
Don't leave me
FanfictionPředstavte si že máte krásného přítele a nejlepšího kamaráda které nadevše milujete a kteří milují vás, trávíte společně spousty volného času, vždy tu jste jeden pro druhého, život se zdá perfektní... A přesně takhle to bylo pro Taehyunga, dokud nez...
