Naštěstí si Jimin pamatoval, že mu Tae dal náhradní klíče. Rychle otevřel dveře a rozběhl se do jeho pokoje. Taehyung seděl na své posteli v hysterickém pláči, bez jediné známky toho, že by vnímal své okolí. Jimin na nic nečekal, rozběhl se k Taemu a okamžitě okolo něj obmotal své ruce a stáhl si ho blíže k sobě mezitím co ho začal zasypávat otázkami.
,,Co se děje, Tae? Jsi v pořádku? Kde je Kook? Co se stalo?"
Tae nebyl schopen mluvit a tak se pokusil nejdříve trochu uklidnit. Začal Jiminovi vyprávět všechno co se stalo v jeho "snu". Jimin při tom začal pociťovat žárlivost, ale nedával to na sobě jakkoliv znát. Staral se o své přátele, měl je rád a udělal by pro ně cokoliv, obzvláště pro Taeho...
Právě teď, ale jediné na čem záleželo bylo aby Taeho nějak uklidnil.
,,Uklidni se Tae, byla to jen noční můra" řekl jemně a než začal Tae něco namítat tak rychle pokračoval
,,Podívej jsem si jistý, že zrovna spí a ty víš, že si občas vypíná zvonění, že?"
Tae souhlasně přikývl ,,Ale-"
„Pokud zrovna nespí tak je pravděpodobně na cestě sem aby tě překvapil, není to lepší?" usmál se Jimin.
Taehyung vzdal svou snahu. Pouze přikývl a vyčerpaně si opřel hlavu o Jimina přestože oba dobře věděli, že je to celé pravděpodobně lež. Jimin neodolal a začal si lehce pohrávat s jeho vlasy mezitím co se snažil klidnit tlukot svého srdce. Na druhou stranu Tae přemýšlel o Jiminových slovech... Je Jungkook opravdu v pořádku...?
Tae se pokusil vyhnat negativní myšlenky z hlavy a tak zavřel oči a pokusil se trochu si odpočinout.
Ani po hodině a půl však ani jeden z nich nedokázal usnout. Tae stále kontroloval čas zatímco Jimin nemohl usnout protože si dělal starosti.
Když Tae zvedl mobil aby se znovu podíval kolik je hodin, začal mu někdo volat...nebyl to nikdo jiný než Jungkook. Taeho obličej se okamžitě rozzářil a na jeho tváři se usadil velký, čtvercový úsměv který donutil Jimina začít žárlit, ale zároveň byl rád, že ho vidí se usmívat. Když byl šťastný Taehyung tak byl šťastný i Jimin. Mimo to vypadal Taehyung v těchto chvílích velmi atraktivně a roztomile.
Tae okamžitě zvedl hovor a uslyšel hrubý hlas nějakého muže.
„Dobrý den, u telefonu je policejní důstojník Baek. Mohu znát váš vztah s majitelem tohoto telefonu?"
Taehyung byl v tu chvíli vyděšený, ustaraný a zmatený zároveň. Nevěděl co by měl říct nebo si myslet, naštěstí si toho Jimin všiml, vzal si telefon do svých rukou a zároveň zapnul hovor na hlasitý odposlech.
„Halo, je tam někdo? Slyšíte mě?" zopakoval policejní důstojník netrpělivě.
„Omlouvám se, mohl by jste zopakovat co jste říkal?" odpověděl Jimin.
„Samozřejmě"
Poté co strážník zopakoval svá slova, na chvíli zůstalo ticho, tedy aspoň do doby než Jimin znovu promluvil.
„Jsem jeho nejlepší kamarád, proč se ptáte?"
Jimin byl zmatený, ale Taehyung ho zmátl ještě více přesto se snažil kvůli němu zůstat silný. Nastalé ticho bylo delší než to předešlé dokud ho důstojník nepřerušil.
„Bylo by lepší kdybych vám to mohl říct spíše osobně, ale..." odmlčel se "Majitel tohoto telefonu je mrtvý"
🌹🌹🌹
Dramatická chvíle ticha
ČTEŠ
Don't leave me
FanfictionPředstavte si že máte krásného přítele a nejlepšího kamaráda které nadevše milujete a kteří milují vás, trávíte společně spousty volného času, vždy tu jste jeden pro druhého, život se zdá perfektní... A přesně takhle to bylo pro Taehyunga, dokud nez...
