LOVECKÁ VÝPRAVA

Útěk

"Né!" Vyštěkl táta. Jeho hlas se třásl smutkem a rozzuřením.

"Nechceme na našem území vetřelce!" Zavyl panovačně alfa.

"Ale tohle je naše území!" Vyštěkl táta a ohrnul pysky, aby mu byly vidět tesáky. Jmelka slyšela jeho temné vrčení z kterého se jí ježily chlupy.

"Tak dost! Zabít!" Zavyla beta. Dva šakali skočili na tátu. Při jejich útoku vrčeli jako o závod.

Táta Řezák uskočil a šakali se srazili. Jejich šokované zavytí muselo být slyšet dvacet běhů odtud.

Pak uviděla Sasy jak hbytě uskakuje před šakalími zuby. Na Rychlíka zase útočili šakalí nově odrostlá štěňata.

Viděla jak se Rychlík pokouší chytit jedno z nich za krk, ale byli tři, takže to nebylo lehké.

Zničeho nic Jmelka ucítila palčivou bolest v zádech. Svalila se na zem a začala se velice zmýtala, až kolem sebe výřila prach.

Když se přestala mrskat, spatřila šakala. Držel ji k zemi, aby se nemohla hýbat.

Na tom šakalovi bylo však něco zvláštního. V jeho očích byl odpor, ale ne proti psům. Zahleděla se na něj a viděla známky přátelství. Chybělo málo, aby zavrtěl ocasem.

*Ne!* Okřikla se v duchu.
*Je to šakal! Ještě před chvílí mi jeho kamarád zabil mámu!* Najednou se v ní začal zvedat hněv.

*Mě neoblafneš!* Pomyslela si a opatrně nasoukala svoje zadní tlapy pod jeho břicho. S tímhle šakalem se nikdy nespřátelí.

*Kopni!* Okřikla se Jmelka v duchu a její nohy na povel vystřelili. Viděla šakala jak odletěl až za křoví vedle doupěte.

"To muselo bolet!" Zamumlala si pod vousy. Jmelka však sedla na zadek, když uslyšela zoufalé zavytí.

"Ostrozubko!" Jmelce se zvedl ocas napětím.

*Co se stalo?* Pomyslela si. Prudce otočila hlavu odkud se zavytí ozvalo. Strnula když uviděla Rychlíka, ale uvolnila se, když zjistila, že mu nic není.

Rychlík stál a... byl zakouslí do šakalího nově odrostlého štěněte. Pustil ho a jeho tělo se svalilo na zem. Ani packou nepohnul. Byl mrtvý...

"Ty!" Procedila šakalice mezi zuby.
"Ty jsi mi zabil syna!"

"A vy nám matku!" Vyštěkla Sasy. Po těchto slovech nastalo nepřátelské ticho. Jmelka vnímala nervozitu ve vzduchu.
Rychlík kouknul na Sasy a ona cukla ušima. Jmelka s Rychlíkem pomalu, ale jistě přikývli. Ostatní jen mlčky pozorovali jak se trojice dorozumívá jejich jazykem.

Nevěděli třeba co znamená hrábnutí packou nebo natočení hlavy na stranu. Po chvíli se přestali domlouvat.

"Tak dost! Zabte je!" Vyjekl alfa a šakali se na ně vrhli. Trojice štěňat k sobě doběhla.

"Musíme utéct!" Zakňučel Rychlík.

"To je snad jasný!" Odvětila Sasy.

"Nemůžeš ani chvíli být zticha?" Zavrčel Rychlík.

"Já? Jo, ale ty ne!" Zavrčela Sasy.

"Buďte zticha! Lepší chvíli na hádání jste si vybrat nemohli? Co?" Okřikla je Jmelka. Oba byli mladší a museli ji poslouchat. Omluvně svěsili hlavy.

"Jaký je plán Jmelko?" Zeptal se honem Rychlík.

"Plán je, že..." Ani nedopověděla větu a šakal ji strhl k zemi.

"Zase?" Zavyla nabroušeně. Sasy ho popadla za ocas a spolu s Rychlíkem ho donutili ustoupit.

"Za mnou." Šeptla Jmelka. Zvedla se, ale bolela ji zadní packa.

"To ten šakal!" Zavrčela znechuceně.

"Co máš s packou?" Zeptala se Sasy.

"Nic." Odvětila rychle Jmelka.

"Sasy, Jmelko, Rychlíku!" Zavyl táta, který ležel a drželi ho šakali. "Utíkejte!" Jmelka blesku rychle kličkovala okolo šakalů a Sasy s Rychlíkem jí byli v pátách.

"Tudy!" Zavelela Jmelka a zatočila do prava. Oběhla alfu a betu velkým obloukem, aby po ní nemohli skočit. Doběhla vedle tlustého stromu, kde čekala na sourozence.

Sledovala Sasy jak mrštně přeskakuje šakali, nebo Rychlíka co uskakoval před čelistmi.

"No jo! Jsme border kolie." Pomyslela si Jmelka. Vtom doběhla Sasy a zabrzdila tak prudce, až se kolem ní rozletělo listí. Rychlík konečně oběhl posledního šakala.

"Do lesa!" Štěkla Jmelka a začali zdrhat. Sasy běžela po jejím pravém boku. Rychlík se přidal, ale držel se v zadu.

"Rychle! Zadržte je!" Zavyl alfa a Jmelka Znovu slyšela dusot tlap.

"Rychleji! Rychleji!" Povzbuzovala je. Trojice psů proběhla okolo jezírka.

"Musíme na louku!" Vyštěkla Jmelka.

"Cože?" Kníkl Rychlík. "Uvidí nás!"

"Neuvidí!" Štěkla Jmelka. "Prostě musíte mi věřit... je tam dlouhá tráva!" A namířila na louku.

Kmeny smrků postupně mizely a před psi se objevilo rozlehlé prostranství. Dlouhá zelená tráva je lechtala na břiše, ale nezastavovali. Běželi k promočené část kde bylo trochu bahna.

"Vyválejte se v tom!" Zavelela a sama se vyválela. Bahno jí zalézalo do kožichu a proto se oklepala.

"Blázníš? Do toho nevlezu!" Zavrčel Rychlík.

"Moje srst! Moje hebká srst!" Zakňučela Sasy.

"Buď bude srst v pohodě a šakali tě chytnou, nebo se na chvíli zašpiníš, ale nenajdou tě!" Zavrčela Jmelka. Sasy hodně neochotně lehla na bok a pořádně se vyválela. Jmelka uslyšela štěkot šakalů.

"Dělej Rychlíku!" Zavrčela. Rychlík se neochotně vyválel. Trojice se však musela skrčit, protože šakali vtrhli na louku.