LOVECKÁ VÝPRAVA

Smečka

"Jmelko! Co budeme dělat?" Zakňučel Rychlík.

"Hlavně buďte potichu." Odpověděla mu.

"Musíme odsud!" Kňukla Sasy.

"Zamnou." Zavrčel Rychlík. Začal se plazit, ale Jmelka ho hryzla do ocasu.

"Nikam!" Napomenula ho.

"Promiň Alfo!" Vyštěkl ironicky nahlas a Sasy ho musela bouchnout do čenichu, aby se ztišil.

"Přece se nemohli jen tak propadnout do země!" Zavyla Beta šakalů. Trojice psů zvedla hlavy.

"Jsou tady!" Zamumlala Jmelka.

"Ty!" Vyštěkl Alfa tak nahlas, až sebou Jmelka trhla.

"Ty jsi mi slíbil, že naučíš šakaly z mé smečky dobře bojovat!" Procedil Alfa mezi zuby na malého vystrašeného šakala.

"A- Alfo..." Zakňučel. "To nelze naučit za noc!" Alfy tlapa vystřelila a drápla ho do hlavy.

"To se už nikdy nestane! Rozumíš?" Zavrčel výhružně Alfa a šakal podřízeně svěsil hlavu.
"Ano Alfo." Kňukl.

"Zbavuji tě hodnosti bojovníka. Nyní se staneš hlídačem." Řekl a otočil se na druhého šakala.

"Alfo... já, já nic neprovedl!" Řekl.

"Tak proč, proč jsi nezakousl tu fenu?" Štěkl mu přímo do obličeje. Šakal jen nechápavě natočil hlavu na stranu.

"Nedělej ze mě hloupého Šedohřbete! Jak si srazil tu fenu, jen ses na ni koukal! Proč?" Zavrčel a Jmelce ho bylo líto. Byl to ten šakal co vypadal přátelsky.

"Já... Alfo..." Oblízl si nervózně pysky. "Odpusť." Kňukl a lehl si na záda, aby vyjádřil svoji podřízenost.

"Dát ti týdenní hladovu je málo." Zavrčel Alfa. "Na tři dny opustíš naši smečku!" Řekl nelítostně. Ostatní šakali souhlasně vrčeli.

"A teď vypadni!" Zavrčel, otočil se a společně se smečkou odešel do lesa. Šedohřbet tam ještě chvíli stál, ale nakonec odešel taky. Jmelka sledovala jak zmizel mezi kmeny stromů.

"Co to do tebe vjelo?" Vyštěkla Sasy na Rychlíka.

"Co by do mě mělo vjet?" Opáčil se na ni Rychlík.

"Prosím, další rvačku ne!" Zakňučela Jmelka, ale neslyšeli jí.

"No... jenom by tě málem chytli!" Zavrčela Sasy pohrdavě.

"Ha! Mě možná, ale tebe určitě!" Vypískl na oplátku Rychlík. To už Sasy nevydržela a skočila na něj.

"Okamžitě toho nechte!" Zavrčela Jmelka, ale nevnímali ji. Jen se prali jako dvě malá štěňata.

"No tak! Od sebe! Dělejte!" Zavyla Jmelka, ale oni ne.

"Budiž když se chcete zabít..." Řekla a začala odcházet. Ví co má dělat. Až moc dobře to ví, pokud chce přežít.

"Jmelko! Počkej!" Zaštěkala Sasy a doběhla ji.

"Kam půjdeme?" Zeptala se, ale Jmelka neodpověděla.

"No tak! Co je to s tebou?" Zeptala se nechápavě a Jmelka prudce zastavila.

"Né, vůbec se nic neděje! Vůbec. Jenom se mí sourozenci přizabijí! To je úplně normální." Zavrčela. Mezi tím je Rychlík došel.

"Promiň." Zakňučela Sasy. "Nemůžu za to, že se chová jako štěňe!" Hodila po Rychlíkovi naštvaný pohled a Rychlík jí ho oplatil.

"Vidíte? Přesně o tomhle mluvím!" Zavrčela Jmelka. Jakmile to dořekla, dala čenich k zemi a začala čenichat.

"Jmelko?" Zeptal se Rychlík.

"Ano?" Odpověděla a rozešla se.

"Jak si věděla o šakalech a o tom, že na louce je dlouhá tráva?" Zeptal se. Chvíli bylo ticho.

"Do toho ti nic není!" Zavrčela, až Rychlík o krok ustoupil.

"No dobrá." Řekl. "Když nám to nechceš říct."

"Tady to je!" Vyštěkla najednou Jmelka. "Za mnou!" Řekla objema sourozencům a rozběhla se kupředu. Sasy s Rychlíkem nechápavě naklonili hlavy, ale bezeslova ji následovali.

"No tak, rychleji!" Štěkla přes rameno a zrychlila. Oni ji tak tak stíhali. Chvíli jim trvalo, než to ucítili.

"Co to je za pach?" Zeptala se Sasy.

"Nebojte se! Brzo je poznáte. Jsou milí!" Odpověděla.

"Co to je?" Zeptala se znovu Sasy, ale o trochu přidala nahlase.

"Psi..." odpověděla Jmelka.

"Tak počkat!" Zavrčela Sasy a prudce zastavila. "Jmelko, nechceš nám něco vysvětlit?" Jmelka taky zastavila.

"Ne." Broukla.

"Tak a dost! Jak víš o té trávě a těch šakalích?" Vyštěkl Rychlík.

"Bavila sem se s tátou a táta je ucítil. No a ta tráva... je zcela zřejmé, že na louce bude dlouhá tráva." Zalhala Jmelka.

"A ty psi?" Zeptala se Sasy. Na to už Jmelka nevěděla jak odpovědět. Věděla, že kdyby jim řekla pravdu, by se naštvali. Až příliž dodržovali pravidla a to se Jmelce vůbec nelíbilo. 1. Pravidlo, nechoď za hranice území. 2. Pravidlo, neubližuj druhému a
3. Pravidlo, večerka je když slunce míří za obzor.

"No! Čekám na odpověď." Zavrčela Sasy.

"Já..." začala Jmelka, ale větu nedokončila. Vedle nich zašustilo křoví a vynořil se z něj šedý pes, který tenkrát našel Jmelku.

"To si ty?" Zeptal se mírně otráveným a zároveň šťastným tónem.

"Jo." Odpověděla mu na otázku.

"Sněhulko! Je tady návštěva!" Zavyl šedý pes a Jmelka se musela ušklíbnout nad slovem návštěva. Rázem se po jeho boku objevili psi které předtím viděla na svém lovu.

"Co tu ona dělá?" Vyjekla bílá fena, kterou nejspíš nazývali Sněhulka.

"Nevím." Řekl šedý pes. "Kdo je to?" Neodpustil si otázku. Jmelka moc dobře věděla o kom mluví.

"Bratr a sestra." Odpověděla zjednodušeně.

"Ty chceš k nim do smečky?" Zašeptal Rychlík otázku u jejího ucha.

"Rychlíku já nechci umřít. Jsou naše jediná naděje." Odpověděla mu nazpátek.

"Tak proč se jich nezeptáš?" Zeptal se.

"No..." začala Jmelka směrem k těm cizím psům. "Napadli nás šakali a nemáme kam jít. Nevíte o nějaké smečce tady v okolí ve které bychom mohli žít?" Zeptala se, protože věděla co jí odpoví. Psi se na sebe podívali a bílá fena odpoví...