LOVECKÁ VÝPRAVA

"Vsázíš se, Škvrně?"

Nyní seděli Jmelka se Sněhulkou vedle sebe na kraji tábora a sledovali přírodu.
Nikdo z nich dlouho nic neřekl. Nebylo o čem si povídat. Sněhulka už všechno dění ve smečce Jmelce důkladně zdělila a nyní už jen čekali na jediné.

"Promiň gammo, jdu pozdě. Omlouvám se. Zdržela mně Beta." Ozvalo se za mladými fenami.

"To nic Fio." Konstatovala Sněhulka a vydala se podél srázu k lesu.

"Fia?" Zeptala se Jmelka mladé průzkumnice a podívala se jí do očí.

"Ano. Fia je zkrácenina Fialky." Odpověděla a rozběhla se za svou Gammou.
Jmelka tam ještě chvíli stála, ale nakonec se rozešla taky.

"No slyšeli jste to?! Není tady ani jednu cestu Slunečního a už je lovec! Vsadím se o celého králíka, že nic neuloví, teda, počkat... jak se můžu vsadit o králíka, kterého stejně nepřinesou!"
Zachychotal se někdo v malém hloučku uprostřed tábora.

Jmelka pochopila, že se baví o ní. Docela jí to urazilo.
*Ten kdo tohle řekl, musel být hodně nafoukaný.* Pomyslela si Jmelka, když v tom jí něco přelítlo přes čumák.

"Kdo to řekl?!" Zavrčela na malý hlouček, který se na ní okamžitě otočil. Náhle toho však začala litovat, protože tím upoutala pozornost i právě opalující se ho Alfy.

"Já to řekla! A co s tím chceš jako dělat?!" Ozval se zase jedovatý hlas a z hloučku vyšla Pískle.

"Že jsem si to mohla myslet." Pousmála se Jmelka kysele a hodila po ní pohrdaví pohled.
"Vsázím se s tebou, že ulovím nejméně dva zajíce."

"Vsázíš se, Škvrně? Se mnou!? No dobrá. Ten kdo prohraje, nemá večeři!"

"Platí." Řekla Jmelka, mrskla ocasem a rozešla se za svojí malou skupinkou, postávající u lesa.
I přez to, jak vypadala odhodlaně, měla uvnitř sebe obavy, že se dneska nenají.

Ahoj, tak vás zase po dlouhé době vítám u nové kapitoly. Sice to není nic extra, ale já v poslední době spíš čtu, než píšu.
I tak vám děkuji, že se mnou máte trpělivost. XD❤👍

Vaše 1Kikina1 ❤👍🖤