Fena Jmelka si se svími sourozenci vede pěkný život. Do té doby co na ně nezaútočí smečka šakalů. Jmelka se sourozenci uteče a vyrůstají ve psí smečce. Jmelka vyrazí s pár psi na loveckou výpravu, jenže se ztratí po velké bouři. Podaří se jim najít...
"Bezva! Kde jí najdeme?" Zeptala se rychle Jmelka.
"Ty amatére! Koukáš na ní!" Řekla zrzavá fena posměšně, ale zarazily ji pohledy ostatních psů po její levici.
"No co? Zkusit jsem to musela." Uchechtla se.
"Promiňte jí to. Pískle si do každého ráda rejpne." Konstatovala Sněhulka.
"No dovol!" Vyštěkla Pískle a hodila po ní vražedný pohled.
"No co? Zkusit jsem to musela." Řekla Sněhulka provokatérsky a Pískle uraženě mrskla svím chundelatým ocáskem.
"Tak pojďte." Řekl pes, který do teď nepromluvil. Všichni se rozešli a Jmelka doběhla šedého psa.
"Doufám, že si to nerozmyslíš." Řekla potichu.
"A co?" Zeptal se a tázavě natočil hlavu.
"Víš, moji sourozenci se často hádají. Jednou jsem myslela, že se vážně zabijí." Zakňučela potichounku, ale šedý pes to stejně slyšel.
"Třeba je to přejde." Řekl. Jmelka pomalu přikývla.
"Kdo je z vás nejstarší?" Změnil rychle téma, protože viděl její výraz.
"Já." Odpověděla.
"Myslel jsem si to."
"Proč sis to myslel?" Zeptala se udiveně.
"Když jsem viděl jak se za tebe schovávají a mluvíš jenom ty, tak to bylo jasné." Řekl.
"Jo a potom byste se měly umýt. Jste celí špinavý." Pak si teprve Jmelka uvědomila, že jsou špinavý od bahna a nervózně svěsila uši. Takto na Alfu a Betu první hezký dojem neudělají. Jak se na to vlastně bude tvářit smečka? Na to, že se jejich skupinka vrátí s novými členy? Z přemýšlení jí vytrhl šedý pes.
"Neboj. Na ně uděláte dobrý první dojem i když jste zablácení." Řekl pobaveně.
"Jak víš nad čím jsem přemýšlela?" Zeptala se zaraženě, což psa pobavilo ještě víc.
"Ty Rózo! Vždyď to celou dobu broukáš nahlas!" Štěkl pobaveně. Jmelka se najednou cítila hrozně trapně.
"Co znamená Ty Rózo?" Zeptala se opatrně.
"No... vlastně sám nevím." Řekl a přidal do kroku. Jsem prostě divná. Řekla si v duchu a připojila se ke Sněhulce.
"Často se hádají?" Zeptala se Sněhulka a kývla na dvojici za sebou. Rychlík a Sasy. Byli od sebe dva metry a neustále po sobě vrhali rozzuřené pohledy.
"Před chvílí se málem servali." Postěžovala si Sněhulka.
"Musím tě zklamat, ale je to docela časté." Sněhulka jen mlčky přikývla.
"Mě to může být jedno, ale oni budou potrestáni, až se v naší smečce servou." Pokračovala.
"Sněhu, to by nebyli oni." Povzdechla si Jmelka.
"Kdy tam budem?" Zeptala se Rychlík, za což mu byla Jmelka vděčná, protože nechtěla v téhle debatě pokračovat.
"Už jen dva běhy odtud." Odpověděla mu.
"Když poběžíme, tak to stihneme do poledne." Štěkla a rozběhla se. Jmelka neváhala a rozběhla se taky. Byla překvapená, jakou má výdrž, ale i rychlost byla skvělá. Cítila se celá uvolněná. Když zastavili u malého potůčku na kraji mýtinky, uviděla, že za nimi je jenom šedý pes. ( J- Jmelka, S- Sněhulka )
J- "Sněhulko?"
S-"Ano?"
J-"kde jsou ostatní? Neztratí se?" Sněhulka bez váhání zavrtěla hlavou.
S-"Samozřejmě, že ne! Co tě to napadá? Chvostovy je sedm! Za těch sedm let to tu proběhal křížem krážem!"
J-"A-aha." Zakoktala překvapeně.
S-"Hele, ale jakto, že si mě stíhala? Myslela jsem, že budu muset zpomalit a ono nic!" Zeptala se na oplátku.
J-"Já netuším. Už od dob, co jsem byla malá, jsem běhala rychle." Odpověděla. Vtom se ozval hlasitý štěkot a mezi stromy se objevil Chvost. Hned za ním byla Sasy s Pískletem po boku a Rychlík byl vzadu. ( Jako vždy ).
Když je doběhli, tak už neutíkali, ale šli pomalou chůzí. Asi je to už blízko. Pomyslela si Jmelka. Vtom musela zastavit, jinak by vrazila do Sněhulky. Před nima byl obří prudký svah.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Až to vylezeme, budeme na našem území. Když se Alfa s Betou budou na něco ptát, tak nechte mluvit mě. Jo a zatím se držte za mnou." Dokončila svůj proslov Sněhulka.
"Jasan." Kývl Rychlík. Jmelka také přikývla a začala se škrábat nahoru do svahu za Sněhulkou. Pod Jmelkou byla Sasy, pod ní Rychlík a nakonec Pískle s Chvostem. Jak Jmelka viděla, šedý pes už byl nahoře. Podkluzovaly ji tlapky kvůli štěrku, ale ustála to.
"Tak polezte!" Ozvalo se ze zhora. Aha! Tak Sněhulka už se asi taky vyškrábala. Pomyslela si a zrychlila tempo. Nakonec se rozhodla odrazit, čímž strhla kamínky přímo pod Sasyny tlapy. Jmelka doskočila na pevnou zem a podívala se dolů na ostatní psi.
"Dávej pozor!" Vyjekla Sasy a snažila se naspadnout.
"Promiň." Kňukla Jmelka. Vtom Sasy podklouzla tlapka a začala padat.
"Sasy!" Křikla Jmelka. Najednou ale přiskočil šedý pes a Sasan chytl za packu.
Šedý pes jí vytáhl nahoru, kde už stál i Rychlík.
"V pohodě?" Zeptal se ten pes.
"Myslím, myslím že jo. Děkuju." Odpověděla potichu Sasy. Jmelce najednou ztuhly všechny svaly po celém těle. Začal se v ní zvedat hněv, ale naštěstí si toho všimla.
Co se to se mnou děje? Já žárlím? Ani neznám jeho jméno a už žárlím?
Zavrčela Jmelka v duchu. To nesmí dopustit. Začala se uvolňovat, ale naneštěstí si toho všiml Rychlík. Uculil se na ní, až dokonce zavrtěl ocasem.
"Nech toho!" Zavrčela na něj potichu. Štvalo jí, že jí provokoval. Sasy se pokusila postavit, ale její packa jí neudržela. Už se málem sesypala k zemi, ale šedý pes jí podepřel bok.
"Pomůžu ti." Řekl až příliš přátelsky. Přislo jí to, nebo se i usmál?
Jmelka si řekla, že si jich pro jistotu nebude všímat, jinak by se na Sasy vrhla.
*Mladší sestra asi bude mít druha a to ho zná pouze půl dne.* Zavrčela si pro sebe. Tentokrát si toho nikdo nevšiml. Rozešla se za Sněhulkou a zamířili ke konci mýtinky. Vtom Jmelka uslyšela psi.
"To asi bude naše nová rodina." Musela se pousmát nad slovem "rodina".
"Ty je slyšíš?" Zeptala se Sněhulka.
"Jo. Ty snad ne?"
"Ne."
"Počkat? Slyší je někdo taky?" Zeptala se Jmelka a otočila se směrem dozadu. Vtom Pískle odpověděla...
AHOJKY! NOVÁ KAPITOLA VYŠLA!!! RADUJME SE! 😂 PO STO LETECH!
