,,Pane bože Hope, ty jsi to dokázala. Já to věděla. Věděla jsem, že to dokážeš." pořád jsem si jí držela v objetí a děkovala jí za to, že mě zachránila.
,,Elo však jsem ti říkala, že tě neopustím. A teď pojď, doma neví, že jsem tu tak ať mě nehledají." čapla mě za ruku a začala odříkávat nějaké kouzlo. Zavřela jsem oči a soustředila se jen na to co říká Hope. Po chvíli jsem cítila sluneční paprsky na mé tváří. Okamžitě jsem otevřela oči a uviděla dům Mikaelsonů. Zasmála jsem se na Hope a utíkala s ní dovnitř. Vevnitř seděla nějaká blondýna na gauči a pozorovala svůj telefon. Hope si odkašlala. Ta blondýna se otočila, zírala jsem na ní jako na obrázek. Byla to moje nejlepší kamarádka. Bez váhání se ke mě rozběhla a objala mě, s radostí jsem jí to oplácela.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jenže pak mi to došlo, co tu sakra dělá.
,,Eleno tohle je Kiki. Mého táty..." Hope se snažila že sebe vymáčknout to jedno slova, která se hnusilo mě i jí. Ale já jí předběhla a řekla to za ní.
,,PŘÍTELKYNĚ," prohlížela jsem si Kiki jakoby mi sebrala vše na čem mi záleželo. ,,takže mi chceš říct, že kvůli ní je Klaus takový. Takový jaký je.?" ironicky jsem se zasmála a podívala na Hope. Jen mi na to kývla a já se znovu výhružně podívala na Kiki.
,,Tak kde jsi lásko...." ozval se hlas mého nevlastního bratra.... Klause.. Jeho oči se zastavili na mě, když mě viděl tak ani nemrkl. Prošla jsem okolo něj a ramenem do něho žďuchla.
,,Ehm.. Jo a ještě něco," jak jsem slíbila tak jsem udělala. Dala jsem mu facku. ,,tohle máš za to, když tě tvoje nejmilovanější dcera potřebovala a ty jsi tu pro ní nebyl a zahazoval s touhle. Děvkou." když mi z pusy vylétlo to slovo tak jsem se podívala na Kiki, která to vše pozorovala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chytila jsem Hope za ruku a utíkala do svého starého pokoje.
,,Tak to bylo.. Hustý," zasmála se Hope a drkla do mě. ,,děkuji" zašeptala a já jí na to jen přikývla
,,Hope ráda bych viděla ostatní. Kde všichni jsou?" těšila jsem se až uvidím svojí mamku, kterou jsem neviděla sedm měsíců.
,,Všichni jsou na zahradě, takže se nějak vyfikni a půjdeme za něma." vypískla radostí a podala mi bílé šaty. Oblékla jsem si je a šla na zahradu. Stála jsem před celou svojí rodinou, všichni na mě zírali jako na ducha.
,,No... Ahoj" zvedla jsem ruka a všem zamávala.
,,Vidíte to taky nebo mám halucinace?" ozvala se mamka, která měla slzy na krajíčku. Všichni se zasmáli a znovu se na mě podívali. Najednou se zamnou všichni rozběhli a objali mě. Nějakou chvíli jsme se objímali a potom sedli ke stolu. Asi dvě hodiny jsme si povídali a dělali blbosti, znovu jsem se cítila živá a hlavně šťastná. No teda do té doby než nepřišel Klaus s mojí od teď bývalou nejlepší kamarádkou.
,,Rodino chtěl bych vám představit mojí novou přítelkyni Kiki." ukázal a přicházející blondýnu. Mamka se na mě podívala s výrazem jako *Je to vážně Kiki* já jí na to kývla a vstala.
,,Tak jo. Já bych si chtěla teď někam zajít. Mami? Můžu prosím?" podle jejího výrazu šlo vidět, že se jí můj nápad nelíbí ale nakonec mi to povolila.
,,Kam přesně jdeš Elizabeth?" u dveří mě vyrušil Klaus. Odfrkla jsem si a obešla ho. Nechtěla jsem se s ním bavit. Jenže mi nedal pokoj a znovu mi stál v cestě. ,,Odpovídej".
,,Jedu za bratry Salvatore. Chceš ještě něco vědět?" usmála jsem se. Měl výraz jakoby chtěl někoho zabít. ,,Snad ti to nevadí?" rejpla jsem si do něj a obešla ho. Nečekala jsem na odpověď a utíkala za Stefanem a Damonem. ,,Takže tady jsou ti dva," vešla jsem dovnitř a podívala se na oba dva. Pořád si mě prohlíželi. ,,haloo, jo jsem to já. Jsem živá" Oba ke mě přiběhli a objali mě.
,,Takže se jí to povedlo, ani nevíš jak moc jsme rádi." Damon mě políbil na tvář. Znovu moje kůže pod jeho dotykem hoře. Usmála jsem se na něj a šla si sednout na gauč.
,,Pan Salvatore prosím jednu sklenici Bourbonu." zavolala jsem na Stefana do kuchyně.
,,Elizabeth moc rád bych ti udělal pití ale musím si něco zařídit, takže prosím, Damon?" mrkl na svého černovlasého bratra. Ten mi donesl pití a Stefan mezitím odešel.
,,Tak co ty náš zombii? Jaký bylo přivítání s rodinou?" drkl do mě Damon a nahodil ten svůj úšklebek.
,,Zombie? To tě nenapadlo něco lepšího Salvatore?" zasmála jsem se a pokračovala v rozhovoru. ,,Jasně, že to bylo fajn. Seznámila jsem se s Klausovou novou přítelkyní. Teda až na to, že to byla moje nejlepší kamarádka." zasmála jsem se nad tou vzpomínkou jak jsem Klause uhodila.
,,Oú, typickej Klaus Mikaelson. No a ty to bereš jak?" sáhl mi na mé odhalené stehno. Já jsem ihned vstala a dívala se na něj.
,,No a víš, že vlastně fajn." úšklíbla jsem se na něj a šla blíž k němu. První krok jsem chtěla udělat já, jenže mě předběhl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Tak to jsem rád." zamumlal mezi polibky. Přitáhla jsem si ho blíž k sobě a spolupracovala. Nohy jsem si obmotala okolo jeho pasu a ruce okolo krku. Nadpřirozenou rychlostí nás odvedl do jeho pokoje. Hodil mě na jeho postel a začal znovu líbat.. °~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~°
Po včerejší noci s Damonem jsem si musela vyvětrat hlavu. Takže jsem se rozhodla se projít. Po procházce jsem šla k Mikaelsonům a čekala mě tam velmi vzácná návštěva.....
