Srdce Tygra

3

Marco - tučně
Garfield - normálně

Co? Jak? Proč? Moje hlava nepobírala, to co se tak rychle událo. Jednu chvíli ležím pod ním a život vypadá nádherně a najednou jsem přivázaný k posteli.
Když uslyším jeho sarkastickou poznámku, je mi na nic. Ale nejvíc na nic je mi ze sebe samého. Jsem lůzr, který jen chtěl tak moc něco cítit, že slepě důvěřoval cizinci, kterého viděl poprvé v životě. Mělo mi to dojít, tátovi dárky nikdy nejsou dobré.

Podíval jsem se na něj, jak zběsile kopal nohama všude kolem sebe. V té zběsilosti se mu do obličeje nahrnula červeň, vlasy trčely do všech stran, takže odhalili jeho obličej a nepůsobil tak šprtsky. Také mu při našich divokých polibcích spadly brýle na zem. A já zjistil, že jeho oči mají nebesky modrou barvu.

Přestal jsem kopat nohama, protože to stejně nemělo cenu.

Jak jsem tak na něj koukal, v hlavě se mi vybavila vzpomínka. Jednu z lekcí, jež jsem musel podstoupit ve svém vězení, protože útulek se tomu říkat nedá. Nade mnou stál Grüber, což byl chlap jako hora s pupkem, přes který mě snad ani nemohl vidět. Utřel ze sebe pot a řekl „ Ty budeš pěkná děvka, za tebe si i někdo připlatí. Teď mě dobře poslouchej a zapamatuj si vše. Ten, co tě šuká je pán, ale ten dole, v tomto případě jsi to ty,  je jen bezcenná děvka. Nemáš žádný potřeby, jen uspokojuješ svýho pána. Jasný?". Potom po mě začal rejdit jazykem. Páchlo mu z pusy, jakoby si nikdy nečistil zuby. Netřeba vzpomínat, co se stalo dál, i těm pomalejším by to došlo, tvrdě si mě  vzal, ale pamatuju si, že to nebyla největší bolest, co jsem kdy zažil. Ještě tolik mě ji v té době čekalo.

Pozoroval jsem ho a snažil jsem se přijít na to, co se chystá udělat.  Nedokázal jsem ho odhadnout. Všiml jsem si jak strnule stojí a kouká do neznáma. Vypadal jako by vzpomínal na něco nepěkného. Po chvíli však zatřepal hlavou a svůj pohled věnoval mě.
Není se mnou asi něco v pořádku, ale i přesto, že je to nejspíš úplný šílenec, je nádherný.

Volnost je ošemetná věc. Můžu si dělat, co chci, a když jsem teď volný, mám v hlavě tolik myšlenek, co bych mohl dělat, že nevím, kterou si vybrat.  Podíval jsem se na okno, mohl bych utéct ihned, ale také bych mohl, udělat z tohohle budiž ničemu bezcennou děvku, tak jako se snažili udělat ji ze mě.
Podíval jsem se na bezmocného Marca, či jak se jmenoval a rozhodl jsem se.
Na důkaz mého vítězství se s ním vyspím, čímž mu ukážu, že já jsem pán a potom odejdu. Budu volný. Začne šťastná budoucnost.

Došlo mi, co se chystá udělat, až když mi začal rozepínat slavnostní košili, co jsem vytáhl jen proto, že jsem měl narozeniny. Byla sice od dobrého návrháře, ale neskutečně kousala. Seděl mi na nohách, takže jsem jimi nemohl kopat, ale jen se nechat unášet jeho dotyky. Řekl jsem unášet?!? Ale musím uznat, že při každém jeho jemném doteku, mnou projel elektrický proud, takové mravenčení.

Neříkám, že jsem si snad své první dobrovolné poprvé nepředstavoval s někým hezčím, ale stěžovat si nebudu. Protože tenhle kluk, je (tedy hádám, že je) synem toho kreténa, takže mi to za tu pomstu stojí. Teď už ani nejsem naštvaný, že si mě koupili, je to snadná cesta k útěku. Přemýšlím a zároveň z něj sundávám oblečky.

Zdá se sice, že je myšlenkami jinde. Ale jeho ruce pracují s jistotou. Jednou rukou mi rozepne poklopec a začne je ihned sundávat i s boxerkami. Není vůbec roztěkaný jako já, takže při sundávání oblečení neudělá ani jednu chybu, kdy bych ho třeba mohl kopnout. Dokonce se mu mě již odhalené nohy podařilo přivázat k posteli.