Srdce Tygra

7

Marco - tučně
Garfield - normálně

„To bylo úžasný. Kdy se koukneme na další? Chci vidět každý film, který byl kdy udělán!" normálně své emoce neukazuju. Ale normálně mě nic nedělá v tak dobré náladě, jako filmy.

„Smrdíš. Kdy ses naposledy myl?" řekneme to naráz a já se zastydím. Úplně jsem mu zničil šťastnou chvilku. On mi chtěl říct něco tak nevinně roztomilého a já mu tady nadávám. Ale na moji obranu. Normálně by to řekl on mě.

Ne...ne.. ne.. ne ne a ještě jednou ne. Mýt se nebudu. Nesnáším to. Voda všude. Ne! To nejde. Já tam dobrovolně ani snad nedobrovolně nevlezu.

Nemyslím si, že by smrděl ale mýt se musí každý. Došlo mi, že od chvíle, co ho přivezli z útulku, se nemyl. A jak jsem strávil většinu filmu v jeho podpaží, musel jsem to říct. Byl celkem spocený, a i když mi to vonělo, umýt by se měl. Všimnu si však, že Garfield tu pouze sedí a kouká do prázdna.

Voda... ledová bolí. Nechci znovu už nikdy. Tolik to bolí. V útulku mě myli ostrým proudem ledové vody. Voda dokáže tak moc ublížit. I když ji potřebuju, abych pil, tak ji nenávidím.
„Voda mě řeže. Bolí. Studí. Nechci. Nechci." říkám při chůzi.

Vezmu ho za tričko a tahám ho do schodů. Je tak mimo, že si to ani neuvědomuje. Bojím se, že mi na schodech ten ťuňťa škobrtne a spadne. Ale zvládne dojít až do koupelny. Vyndám klíč zevnitř a zamknu ho zvenčí. Musím totiž dojít pro oblečení na převlečení.

Zamkl mě tu a nepustí mě, dokud se neumyju. Natlačim se do rohu. Z téhle místnosti je přímo voda cítit, ale nevím, kde je.
Proč mi dal vůbec tak dobré jídlo, že jsem mu začínal i důvěřovat, když ve skutečnosti mě chce jen týrat. Ale ať si sakra vybere. Buď mě chce týrat nebo rozmazlovat, ale když dělá oboje mate mě to.

S věcmi jsem došel do koupelny a první jsem ho ani nemohl najít. Až po chvilce jsem si všiml hromádky neštěstí natlačené do rohu. „Garfielde, klídek! Jsi chlap to zvládneš." nevypadal, že by mě byl sto vnímat. Jen se začal trochu více klepat. „Tuňťo tahle voda je příjemná." řekl jsem a začal jsem napouštět vanu.

Ten odporný zvuk vody. Fuj fuj ať přestane. Sklopím ouška, abych to méně slyšel. On mě tam hodí jako oni. Proč toho nenechá. Zatnu svaly a jsem připraven začít se s ním přetahovat. Nevnímam, ani co mi říká. Beztak jsou to lži.

Namočím ve vodě z vany houbičku na mytí. A začnu se k němu přibližovat. Sedí teď v napůl útočné a napůl obrané póze. Má zatnuté svaly, ale klepe se.

Přibližuje se. „ Jdi pryč!" začnu na něj syčet. Dneska se mýt nebudu. Ani si to neuvědomím a už je u mě. Nestihnu nijak zareagovat. Voda bolí. On mě
zraní. Já už nechci.

Bojím se, že na mne vyjede, ale je tak mimo, že si uvědomí, že jsem u něj, až když mu sundávám triko. Houbu jsem položil na umyvadlo. Protože mi došlo, že by ho to zbytečně stresovalo. Rychle mu sundám kalhoty a doufám, že můj plán bude fungovat. Doufám tedy, že se v něm pořád schovává ten nepříjemný nabručený kocour.

Myslím, že mě objímá, ale nejsem si jistý. Panika mi zastiňuje mysl a nemůžu klidně uvažovat. Pomalými kroky míříme k vaně a on mě mezitím objímá a hladí. Když jsme u vany políbí mne a hned na to mě strčí do vody. Já ho však instinktivně chytnu taky a stáhnu ho do vany se mnou.

„Garfy, ty jsi pablb." Sedím v té absolutně horké vaně v oblečení a snažím se ho ze sebe sundat. Když se mi nějak povede z něj vymotat, ještě ho musím vyždímat. Zvednu pohled k němu, abych věděl, jak na to reaguje, a jestli se mi nesměje.
Ale ne on tam sedí, kouká se jiným směrem a má rudé tváře.

Ach bože, nesmím ukazovat své slabiny. Zase jsem mu je ukázal. To se mi stávat nesmí a už vůbec ne tak často. Chovej se normálně!
„To už je druhý pokus o líbání bez mýho svolení. Já asi fakt zavolám na policii." řekl jsem. Ale bylo poznat že jsem nebyl ve své kůži. Hlas se mi ještě malinko klepal.

Normálně bych se rýpal v jeho mentálním zhroucení, protože bych chtěl vědět, co se mu honí v hlavě. Ale myslím, že teď pro něj bude nejlepší prostě o tom mlčet a ignorovat, co se právě stálo. „Já ti klidně připomenu, že ty jsi mě znásilnil!!" řekl jsem ze srandy.

Cákl jsem na něj. „Pablb jsi sám. " řekl jsem a zasmál jsem se. Až teď jsem si plně uvědomil, že jsem ve vaně plné teplé vody. Byla příjemná, ale nehodlal jsem mu dávat za pravdu. Jakoby mě hladila. To mě docela uklidnilo. Z úplného transu mě dostaly jeho rty na mých, ale až teď jsem začal plně přemýšlet.

Moje vana je větší než průměrné, takže jsme v klidu leželi vedle sebe.
Začnu nenápadně pokukovat po jeho, ehm jak to říct, nádobíčku. Jsem tak neuvěřitelně perverzní, ale nejde odolat. Je to vlastně jedna z mála částí jeho těla, kterou jsem si neprohlédl když spal. A nerad bych kupoval zajíce v pytli.
Červenám se jako blázen a přemýšlím, co vše bychom spolu mohli dělat. Chtěl bych si ho strčit do úst a vykouřit mu ho, jako mi to udělal první den. Ach bože proč jsem tak zkažený. Červenám se. Nikdy jsem. Nebyl k nikomu nahému tak blízko. Tedy kromě jeho.

Je najednou takový zamlklý, tak se na něj pro jistotu podívám. Možná se topí. Ne. Je to jen pěkný úchyl. Uvnitř mě to rozesmálo, ale navenek to nedám znát. „Když mi tam chceš zírat, dělej to aspoň míň okatě." řeknu medově. „Chápu, že mi závidíš, protože né každému se poštěstí mít tak krásné nádobíčko jak mně."

Sakra! Všiml jsi mě. „Ne já se koukám jen ze srandy. Že ho máš tak krátkýho."

Opravdu mi chce lhát?!? Vždyť jsem ho jasně přistihl při činu. „A proto ses červenal a kousal sis ret?" řeknu a povytáhnu jedno obočí. „ Řekni to! Přiznej se! Nebo vlastně nemusíš, každý s kým jsem se, kdy setkal mi moje péňo záviděl. I když to nepřiznáš, vím, jak se cítíš."

Je to možná pořádný tupec a egoista, ale taky je tím neuvěřitelně vtipný. Rozesmál mě. Směju se ale i abych zakryl své rozpaky. Vážně jsem teď nad ním snil. Co to dělám? Co se mnou dělá on?? A bože proč je na něm všechno, tak dokonalé.

To je ale to poslední, co bych mu řekl. Takhle namyšlený kocour rozhodně nepotřebuje slyšet chválu. „ To tvoje péňo..." ,uchichtu se jeho výrazu, "je rozhodně menší než můj krasavec."

„Něco ti prozradím, na dýlce ani tolik nezáleží. Důležitá je tloušťka. A můj penis je prostě širší než většina. A to, co teda získal tvůj na dýlce, na šířce stratil. Já mám možná trošku kratší anakondu, ale ty máš dlouhou žížalu. Oba víme, co je lepší..." vyhraju naší hádku bravurním monologem.

Zarazím se. „Odkud znáš vlastně anakondy? Tady ani v okolních státech tohle zvíře nenajdeš. A ty jsi celý život žil za mřížemi útulku. Znamená to, že vás tam učí stejně jako nás? Tak už chápu, proč tomu říkáš vězení." zasměju se.

„ Ne. Naštěstí jsem tam žil jen posledních pár let. A ano, něco nás tam učí, ale je to jiné jak u vás ve školách. Nedá se to srovnávat. A vězení to je a zatím si stojím. Možná je to i horší. " řeknu.
„Snad ti moje lekce v budoucnu pomůže." řeknu.

„Můžu?" stydlivě se zeptám s rukou blížící se k jeho údu. Toužím se ho totiž dotknout. Blížím se rukou ale najednou se zvedne.