,,Dobře, nashledanou!" Usmála jsem se na rodiče plačící štěstím a dojetím.
Už všichni byli bezpečně u svých rodin. Nutno říct, že nám to zabralo méně času než jsem se původně obávala.
Teď už bylo jen na mě, abych našla svoji rodinu.
Neznala jsem ale adresu.
,,Ehm, dobrý den." Zastavila jsem sympaticky vyhlížejícího kolemjdoucího.
,,Dobrý, s čím vám mohu pomoci?" Usmál se na mě muž.
,,Chtěla bych se zeptat, jestli nevíte, kde bydlí Potterovi?" Řekla jsem nejistě.
Muž zavrtěl hlavou.
,,Je mi líto, ale netuším. Žádné Potterovy neznám."
,,Děkuju. Nashledanou." Věnovala jsem mu poslední pohled a rozešla se pryč ulicí.
,,Počkejte!" Zavolal za mnou ten muž.
S nadějí v očích jsem se na něj otočila.
,,Ano?"
,,Vlastně ano. Teď jsem si vzpomněl. Myslíte ty Potterovy bystrozory?"
Překvapilo mě, že zná výraz bystrozor. Očividně jsem měla štěstí a narazila na kouzelníka.
,,Přesně ty myslím." Usmála jsem se.
,,Tam pojďte se mnou." Usmál se na oplátku muž a natáhl ke mně ruku.
Pevně jsem se jí chytila, načež jsme se přemístili.
ČTEŠ
Prisoners hiding in the shadows
RandomDvacet dívek, jež nikdy nepoznaly své rodiny. Dvacet dívek skrytých před světem. Dvacet dívek různého věku. Dvacet dívek dennodenně vystavených násilí a těžké práci. Dvacet dívek v jedné malé tmavé místnosti. V jedné malé místnosti s jedním malým o...
